Josip Filipović
Josip Filipović | |
---|---|
Zemský velitel v Českém království (od 1883 8. armádní sbor) | |
Ve funkci: 1882 – 1889 | |
Předchůdce | Eduard von Litzelhofen |
Nástupce | Philipp Grünne |
Ve funkci: 1874 – 1881 | |
Předchůdce | Alexander von Koller |
Nástupce | Eduard von Litzelhofen |
Vojenská služba | |
Hodnost | generál |
Vyznamenání | Vojenský záslužný kříž Rytířský kříž Leopoldova řádu. Řád železné koruny II. třídy Velitelský kříž Řádu Marie Terezie |
Narození |
28. dubna 1818 Gospić |
Úmrtí |
6. srpna 1889 Praha |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Národnost | chorvatská |
Choť | Leontina von Joelson |
Příbuzní | generál Franjo Filipič (bratr)Dagmar Holdová,Jan Hráček,Michal Hráček,Natalie Hráčková |
Profese | politik a důstojník |
Ocenění | Řád sv. Vladimíra 1. třídy Válečná medaile 1873 Řád železné koruny Řád Medžidie 1. třídy Řád sv. Vladimíra … více na Wikidatech |
Commons | Josip Filipović |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josip Filipović, baron von Philippsberg, také Josef von Philippovich nebo Joseph Philippovich (28. dubna 1818 Gospić – 6. srpna 1889 Praha), byl rakousko-uherský generál. Závěr své dlouholeté vojenské kariéry strávil jako zemský velitel v Čechách (1874–1881 a 1882–1889).
Život a kariéra
Narodil se v prominentní vojenské rodině, která v roce 1785 dostala predikát „von Philippsberg“, což se vztahuje na osadu Filipovići v Lice.[1] Vstoupil do rakouské armády v roce 1836 a stal se majorem v roce 1848. Ve funkci zástupce náčelníka štábu Prvního armádního sboru bána Josipa Jelačiće potlačoval v letech 1848–1949 revoluci. V roce 1857 se stal plukovníkem a velitelem 5. pohraničního pluku. Bojoval v bitvě u Solferina v roce 1859 a v prusko–rakouské válce v roce 1866. V jednu chvíli byl velitelem vídeňské divize.V roce 1859 se stal generálmajorem a bojoval s 6. sborem v Itálii, za což byl odměněn dědičným titulem barona. V letech 1865 až 1869 byl guvernérem Dalmácie a v roce 1866 bojoval v Čechách s 2. armádním sborem. Byl čestným majitelem 35. pěšího pluku v Plzni (pětatřicátníků).[1] Filipović byl potom velitelem 1. pěší divize ve Vídni a v roce 1874 se stal velitelem armádního sboru na Moravě, se sídlem v Brně. Po pěti měsících byl převelen do Prahy na místo sborového velitele Čech, v Brně ho zastoupil jeho mladší bratr generál Franjo Filipović (1820–1903). V lednu 1874 byl Josip Filipovič jmenován polním zbrojmistrem. V červnu 1874 se stal velitelem armády v Čechách a tuto pozici zastával až do své smrti. V roce 1878 velel vojenské operaci, která měla za úkol obsadit Bosnu a Hercegovinu. Dne 19. srpna 1878 obsadil Sarajevo a převzal velení nově založené 2. armády.[2] V roce 1880 se vrátil do Vídně a v roce 1882 do Prahy. V prosinci 1882 se stal velitelem 8. armádního sboru se sídlem v Praze.
Zemřel v Praze a je pochován na Olšanských hřbitovech.[1][3]
Za své zásluhy byl v roce 1879 vyznamenán Komandérským křížem Řádu Marie Terezie.
V Sarajevu jsou po něm pojmenována Filipovićeva kasárna.
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Josip Filipović na anglické Wikipedii, Joseph Philippovich von Philippsberg na německé Wikipedii a Josip Filipović na chorvatské Wikipedii.
- ↑ a b c V Praze se nalézá místo posledního odpočinku generála Josipa Filipoviće. http://www.ceskabesedarijeka.hr [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J.R.Vilímek, s. 695–697.
- ↑ KUDĚLA, Jiří. Zemědělští kolonisté z českých zemí v Bosně a Hercegovině na konci 19. století. Slovanský přehled – Slovanské historické studie. Roč. 2014, čís. 3, s. 501. Dostupné online [cit. 2021-01-28].
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josip Filipović na Wikimedia Commons