Josefa Heichenwalderová

Josefa Heichenwalderová
Narození 14. března 1808
Rakovník
Úmrtí 6. dubna 1893 (ve věku 85 let)
Třebenice
Povolání podnikatelka
Choť Josef Koranda, Šimon Heichenwalder
Příbuzní Josefina Lustigová (dcera)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josefa Heichenwalderová, rozená Šimrová, poprvé provdaná Korandová (14. března 1808 Rakovník[1] – 6. dubna 1893 Třebenice[2]), byla česká vlastenka a podnikatelka.

Život

Josefa Heichenwalderová ve stáří

Josefa Šimrová se narodila v rodině rakovnického tkalcovského mistra Emanuela Šimra a jeho manželky Barbory, rozené Kurfirstové jako jedno z jejich šesti dětí.[1] Roku 1810 jí matka zemřela, otec se znovu oženil a roku 1811 se rodina přestěhovala do Prahy.[3]

V Praze se 1. listopadu 1825 provdala za výrobce přikrývek (Deckenmacher) Josefa Korandu (1790–1829),[4] se kterým měla syna a dceru. Roku 1828 se Korandovi přestěhovali do domu 10/557 v Celetné ulici, kde měli výrobnu pokrývek.[5] Když Josefa Korandová ovdověla, provdala se podruhé 12. dubna 1830 za svého zaměstnance Šimona Heichenwaldera (1805-1874),[6][7][pozn. 1] se kterým měla v období 1830–1844 dvanáct dětí. Ze čtrnácti dětí ze dvou manželství osm zemřelo předčasně.

Šimon Heichenwalder manželku Josefu v roce 1846 opustil, přestěhoval se svého rodiště, do Pešti, kde později zemřel.[8]

Zemřela v 85 letech v Třebenicích (okres Litoměřice) č. 124 na rakovinu žaludku.[2]

Přátelství s českými vlastenci

Kavárnu, kterou Josefa Heichenwalderová vedla, navštěvovali významní vlastenci té doby, se kterými měla přátelský vztah. Patřili mezi ně např. František Ladislav Rieger, Vojtěch Náprstek, Josef Kajetán Tyl, Karel Sabina či Karel Havlíček Borovský. Schůzky se též konaly v jejím bytě.[9]

Josef Mánes byl autorem portrétu Josefiny Lustigové (1830–1920, dcera Josefy Heichenwalderové) a jejího manžela.[9]

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček se vrátil z vyhnanství v Brixenu 27. dubna 1855, 12 dnů po smrti své manželky Julie, která zemřela v bytě svého bratra Františka Jaroše v Jezdecké (Havlíčkově) ulici 1029 (v domě, který patřil Josefě Heichenwalderové). Po pobytu v Německém Brodu a po léčení ve Šternberku byl v červenci 1856 v bezvědomí dopraven do Prahy, též do bytu Havlíčkova švagra Františka Jaroše. V tomto bytě 29. července zemřel. Podle vyprávění Olgy Scholtenové zemřel Havlíček v přítomnosti její babičky Josefy Heichenwalderové a a měla jí patřit jeho poslední slova, když ji v blouznění považoval za svou manželku Julii.[9]

Kavárna U nádraží

Kavárnu U nádraží (též Heichenwalderova kavárna) otevřeli manželé Heichenwalderovi 27. ledna 1845 proti nově vzniklému nádraží Státní dráhy v Jezdecké (nyní Havlíčkově) ulici č. p. 1029 (dnešní adresa Havlíčkova 1029/3) v domě, který zakoupili v roce 1837.[pozn. 2] Otevření uvítal Karel Havlíček Borovský ve svých Pražských nowinách i německý list Bohemia.[11]

Ve své době se jednalo o jednu z prvních a nejluxusnějších kaváren v Praze. Její výzdobu zajistili architekti Alexander Hellmich a Josef Czermak. Dekorační ocelové sloupy v 1. patře byly vyzdobeny orientálními (maurskými) motivy.[12][pozn. 3] Vzduch byl osvěžován fontánami, byly zde tři kulečníkové stoly a herna.

Poté, co ji manžel opustil, vedla Josefa Heichenwalderová kavárnu i přes to, že povolovací dekret byl veden na manžela.[8] Ještě za života této původní provozovatelky zde působili jiní nájemci (např. v roce 1875 kavárnu převzal Antonín Demin po Jiřím Breithutovi[13]). Od roku 1912 do roku 1948 byl dům využíván jako hotel Royal, následně přeměněn na ubytovnu.[14]

  • Kavárna U nádraží před otevřením
    Kavárna U nádraží před otevřením
  • Kavárna u nádraží
    Kavárna u nádraží
  • Hotel Royal (asi 1906), dřívější Kavárna u nádraží
    Hotel Royal (asi 1906), dřívější Kavárna u nádraží

Nádraží – drážeň

J. V. Šmejkal v knize Kavárna u nádraží traduje, že starší český výraz pro nádraží drážeň byl nahrazen slovem nádraží na popud Josefy Heichenwalderové. Název kavárny U nádraží pak měl přispět k tomu, že starší drážeň byla opuštěna.

