Jozef Nagy (voják)

Jozef Nagy
Osobní informace
Datum narození 29. prosince 1933
Místo narození ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí 1. prosince 1995 (ve věku 61 let)
Místo úmrtí SlovenskoSlovensko Slovensko
Občanství Československo
Sportovní informace
Sport judo
plavání
fotbal
Údaje v infoboxu aktuální k prosinec 2023
Chybí svobodný obrázek.

Jozef Nagy (* 29. prosince 1933 – 21. prosince 1995) byl československý a slovenský armádní instruktor tělesné výchovy a sportu, vysokoškolský a středoškolský pedagog, velitel armádního střediska vrcholového sportu (ASVŠ Dukla) v Banské Bystrici mezi lety 1975–1982 a velitel katedry tělesné výchovy a sportu vysoké vojenské letecké školy (VVLŠ) SNP v Košicích (1982–199x), zároveň dlouholetý (1969–198x) předseda ústřední trenérské rady (ÚTR) judistického svazu při ÚV ČSTV a vysoký sportovní funkcionář – obor zájmu fotbal, judo a plavání.

Civilním povoláním vojenský důstojník se začal v oblasti tělesné výchovy angažovat na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století. V Prešově, kde žil inicioval například vznik armádního plaveckého klubu.[1] Věnoval se také fotbalu a judu. S judem začínal v klubu TJ Štadión Prešov a v roce 1966 založil při TJ Slávia VŠ Prešov nový judistický oddíl.[2]

Jeho angažovanost v oblasti tělesné výchovy prudce narostla po okupaci Československa v roce 1968, kdy zastával různé vrcholné funkce. Jednou z funkcí do které byl krátce po roce 1968 dosazen bylo předsednictví ústřední trenérské rady (ÚTR) judistického svazu při ÚV ČSTV. Svým způsobem měl rozhodující slovo, kdo bude a kdo nebude v československé judistické reprezentaci. Jeho zásluhy o rozvoj československého juda v oblasti sportovní, vrcholové přípravy jsou však nemalé. Sázka na mladé reprezentační šéftrenéry Ludvíka Wolfa (1971-1975) a Michala Vachuna (1975-1989) znamenala nárůst výkonnosti československých judistů. Svým způsobem oprostil československé judo od japonské filosofie a vedl ho směrem k vítězstvím na turnajích a medailím, což byl v zemích východního bloku patrný trend v konkurenci se zeměmi NATO – při svém nástupu do funkce předsedy ÚTR neměl podle dostupných informací černý pás (mistrovský Dan).

Mezi lety 1975-1982 byl velitelem armádního střediska vrcholového sportu (ASVŠ Dukla) v Banské Bystrici[3] – vedle úspěchů z juda (Vladimír Kocman bronz z OH 1980) stál také za výsledky chodců (Jozef Pribilinec), moderních pětibojařů (Bohumil Starnovský) a pochopitelně též fotbalového klubu Dukla Banská Bystrica.

Jako pedagog (instruktor) tělesné výchovy působil v Prešově a Košicích. Na vojenské letecké škole v Košicích byl instruktorem například československého kosmonauta Vladimíra Remka nebo pokořitele lamanšského průlivu Jána Nováka.[4] Od roku 1982 působil jako velitel katedry tělesné výchovy a sportu vysoké vojenské letecké školy (VVLŠ) SNP.[5][6]

Byl otcem populárního slovenského zpěváka Petra Nagye. Zemřel v roce 1995 při dopravní nehodě nedaleko Rožňavy v nedožitých 62 letech.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vodní sporty č. 7 /1961. 1961-07-0, s. 13. ISSN 0139-6765. 
  2. ↑ https://www.unipo.sk/fakulta-sportu/macie/verejnost/sportovekluby/slavia/26170/
  3. ↑ Obrana lidu. 1989-04-01, s. 12. ISSN 0231-6218. 
  4. ↑ Šport. 1978-03-03, s. 6. ISSN 0139-7001. 
  5. ↑ Obrana lidu. 1988-12-03, s. 13. ISSN 0231-6218. 
  6. ↑ Nová svoboda. 1985-07-11, s. 4, 5. ISSN 2695-0995. 
  7. ↑ https://www.cas.sk/clanok/91311/peter-nagy-otec-sa-mi-zabil-v-aute/

Zdroj