Julius Lippert (poslanec Říšské rady)

Julius Lippert
Julius Lippert
Julius Lippert
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1871 – 1872
Ve funkci:
1889 – 1898
Náměstek Nejvyššího maršálka Království českého
Ve funkci:
1895 – ???
Předchůdce Jindřich Šolc
Nástupce Josef Wohanka
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1888 – 1891
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana
(Sjednoc. něm. levice)
Německá pokrok. strana
Narození 12. dubna 1839
Broumov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. listopadu 1909 (ve věku 70 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení městský hřbitov Litoměřice
Alma mater Karlo-Ferdinandova univ.
Commons Julius Lippert (historik)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Lippert (12. dubna 1839 Broumov[1] – 12. listopadu 1909 Praha[2] ) byl rakouský a český historik a politik německé národnosti, v závěru 19. století poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu.

Biografie

Narodil se v rodině broumovského soukenického mistra Vincense Lipperta (1810–??) a jeho manželky Josefy, rozené Schönové (1809–??).[1]

Absolvoval gymnázium v Broumově a Malostranské gymnázium v Praze, pak studoval filozofii, právo a historii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Od roku 1863 působil jako gymnáziální učitel v Litoměřicích. V roce 1869 působil při reformě německé obecné a měšťanské školy v Českých Budějovicích. V roce 1872 se stal ředitelem vyšší reálné školy. Pro své liberální názory nebyl při zestátnění tohoto ústavu ponechán ve své funkci a z těchto důvodů a další neshody se přestěhoval do Německa. V zahraniční se mu podařilo dosáhnout rychlý kariérní vzestup.[3] V Berlíně získal význačné místo v oblasti vzdělávání a založil Společnost pro rozšíření vzdělávání v Německé říši. Od roku 1885 opět působil v Čechách, kde založil podobně orientovaný spolek Deutscher Verein zur Verbreitung gemeinnützlichen Kenntnisse. Zpočátku žil v Kundraticích u Litoměřic, kde si nechal vystavět honosnou vilu,[3] ale po třech letech přesídlil do Prahy.[4] V Praze byl policejně hlášen v letech 1887–1897, poté se přestěhoval do Ústí nad Labem.[5]

Intenzivně se věnoval studiu historie. Počátkem 60. let ještě jako student spoluzakládal Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen (Spolek pro dějiny Němců v Čechách). V roce 1894 se stal druhým prezidentem Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách.[4] Už během učitelského působení v Litoměřicích vydal roku 1870 knihu Geschichte der königlichen Stadt Leitmeritz. Pro spolek Deutscher Verein zur Verbreitung gemeinnützlichen Kenntnisse napsal četná historická a politická pojednání.[6]

V 80. letech se zapojil do politiky. Zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor). Nastoupil sem 4. prosince 1888 místo Karla Pickerta jako poslanec za kurii venkovských obcí, obvod Děčín, Rumburk atd.[7] V parlamentu usedl do obnoveného klubu německých liberálů, oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných politických proudů.[8]

Od 70. let 19. století se začal angažovat i v zemské politice. Již v doplňovacích volbách v září 1871 byl zvolen v kurii městské (volební obvod Loket, Slavkov, Schönfeld, Bečov, Sangerberg) do Českého zemského sněmu.[9] Na sněm se po této krátké epizodě vrátil až v zemských volbách v roce 1889, nyní za kurii venkovských obcí, volební obvod Šluknov, Haňšpach.[10] Uvádí se jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik, později Německá pokroková strana).[11] Mandát zde obhájil ve volbách v roce 1895.[11] Od roku 1895 zastával funkci náměstka Nejvyššího maršálka Království českého. V roce 1898 se stáhl z politiky.[4] Rezignoval na poslaneckou funkci. V době vyostřeného česko-německého etnického pnutí totiž ztratil coby stoupenec umírněnější linie své pozice.[6][12]

Rodinný život

Byl ženat, s manželkou Malvínou, rozenou Friedrichovou (1842–??) měl tři děti.[5] Dcera Marie se roku 1894 provdala za obchodníka, amatérského ornitologa a mecenáše Heinricha Lumpeho.[13]

Odkazy

Literatura

  • OUBRECHTOVÁ, Marcela (ed.). Julius Lippert a německé prostředí v Čechách: [kolektivní monografie z konference konané ve dnech ... v Ústí nad Labem]. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, Ústav slovansko-germánských studií FF, 2010, 104 s. ISBN 978-80-7414-262-8.
  • ARNDT, Veronika. Julius Lippert (1839–1909): historik a pedagog, in: Tvorba učebnic dějepisu v Polsku, na Slovensku a v České republice. Sborník příspěvků z mezinárodní konference, Brno: CERM, 1996 [vyd. 1997], s. 31–37.

Reference

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1837-1845 v Broumově, sign.13-9, ukn.478, str.46. Dostupné online
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z14, s. 81
  3. ↑ a b Lippertova vila - Slavné vily. www.slavnevily.cz [online]. [cit. 2024-01-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lippert, Julius (1839-1909), Historiker, Volksbildner und Politiker, s. 235. (německy) 
  5. ↑ a b Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 352, obraz 884, Lippert Julius
  6. ↑ a b Julius Lippert [online]. phil.muni.cz [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. ↑ Neue Freie Presse, 14. 4. 1889, s. 3.
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/2/stenprot/003schuz/s003002.htm
  10. ↑ Národní listy 3. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7307687&picp=&it=0&s=djvu
  11. ↑ a b NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. 
  12. ↑ Sněm království Českého 1895-1901 › 3. zasedání › Stenoprotokoly › 1. schůze › Středa 28. prosince 1898 [online]. psp.cz [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ Trauung. Leitmeritzer Zeitung. 26. 9. 1894, s. 5. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj