Julij Michajlovič Voroncov

Julij Michajlovič Voroncov
12. stálý zástupce SSSR při OSN
Ve funkci:
1990 – 1991
Předchůdce Alexandr Michajlovič Bělonogov
1. stálý zástupce Ruské federace při OSN
Ve funkci:
1991 – 1994
Nástupce Sergej Viktorovič Lavrov
Narození 7. října 1929
Úmrtí 12. prosince 2007 (ve věku 78 let)
Rusko Moskva, Ruská federace
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Ocenění Leninův řád
Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy
Padma bhúšan
Řád čestného odznaku
Řád cti
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julij Michajlovič Voroncov (rusky Юлий Михайлович Воронцов; 7. října 1929 – 12. prosince 2007) byl sovětský a ruský diplomat, stálý zástupce Sovětského svazu a Ruské federace při Organizaci spojených národů v letech 1990 až 1994.

Život

Narodil se do rodiny důstojníka válečného námořnictva. Jeho otec Michail Alexandrovič Voroncov se stal roku 1939 námořním atašé v Německu, mladý Julij i s matkou odcestoval k němu do Berlína následujícího roku. Pouhý měsíc před německým útokem na Sovětský svaz jej otec poslal zpět domů, jelikož znal německé úmysly. Za války studoval na námořnickém učilišti v Baku, kde se seznámil s pozdějším ruským premiérem Jevgenijem Primakovem. Po odmaturování nastoupil na Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě, který absolvoval roku 1952. Poté pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí SSSR.

V roce 1954 byl poslán do Spojených států amerických. Působil jako atašé Stálé mise SSSR při OSN a pak jako poradce sovětského velvyslanectví ve Spojených státech. V letech 1963 až 1965 se jakožto poradce Stále mise účastnil ženevských rozhovorů o odzbrojení a zastavení jaderných zkoušek. V období let 1970 až 1977 byl poradcem-diplomatickým zástupcem na sovětském velvyslanectví v USA. V letech 1977 až 1978 vedl sovětskou delegaci na mezinárodní Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě konané v srbském Bělehradě.

Od prosince 1977 do ledna 1983 zastával post sovětského velvyslance v Indii, kde přispěl ke zlepšení vzájemných vztahů a podílel se na přípravách historické návštěvy Leonida Iljiče Brežněva v Indii a Indiry Gándhíové v Sovětském svazu. Poté byl do roku 1986 velvyslancem ve Francii. Po návratu domů se podílel na přípravě dohody mezi SSSR a USA o zničení raket středního doletu. Roku 1987 se stal prvním náměstkem ministra zahraničí SSSR. Následujícího roku se stal sovětským velvyslancem v Afghánistánu, kde měl za úkol zajistit klidné stažení sovětských vojsk a zabránit afghánskému domácímu konfliktu.

V letech 1990 až 1994 byl stálým zástupcem SSSR a později Ruska při OSN, poté do roku 1998 velvyslancem v USA. V období let 1998 až 2000 zastával post poradce prezidenta Ruské federace v otázkách zahraniční politiky. Následně se stal zástupcem Generálního tajemníka OSN, z této pozice koordinoval návrat kuvajtských vězňů a majetku z Iráku. V této době také působil jako předseda představenstva Rusko-americké investiční banky.

Za své služby obdržel několik sovětských (Leninův řád, Řád Říjnové revoluce, dva Řády rudého praporu práce, Řád znaku cti) a ruských (Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy, Řád cti, Zasloužilý pracovník diplomatické služby Ruské federace, Čestný pracovník Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace) vyznamenání. Mimo jiné také indický řád Padma Bhúšan.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Воронцов, Юлий Михайлович na ruské Wikipedii.

Zdroj