Joseph Chamberlain

The Rt. Hon. Joseph Chamberlain
Ministr kolonií Spojeného království
Ve funkci:
29. června 1895 – 16. září 1903
Předchůdce George Robinson, 1. markýz z Riponu
Nástupce Alfred Lyttelton
Ministr obchodu Spojeného království
Ve funkci:
3. května 1880 – 9. června 1885
Předchůdce Dudley Ryder, vikomt Sandon
Nástupce Charles Gordon-Lennox, 6. vévoda z Richmondu
Stranická příslušnost
Členství Liberální strana (1866–1886)
Liberálně unionistická strana (1886–1912)
Konzervativní strana (1912–1914)
Narození 8. července 1836
Londýn
Úmrtí 2. července 1914 (ve věku 77 let)
Londýn
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Místo pohřbení Key Hill Cemetery
Choť Mary Crowninshield Endicott Chamberlain
Florence Kenrick
Harriet Kenrick
Rodiče Joseph Chamberlain a Caroline Harben
Děti Neville Chamberlain
Austen Chamberlain
Beatrice Chamberlain
Ida Chamberlain
Hilda Chamberlain
Ethel Chamberlainová
Příbuzní Richard Chamberlain[1], Arthur Chamberlain[1] a Mary Chamberlain[1] (sourozenci)
Dorothy Chamberlain[2][1] a Francis Chamberlain[2][1] (vnoučata)
Alma mater University College London
Profese politik
Ocenění společník Královské společnosti
Podpis Joseph Chamberlain, podpis
Commons Joseph Chamberlain
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Chamberlain (8. července 1836, Londýn, Anglie – 2. července 1914, Londýn, Anglie) byl britský podnikatel a státník. Prosadil se jako úspěšný průmyslník v Birminghamu, poté byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a spoluzakladatelem strany liberálních unionistů. Jako dlouholetý ministr obchodu (1880–1885) a kolonií (1895–1903) patřil k výrazným osobnostem britské politiky a rozmachu britského koloniálního impéria přelomu 19. a 20. století.

Jeho starší syn Austen Chamberlain byl britským ministrem zahraničí (1924–1929) a nositelem Nobelovy ceny míru, mladší syn Neville Chamberlain byl britským premiérem a signatářem Mnichovské dohody.

Politická kariéra

Narodil se jako syn úspěšného výrobce obuvi v Londýně Josepha Chamberlaina (1796–1874). Za studií vynikl především v matematice a francouzštině, v osmnácti letech začal pracovat pro svého bratrance Josepha Nettlefolda, výrobce železářského zboží v Birminghamu. Chamberlain nakonec převzal vedení podniku a firma patřila k předním producentům šroubů v Evropě, v Birminghamu se také začal angažovat ve veřejném dění. V letech 1874-1876 byl starostou v Birminghamu, v letech 1876–1914 členem Dolní sněmovny[pozn. 1]. Původně patřil k liberálům a v Gladstonových vládách byl ministrem obchodu (1880–1885) a prezidentem úřadu pro místní samosprávu (1886), od roku 1880 zároveň členem Tajné rady. S Gladstonem se později dostal do sporu ohledně politiky v Irsku a své názory také publikoval (Speeches on the Irish Question, 1881).

Po odchodu z Liberální strany se stal zakládajícím členem frakce liberálních unionistů a v Salisburyho vládě byl ministrem kolonií (1895–1903). V době stabilizované vnitropolitické situace koncem 19. století se problematika kolonií stala stěžejním tématem a Chamberlain byl tak jedním z nejdůležitějších členů vlády. Demisi podal v říjnu 1903 spolu s dalšími ministry, v rámci personální obměny kabinetu se pak do vlády dostal jeho syn Austen jako ministr financí.

Kromě svého úspěšného působení v obchodní a koloniální politice se dlouhodobě věnoval rozvoji školství a zvelebování Birminghamu. V Birminghamu podpořil založení univerzity a v letech 1900–1914 byl jejím prvním kancléřem. Mimoto již předtím v letech 1896–1899 zastával čestný post lorda–rektora univerzity v Glasgow. Po záchvatu mrtvice v roce 1906 ukončil veřejnou činnost, do smrti nicméně zůstal poslancem Dolní sněmovny (povýšení do šlechtického stavu odmítl již po odchodu z Gladstonovy vlády).

Josephův mladší bratr Richard Chamberlain (1840–1899) byl též starostou v Birminghamu (1879–1880) a členem Dolní sněmovny, patřil k liberálům, spolu s bratrem pak přešel k liberálním unionistům.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Ve všech volebních obdobích zastupoval Birmingham. Birmingham jako rychle vzrůstající průmyslové centrum získal právo volit poslance až parlamentní reformou z roku 1832. Stále rostoucí význam města vedl k tomu, že počet poslanců za tento obvod byl zvýšen na tři (1868) a nakonec na sedm (1885). Chamberlain nicméně poprvé kandidoval již r. 1868 za město Sheffield, tady ale neuspěl

Reference

  1. ↑ a b c d e Kindred Britain.
  2. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, díl 12., Praha, 1897 (reprint 1998), s. 32 ISBN 80-7185-157-4
  • ERVA, Martin: Rozmach etatismu ve Velké Británii 20. století (dizertační práce); Univerzita Karlova, Praha, Ústav světových dějin; Praha, 2016, 208 stran

Externí odkazy

Zdroj