Joseph Victor Widmann
| Joseph Victor Widmann | |
|---|---|
 | |
| Narození |
20. února 1842 Brno, Brněnské Ivanovice
|
| Úmrtí |
6. listopadu 1911 (ve věku 69 let) Bern
|
| Pseudonym | Ludovico Ariosto Helvetico |
| Povolání | novinář, literární kritik, spisovatel, básník, katolický kněz a prozaik |
| Manžel(ka) | Sophie Widmann |
| Děti | Max Widmann[1] Fritz August Vitalis Widmann[2] Johanna Viktoria Widmann[3] |
| Rodiče | Josef Otto Widmann |
| Příbuzní | Ellen Widmann a Annie Müller-Widmann (vnoučata) |
| multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Joseph Victor Widmann, v publikacích obvykle uváděn jako J. V. Widmann nebo Josef Viktor Widmann (20. února 1842 Brněnské Ivanovice – 6. listopadu 1911 Bern) byl švýcarský spisovatel, redaktor a literární kritik.
Životopis
Dětství strávil na faře v Liestalu, kde byl reformovaným farářem jeho otec Joseph Otto Widmann, bývalý cisterciácký mnich z kláštera Heiligenkreuz.[4] Častým hostem na faře byl Widmannův o tři roky mladší přítel Carl Spitteler.
Po školní docházce v Liestalu a Basileji studoval na basilejském Pädagogium, kde byl jeho učitelem Wilhelm Wackernagel. Na přání svého otce v letech studoval v letech 1962 až 1965 protestantskou teologii a filozofii v Heidelbergu a Jeně.
V roce 1865 se oženil s ovdovělou tetou Carla Spittelera, Sophií Brodbeckovou, rozenou Ernstovou, která pocházela z Winterthuru a do manželství přivedla dvě děti. V roce 1868 se stal ředitelem bernské dívčí škole.[5] V roce 1880 byl navzdory oblibě u žáků i kolegů ze své funkce odvolán. Od roku 1880 až do konce života byl redaktorem fejetonů v bernském deníku Der Bund.[6]
Za svého života byl jedním z nejvlivnějších literárních kritiků ve Švýcarsku. Veřejně podporoval Carla Spittelera, objevil Ricardu Huchovou a Roberta Walsera, jemuž pomohl k prvním publikacím. Od roku 1874 cestoval s Johannesem Brahmsem po Itálii.
Josef Viktor Widmann zemřel několik měsíců před svými sedmdesátými narozeninami, jeho žena Sophie ho přežila o pouhých devatenáct dní. Oba byli pohřbeni ve městě Bern na hřbitově Schosshalden.
Byl šestkrát nominovaný na Nobelovu cenu za literaturu, avšak ani jednou ji nezískal.[7] Na jeho rodném domě v Brně byla umístěna pamětní deska. Ta však byla nacisty sundána, protože jej považovali za částečného Žida.[8] V roce 1946 bylo v Liestalu otevřeno muzeum poezie věnované Widmannovi a dalším.
Ocenění a vyznamenání
- 1905: Bauernfeldova cena
- 1909: Čestná cena německé Schillerovy nadace ve Výmaru
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Victor Widmann na německé Wikipedii.
- ↑ DNB, Katalog der Deutschen Nationalbibliothek. Dostupné online. [cit. 2025-04-11].
- ↑ SIK-ISEA Recherche. Dostupné online. [cit. 2025-04-11].
- ↑ Josef Victor Widmann – Theaterlexikon - CH. Dostupné online. [cit. 2025-04-11].
- ↑ Liestal nimmt sich politischer Flüchtlinge an.. www.liestal.ch [online]. [cit. 2025-02-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ www.linsmayer.ch. www.linsmayer.ch [online]. [cit. 2025-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Joseph Viktor Widmann | Austrian Poet, Playwright, Novelist | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MEHLIN, Hans. Nomination%20Archive. NobelPrize.org [online]. 2024-05-21 [cit. 2025-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2025-02-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph Victor Widmann na Wikimedia Commons
