Josef Šír

Josef Šír
Josef Šír
Josef Šír
Narození 7. ledna 1859
Horní Branná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. května 1920 (ve věku 61 let)
Příchovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel, učitel a dramatik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Šír (7. ledna 1859 Horní Branná – 8. května 1920 Příchovice) byl český regionální buditel, který působil jako učitel (příp. jako řídící učitel) na školách v Krkonoších a Podkrkonoší. Bývá zaměňován se svým jmenovcem Josefem Šírem z Křížlic, který byl obdobného zaměření a působil přibližně v téže době.[1]

Biografie

Josef Šír vystudoval Učitelský ústav v Jičíně.

Během let vystřídal tato učitelská působiště: Roztoky u Jilemnice, Stará Ves u Vysokého nad Jizerou, Poniklá, Benecko, Horní Štěpanice.

Napsáno bylo mnohé v různých publikacích o jeho učitelské dráze. Spoustu informací pisatelé článků neověřovali a tak se chyby opisovaly. Nebylo snadné všechny potřebné dokumenty v archivech vyhledat a doložit, jak tomu vlastně ve skutečnosti bylo či nikoliv! Ověřený (a dokumenty doložitelný) soupis o jeho působení na školách je možné najít v literárně-rodopisném sborníku Josef Šír.[2] Tato níže vypsaná data jsou čerpána především ze školních Pamětních knih (některé zápisy dokonce psány přímo vlastní rukou spisovatele J. Š.), takže jsou správná.

  • 16. září 1879 nastupuje jako definitivní řídící učitel do Roztok u Jilemnice[2], zde se dne 6. 3. 1882 oženil s Františkou Janouškovou - viz dokument z matriky oddaných pro Roztoky u Jilemnice[3].
  • Jako správce školy přechází do Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou (4. leden 1879 - 15. září 1879)[2].
  • Ze Staré Vsi se vrací zpět do Roztok u Jilemnice, kde učí do 27. 4. 1883[2].
  • Od 1. 5. 1883 je definitivním učitelem v Poniklé, kde setrvává do 31. 12. 1885[2].
  • Odtud přechází 1. 1. 1886 na Benecko, kde učí do 29. 2. 1888[2].
  • Od 29. 2. 1888 působí jako definitivní řídící učitel na škole v Horních Štěpanicích[2] (zde se setkává se svým učitelským kolegou a jmenovcem Josefem Šírem rodákem z Křížlic).[4].). Učí zde do 28. 2. 1909. V Horních Štěpanicích zavedl obecní kroniku a přitom se začal věnovat spisovatelské činnosti.
  • 1. 3. 1909 - 31. 3. 1919 působí jako definitivní řídící učitel opět na škole v Roztokách u Jilemnice[2].

Do důchodu odchází 1. 4. 1919 a stěhuje se do Jičína. Avšak žádá o reaktivaci...[5]

V 8. května 1920 se Josef Šír stěhuje do Příchovic (převážně německých), kde má vyučovat na české menšinové škole. Děti se ho však nikdy nedočkaly: stihla ho pravděpodobně mrtvice v předvečer prvního dne v novém působišti, byl nalezen 9. 5. ve svém novém bytě mezi svými právě vybalovanými knihami.

Pohřben byl 12. 5. po boku své manželky (zemřela 5. 9. 1912) v Roztokách u Jilemnice.

Pozn.: Několikráte se objevila i informace, že působil na škole v Kruhu u Jilemnice. V pamětní knize školy v Kruhu však o tom záznamu není! Zde v Kruhu učil jeho zeť Josef Panýr * 1874 - Horní Branná, + 1950 - Praha). Šír se však na škole v Kruhu vyskytoval také, ale byl to Jaroslav Šír (bratranec Josefa Šíra) * 27. 4. 1871 - Horní Branná[6]. Je však možné, že mohl na školu v okolí zaskočit za nějakého kolegu...

