Josef Windischgrätz

Princ Josef Windischgrätz
Kapitán císařské gardy
Ve funkci:
1890 – 1906
Předchůdce Alexander von Koller
Nástupce Friedrich von Beck-Rzikowsky
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost generál jezdectva (1890), polní podmaršál (1882), generálmajor (1877)
Narození 23. června 1831
Praha
Úmrtí 18. října 1906 (ve věku 75 let)
Vídeň
Titul princ
Choť Marie Taglioni (od 1866)
Rodiče Alfred z Windisch-Grätze a Marie Eleonora ze Schwarzenbergu
Děti František z Windisch-Grätze
Profese důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Alois Mikuláš Pavel Jan Křtitel princ Windischgrätz (německy Joseph Aloys Niklas Paul Johann Baptist Prinz von und zu Windischgrätz) (22. června 1831 Praha – 18. října 1906 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Byl účastníkem několika válek a jako potomek významné rodiny prodělal rychlou kariéru (jeho otcem byl maršál Alfred Windischgrätz). Zastával velitelské posty u různých posádek v monarchii, v roce 1890 dosáhl hodnosti generála jezdectva a nakonec zastával čestnou funkci velitele jedné z císařských gard (1890–1906).

Životopis

Knížecí erb Windischgrätzů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Windischgrätzů,[1] narodil se v Praze jako nejmladší syn polního maršála Alfreda Windischgrätze (1787–1862) a jeho manželky Marie Eleonory, rozené princezny Schwarzenbergové (1796–1848).[2] Od mládí sloužil v armádě a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech, v roce 1864 byl již majorem. Po prusko-rakouské válce sloužil v hodnosti podplukovníka u 4. husarského pluku v Klatovech. V roce 1869 byl povýšen na plukovníka a poté velel 12. husarskému pluku v Haliči.[3][4]

V roce 1877 dosáhl hodnosti generálmajora a poté byl velitelem jezdecké brigády v Šoproni,[5] jako velitel pěchotní brigády byl později převelen do Košic.[6] V roce 1882 byl povýšen na polního podmaršála a poté byl velitelem 2. pěchotní divize ve Vídni.[7] Nakonec dosáhl hodnosti generála jezdectva (1890)[8][9] a v letech 1890–1906 zastával čestnou hodnost kapitána císařské gardy harcířů (Ersten Arcieren Leibgarde).[10][11]

Tituly a ocenění

Jako syn knížete užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht) V roce 1882 získal titul c. k. komořího[12] a v roce 1889 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu, Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací a Vojenské záslužné medaile. Několik vyznamenání obdržel také od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže belgického Leopoldova řádu, švédského Řádu meče, Řádu rumunské hvězdy, italského Řádu sv. Mořice a Lazara, dánského Danebrožského řádu a saského Albrechtova řádu, dále pak nositelem pruského Řádu červené orlice I. třídy a rytířem Řádu württemberské koruny.[13] Od roku 1887 byl čestným majitelem 11. husarského pluku.[14][15]

V roce 1866 se v Berlíně oženil s Marií Taglioni (1830–1891), bývalou primabalerinou berlínského státního baletu. Z jejich manželství se narodil syn František Serafín (1867–1947).[16]

Jeho nejstarší bratr Alfred II. Windischgrätz byl dědicem knížecího titulu a rozsáhlého majetku v Čechách (Tachov, Kladruby), zároveň sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála. Vysokých postů ve vojsku dosáhli také další bratři August (1828–1910) a Ludvík (1830–1904).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1908; s. 251–252
  2. ↑ Rodokmen Windischgrätzů dostupné online
  3. ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 601 dostupné online
  4. ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 601 dostupné online
  5. ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 113 dostupné online
  6. ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 119 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 30 dostupné online
  8. ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 203 dostupné online
  10. ↑ Přehled velitelů císařské Arcièren-Leibgarde in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 54 dostupné online
  11. ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1893; s. 260 dostupné online
  12. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 272 dostupné online
  13. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Josefa Windischgrätze in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 15 dostupné online
  14. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 714 dostupné online
  15. ↑ Husarský pluk č. 11 na webu valka.cz dostupné online
  16. ↑ Rodina Josefa Windischgrätze na webu geni.com dostupné online

Literatura

Zdroj