Juliet Mitchellová

Juliet Mitchellová
Narození 4. října 1940 (83 let)
Christchurch
Alma mater Kolej svaté Anny
King Alfred School
Povolání psycholožka a psychoanalytička
Zaměstnavatelé Univerzita v Leedsu (1962–1970)
Univerzita v Cambridgi
University College London
Univerzita v Readingu
Ocenění honorary doctorate at the Lorraine university (2022)
Společník Britské akademie
Choť Jack Goody[1]
Web iris.ucl.ac.uk/iris/browse/profile?upi=JCWMI88
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Juliet Mitchellová (* 1940) je britská psychoanalytička a feministka. Narodila se na Novém Zélandu, ale převážnou část života působila ve Velké Británii, stala se profesorkou psychoanalýzy a gender studies na univerzitě v Cambridge a ředitelkou doktorského programu psychoanalýzy na University College v Londýně.

Její nejvýznamnější prací je kniha Psychoanalysis and Feminism. Freud, Reich, Laing and Women, kterou vydala roku 1974. Ta je považována za přelom ve vztahu psychoanalýzy a feminismu v anglosaském světě (francouzské feministky psychoanalýzu objevily již dříve, prostřednictvím lacanismu). Tento vztah byl v minulosti vnímán jako nepřátelský a nesmiřitelný, a to kvůli Freudově patriarchální orientaci, falocentrismu a nepěkným poznámkám na adresu feminismu ve Freudově díle, ale také kvůli brutální kritice psychoanalýzy ze strany zejména amerických feministek. Mitchellová začala vztah psychoanalýzy a feminismu promýšlet nově, podle ní musejí feministky právě psychoanalýzu použít k pochopení, jak se konstruuje identita a sexualita, pokud chtějí v těchto oblastech provádět změny a docilovat pokroku.

Mitchelová se domnívá, že změnami ve výchově dětí lze odstranit oidipovský a kastrační komplex z dětského vývoje, a tím i společenské znevýhodnění ženy.

Bibliografie

  • Woman's Estate (1971)
  • Psychoanalysis and Feminism. Freud, Reich, Laing and Women (1974)
  • Women: The Longest Revolution (1984)
  • Mad Men and Medusas: Reclaiming Hysteria (2001)
  • Siblings, Sex and Violence (2003)

Reference

  1. ↑ Who’s Who. Dostupné online.

Zdroj