Nekrolog

V časopise Zlatá Praha byl Šírovi věnován osmiřádkový nekrolog s jedním překlepem: „Stár jen něco přes šedesát let opustil nás Josef Šír, povoláním řídící učitel, autor několika pozoruhodných prací beletistických, v nichž svérázným způsobem seznamoval nás se životem prostého lidu krkonošského. Jeho Horské prameny, Robotou života, Krkonošské povídky, Pašerák a jiné obrazy z hor, vydané nákladem Ottovým, jsou práce dobrého zrna a ceny trvalé.“[7]

Bibliografie

Od roku 1896 jeho povídky uveřejňovaly Národní listy, Zlatá Praha, Ilustrovaný svět, Beseda lidu a řada dalších časopisů. V roce 1904 mu vyšla první celistvá kniha povídek Horské prameny...

  • Horské prameny: povídky a obrázky z Krkonoš (1904) – vydal nakladatel Josef Rašín, Praha
  • Robotou života: povídky – vydal nakladatel J. Otto, Praha (1905)
  • Krkonošské povídky – vydal nakladatel J. Otto, Praha (1908)
  • Krkonošské humoresky a rozmarné obrázky – vydal nakladatel Alois Šašek, Velké Meziříčí (1910)
  • Msta – román, ve kterém Šír v narážkách popisuje svůj boj s některými místními občany a s despotickým farářem; vydalo nakladatelství Volná myšlenka, Praha (1911)
  • Z hor – vydal nakladatel Josef Rašín, Praha (1913)
  • Pašerák a jiné obrázky z hor – vydal nakladatel J. Otto, Praha (1913)
  • Muka lásky: povídky – vydal nakladatel Přemysl Plaček, Pacov (1918)
  • Štvanice: dva obrazy z Krkonoš – vydal nakladatel Přemysl Plaček, Pacov (1919)

Posmrtné edice

Fr. Švejda, Praha

  • Nevěsta: dramatický obraz z vesnického života z Podkrkonoší o 3 dějstvích – vydal Fr. Švejda, Praha (1934)
  • Tkalci: drama ze života krkonošského lidu ve třech jednáních s proměnou – vydal Fr. Švejda, Praha (1934)

Josef Krbal, Vrchlabí

Až dlouho po Šírově smrti si jeho význam uvědomil vrchlabský knihkupec a nakladatel Josef Krbal, který se od roku 1932 začal věnovat sbírání a tisku Šírových povídek z novin a časopisů. Do předmluvy druhého svazku napsal: „Spisovatel Josef Šír zachytil v hodině dvanácté ve svých povídkách svéráz krkonošské dědiny a krkonošských horalů. Dalekosáhlé přesuny sociálního rázu, krize průmyslu, zejména domácího tkalcovství a sklářství, přivodí brzy zánik klidu v našich horách, klidu, ve kterém vyrůstali Šírovi samorostlí filosofové, rázovité postavy horalů a jímavé životní děje krkonošských drobných lidí, jejich rodin a samot.“:

  • Povídky z Krkonoš – první povídkový sborník (1932)
  • Povídky z Krkonoš II – druhý povídkový sborník (1932)
  • Tkalci z Krkonoš – dříve nevydaný román, který sám Šír přepsal na hru pro Národní divadlo. Přes příznivý posudek dramaturga nebyla uvedena, patrně aby nedošlo k záměně se hrou Tkalci od Gerharta Hauptmanna (nositele Nobelovy ceny za literaturu). Výtisk obsahuje i povídku Spiritisté z doby světové války (1933)
  • V horské škole – povídkový sborník (1934)
  • Msta – román (1935)
  • Krkonošské humoresky a rozmarné obrázky – povídkový sborník (1936)
  • V mlhách – povídkový sborník (1936)
  • Pašerák a jiné obrazy z hor – povídkový sborník (1938)

Ve vydávání pokračoval Krbal i v době II. světové války, kdy byl nucen odejít z převážně německého Vrchlabí a zřídit si novou živnost v Bělohradě:

  • Na pobytí – povídky (1940)

Po osvobození Československa se Krbal vrátil do Vrchlabí a dovršil edici na celkem desetisvazkové vydání:

  • Hory za války – první svazek, vydaný opět ve Vrchlabí (1945)
  • V horské škole – druhé vydání, tentokrát už pod hlavičkou Krkonošské nakladatelství J. Krbal (1947)

Po roce 1970

  • Pašerák a jiné povídky z hor – k vydání připravil a medailon o J. Šírovi napsal Ladislav Ducháček; vydalo nakladatelství Československý spisovatel, Praha (1974)
  • Robotou života: Výbor povídek – uspořádal Radim Kalfus, textově připravil a poznámkami opatřil František Schildberger; vydalo nakladatelství Kruh, Hradec Králové (1979)

