José María Arguedas

José María Arguedas
Rodné jméno José María Arguedas Altamirano
Narození 18. ledna 1911
Andahuaylas
Úmrtí 2. prosince 1969 (ve věku 58 let)
Lima
Příčina úmrtí střela do hlavy
Povolání antropolog, básník, romanopisec, překladatel, etnolog, povídkář, indigenist, esejista, vysokoškolský učitel a novinář
Alma mater Národní univerzita svatého Marka
Žánr poezie a román
Významná díla Deep Rivers
Todas las Sangres
Warma Kuyay
El Sexto
Manžel(ka) Celia Bustamante (1939–1967)
Sybila Arredondo (1967–1969)
Příbuzní Elisa Fuenzalida (praneteř)
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

José María Argeudas Altamirano (18. ledna 1911 Andahuaylas – 2. prosince 1969 Lima) byl peruánský spisovatel a antropolog, píšící španělsky i kečuánsky. Byl kreolského původu, ale vzhledem k předčasné smrti matky a pracovnímu zaneprázdnění otce ho vychovali indiáni. Vystudoval Universidad Nacional Mayor de San Marcos v Limě, kde později vyučoval etnologii, zabýval se tradicemi andských domorodců a jejich konfrontací s moderním způsobem života. Jako první přeložil do španělštiny významné dílo kečuánské literatury ze 16. století, tzv. Rukopis z Huarochirí.

V roce 1937 byl vězněn za účast na demonstraci proti návštěvě Benita Mussoliniho v Peru. V roce 1941 vydal svůj první román Yawar Fiesta, řazený do literárního proudu indigenismu. Pracoval také pro peruánské ministerstvo školství a Národní historické muzeum, v roce 1968 mu bylo uděleno ocenění Premio Inca Garcilaso de la Vega. Ve věku padesáti osmi let se zastřelil ve své univerzitní pracovně, jako důvod uvedl rozčarování z odumírání domorodé kultury.

Do slovenštiny byl přeložen autobiografický román Hlboké rieky (Slovenský spisovateľ, 1979), česky vyšel esej Kosmická samota v kečujské poezii v antologii Druhý břeh Západu (Mladá fronta, 2004).[1]

Reference

  1. ↑ Anna Housková: José María Argeudas a jeho andský svět. iLiteratura.cz, 15. 1. 2011 Dostupné online

Externí odkazy

Zdroj