O tom, že slovo nádraží se postupně stalo v průběhu 40. let 19. století běžnější než drážeň svědčí, že epigram rodinného přítele Josefy Haichenwalderové, Karla Havlíčka Borovského, byl zveřejněn roku 1849 v této podobě:

Nápis na pražském nádraží, vystavěném roku 1845.

Co se divíš, bratře Čechu, jak enthusiasta?

Připojili Prahu k Vídni železem, i basta.

Karel Havlíček Borovský[15]

Při tom v roce 1845 byl tentýž epigram vydán ještě s podtitulem „Nápis na pražskou drážeň 1845.“[15][pozn. 4]

Posmrtné připomínky

  • Životu Josefy Haichenwalderové do roku 1848 věnoval první díl své nedokončené trilogie Kavárna u nádraží spisovatel Jaromír Václav Šmejkal. Druhý díl Mánesova Josefina „vypráví“ dcera Josefina Lustigova, rozené Haichenwalderové o období 1848–1855 a její matka je zde zmiňována spíše okrajově. Autor zemřel dříve, než mohl napsat třetí díl, který měl být věnován dceři Karla Havlíčka Borovského Zdeňce. Knihy kombinují fikci s fakty, mnohdy si autor domýšlí; základní životopisná data postav jsou ale doložena rozsáhlými genealogickými údaji.[18] Druhý díl
  • Život Josefy Haichenwalderové studuje a propaguje vlastivědný publicista Roman Hartl z Rakovníka.[19]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Životopisná data bez matričního zdroje uvedená v tomto článku pocházejí z genealogických příloh románů Kavárna u nádraží a Mánesova Josefina.
  2. ↑ V roce 1870 již Erbenův Autentický ukazatel uvádí jiná jména majitelů, název kavárny U nádraží existuje.[10]
  3. ↑ Tyto sloupy se zachovaly, prostor však není veřejně přístupný, je pouze zjevný v 1. patře při pohledu z Havlíčkovy ulice (stav 2023).
  4. ↑ Oba výrazy byly nepochybně ve 40. letech 19. století používány současně. Např. v roce (1846) Karel Vladislav Zap užíval opakovaně slovo nádraží, aniž by považoval za nutné jeho význam vysvětlovat. [16] Naopak drážeň se objevovala ještě v roce 1849 v Havlíčkových Národních novinách.[17]

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Rakovník 1804-1820, snímek 34. [s.l.]: SOA Praha Dostupné online. 
  2. ↑ a b Matrika zemřelých, Třebenice 1839-1896, snímek 145. [s.l.]: SOA Litoměřice Dostupné online. 
  3. ↑ ŠMEJKAL, Jaromír Václav. Kavárna u nádraží. Praha: J. Otto, 1941. 
  4. ↑ Matrika oddaných, sv. František, snímek 122. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  5. ↑ JELÍNKOVÁ, T. Pod ptačími perutěmi. Naše rodina. 1985-09-11, s. 14. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-2743. 
  6. ↑ Matrika oddaných Týn, 1820-1847, snímek 70. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  7. ↑ Soupis pražských obyvatel: Šimon Heichenwalder. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  8. ↑ a b ŠMEJKAL, Jaromír Václav. Mánesova Josefina. Praha: J. Otto, 1947. Dostupné online. Kapitola XI, s. 142-143. Dostupné online po registraci. 
  9. ↑ a b c ŠMEJKAL, J. V. Karel a Julie. Polední list. 1936-02-02, s. 8. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1804-8838. 
  10. ↑ ERBEN, Karel Jaromír. Autentický ukazatel ulic a náměstí i čísel domovních král. hl. města. Praha: Fuchs, 1870. Dostupné online. Kapitola Jezdecká ul. 1029, s. 85. 
  11. ↑ FRIČ, Josef Václav. Paměti 2. Praha: SNKLHU, 1960. Dostupné online. Kapitola Poznámka 517, s. 661. Dostupné online po registraci. 
  12. ↑ BAŤKOVÁ, Růžena. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 1998. 40 s. Dostupné online. ISBN 80-200-0538-2. S. 40. 
  13. ↑ Kavárna U nádraží (inzerát). Posel z Prahy. 1873-02-23, s. 5. Dostupné online. ISSN 802-6621. (dostupné online po registraci) 
  14. ↑ Co viděl hotel Royal. Český deník. 1993-02-22, s. 11. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1210-0854. 
  15. ↑ a b QUIS, Ladislav. Básnické spisy Karla Havlíčka. Praha: F. Šimáček, 1894. Dostupné online. S. 133. 
  16. ↑ ZAP, Karel Vladislav. vyhledávání "nádraží". Pautník. Roč. 1846. Dostupné online. 
  17. ↑ HAVLÍČEK, Karel. Z Prahy. Národní nowiny. 1849-06-01, s. 505. Dostupné online. 
  18. ↑ ŠMEJKAL, Jaromír Václav. Kavárna u nádraží. Praha: J. Otto, 1941. 
  19. ↑ HARTL, Roman. Sen o velké kavárně – příběh Josefy Heichenwalderové [online]. Roman Hartl / vlastivědný publicista, 2016-09-20 [cit. 2023-12-02]. Dostupné online. 

Zdroj