Jako pokračování Sebraných spisů vydávaných Josefem Krbalem můžeme považovat i:

  • Josef Šír a rod Šírův v Podkrkonoší – literárně-rodopisný sborník, díl I. – autoři K. Richtera a J. Šustová. Kniha přináší rodopisná data, fotografie a dokumenty z archivů, muzeí i soukromých sbírek. Z literární činnosti hornobrannského rodáka Josefa Šíra přináší sborník i povídky, které (s výjimkou jedné) nejsou obsaženy v Sebraných spisech vydávaných Josefem Krbalem a další dosud nepublikované texty, mezi nimi i loutkové hry (r. 2010).
  • Josef Šír a rod Šírův v Podkrkonoší – literárně-rodopisný sborník, díl II. – autoři K. Richtera a J. Šustová (r. 2022).

Pamětní desky

Pamětní deska v Horní Branné

Na Šírovu památku byla roku 1934 odhalena v jeho rodné obci Horní Branné pamětní deska na domě čp. 27. V této obci nese jeho jméno také Základní škola a Mateřská škola a v hornobranském zámku je mu také věnována trvalá expozice.

Druhá pamětní deska se nachází na Jindrově skále na Benecku (slavnostně odhalena 9. 9. 1945) s textem „Krkonošský lid Josefu Šírovi – spisovateli a průkopníku duchovního a sociálního osvobození českých hor“[8].

Třetí pamětní deska je umístěna na budově školy v Roztokách u Jilemnice, tentokrát s textem "Na této škole působil Josef Šír – vlastenecký učitel, pokrokový spisovatel a buditel horského pracujícího lidu".

Jako připomínku na jeho učitelské působení - v roce 1879 na škole ve Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou - najdeme na budově bývalé staré školy další desku. Ač působil zde jen velmi krátce (leden - září), bojoval o lepší podmínky pro žáky. Budova školy byla nevyhovující... Stalo se pak, až po jeho odchodu, že obec nechala zhotovit školu novou a větší. Ale stejně jako budova staré školy i ta dnes slouží již jinému účelu, avšak obě stojí dodnes.

Odkazy

Reference

  1. ↑ K. Richtera a J. Šustová, Josef Šír a rod Šíru z Podkrkonoší – Literárně-rodopisný sborník díl I., s. 51
  2. ↑ a b c d e f g h In: JANA ŠUSTOVÁ, KRISTIÁN RICHTERA. Josef Šír a rod Šírův v Podkrkonoší, literárně-rodopisný sborník. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-254-7325-2. Kapitola Učitelská dráha Josefa Šíra, s. 47–49.
  3. ↑ In: JANA ŠUSTOVÁ, KRISTIÁN RICHTERA. Josef Šír a rod Šírův v Podkrkonoší, literárně-rodopisný sborník. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-254-7325-2. Kapitola Rodokmen Josefa Šíra, rodáka z Horní Branné, v zápisech z matrik, s. 168–169.
  4. ↑ In: JANA ŠUSTOVÁ, KRISTIÁN RICHTERA. Josef Šír a rod Šírův v Podkrkonoší, literárně-rodopisný sborník. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-254-7325-2. Kapitola O jmenovci Josefa Šíra (rodáku křížlickém), též učiteli, se kterým býval J. Š. často zaměňován, s. 51–54.
  5. ↑ In: JANA ŠUSTOVÁ, KRISTIÁN RICHTERA. Josef Šír a rod Šírův v Podkrkonoší, literárně-rodopisný sborník. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-254-7325-2. Kapitola Učitelská dráha Josefa Šíra, s. 49.
  6. ↑ In: JANA ŠUSTOVÁ, KRISTIÁN RICHTERA. Josef Šír a rod Šírův v Podkrkonoší, literárně-rodopisný sborník. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-254-7325-2. Kapitola O jmenovci..., s. 51.
  7. ↑ Zlatá Praha – 1920, ročník XXXVII, číslo 37. – 38., str. 305 – vydáno 2. 6. 1920
  8. ↑ Drobné památky Libereckého kraje. drpalik.mistecko.cz [online]. [cit. 2011-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-20. 

Externí odkazy

Zdroj