Josef Věnceslav Vlasák

Josef Věnceslav Vlasák
Josef Věnceslav Vlasák
Josef Věnceslav Vlasák
Narození 14. dubna 1802
Chodovlice
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 16. června 1871 (ve věku 69 let)
Litoměřice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání pedagog, překladatel, spisovatel, učitel a redaktor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Věnceslav (Štěpán) Vlasák (14. dubna 1802, Chodovlice[1] — 16. června 1871, Litoměřice[2]) byl český učitel, spisovatel a překladatel. V letech 1834-1865 působil na farní škole v Mělníku, kde prosazoval výuku v češtině. Založil českou besedu v Litoměřicích. Psal a překládal literaturu pro mládež.

Život

Narodil se 14. dubna 1802 v Chodoulicích u Lovosic[3] (dnes Chodovlice)[4] jako syn chalupníka. Základní vzdělání i hudební přípravu získal v Třebenicích. Ve dvanácti letech, po ukončení povinné školní docházky, zůstal ve škole, aby se připravil k učitelskému povolání a zdokonalil v hudbě. O čtyři roky později absolvoval kurs v Litoměřicích, kde po devíti měsících získal vysvědčení učitelského pomocníka. Ve volném čase hrál s hudebníky v hostincích a za vydělané peníze nakupoval knihy.[3]

Jeho první zaměstnání bylo na třebenické škole, kde již jako patnáctiletý, od 1. května 1817, působil jako druhý neplacený pomocník. Po dvou letech získal místo v Račiněvsi. I zde pracoval zadarmo, živil se hrou na klarinet. Setkal se tu ale s bohoslovcem Havránkem z Vražkova, který ho seznámil s gramatikou a probudil v něm národní uvědomění.[3]

V roce 1822 byl přijat jako pomocník na Smíchově. Smíchovská farní škola byla dvoutřídní, s jednou českou a jednou německou třídou. Vlasák se zde zdokonalil v češtině a seznámil s národními buditeli, jako byli Josef Jungmann, František Ladislav Čelakovský, Josef Krasoslav Chmelenský, Václav Hanka, Karel Alois Vinařický, Jakub Malý, Josef Kajetán Tyl, Karel Vladislav Zap a Jan Slavomír Tomíček. Připravoval se zde rovněž ke zkoušce na učitele hlavní školy a začal literárně tvořit (viz níže).[3]

Po dvanácti letech strávených na Smíchově nastoupil od 1. května 1834 jako učitel na farní škole v Mělníku. Škola byla rovněž dvoutřídní, česko-německá. Jeho zásluhou se zde od roku 1838 začalo vyučovat pouze česky a v roce 1845 byla otevřena třetí třída.[3] Roku 1846 se Vlasák rovněž stal prvním knihovníkem v nově založené mělnické knihovně.[5] Ve vlasteneckých aktivitách jej podporoval ředitel Antonín Vojtěch Hnojek.[3]

Roku 1850 odešel ředitel Hnojek do výslužby a na jeho místo nastoupil farář Rolejček, který byl proti Vlasákovi nepřátelsky naladěný. Roku 1855 byla přidána čtvrtá třída a mělnická škola byla nadále vedena jako „hlavní farní“; ředitelem byl farář, Vlasák se stal prvním učitelem. Pro nepřízeň nadřízených učil ale jen ve druhé třídě, nikoliv v lépe placené čtvrté. Velmi jej mrzelo, že ho ředitel kritizuje pro neschopnost. Tíživé poměry přispěly k tomu, že roku 1857 vážně onemocněl. Zotavil se, ale protože problémy pokračovaly, odešel roku 1865 do důchodu. Určitý čas ještě pobyl v Mělníku, pak strávil dva roky u syna v Kardašově Řečici a nakonec se odstěhoval za dcerou do Litoměřic. Založil tam českou besedu a byl zvolen jejím prvním jednatelem.[3]

V roce 1871 přijal navzdory varování učitelské místo v Žitenicích, vzdálených hodinu pěší chůze. Pobyl tam ale jen dva týdny. 4. června cestou onemocněl a 16. června 1871 v Litoměřicích zemřel.[3][6] Pohřben byl o tři dny později na litoměřickém hřbitově.[7]

Dílo

Jeho první literární prací byl překlad Holubičky v Tomsově časopise Čechoslav roku 1825. Poté přispíval do dalších periodik, např. Přítel mládeže, Poutník slovanský, Rozličnosti Pražských novin, Večerní vyražení a Jindy a nyní.[3]

Knižně vyšly např.:[8]

  • Bibliotéka Mládeže : zbjrka mrawných powjdek k vsslechtěnj srdce a obweselenj mysli (na pokračování 1828-31)
  • Bohumjr, mladý paustewnjk : powjdka pro djtky a gegich přátely (poprvé 1830, podle Christopha Schmida)
  • Gitřenka, aneb, Sebránj zábawných powjdek a básnj pro ginochy a djwky wlastenské (1831)
  • Česká Dobropjsemnost, aneb, Auplný úwod, gakby se djtky naučily dobře psáti : weskrz přjklady wyswětlen (1841)
  • Bibliotéka mládeže : spisek k poučenj i k obweselenj (na pokračování 1843-46)
  • Česká i německá Mluvnice v příkladech : zvláště pro ty, kteří se té neb oné řeči snadně naučiti, avšak zdlouhavým a suchopárným pravidlům mluvnickým vyhnouti chtějí : s připojeným krátkým dějepisem České země (1848 s několika reedicemi až do 70. let 19. století)
  • Krátká Mluvnice a Dobropísemnost Česká : pro dům i školy vlastenské, hojnými příklady vysvětlená (1850)
  • Vyučování školní na základě nynějších čítanek (na pokračování 1856-62)
  • Gratulant obsahující hojnou zásobu přání k narozeninám, k novému roku, ke jmenovinám a k jiným příležitostem, s přídavkem rozmluv dítek o rozličných předmětech a promluv při školních zkouškách (1862)

Překlady:

  • Christoph von Schmid: Gehňátko : powjdka pro djtky (1827)
  • Christoph von Schmid: Eustachius : přjběh z dáwnowěkosti křesťanské znowa wyprawowán pro dobré křesťany (1828)
  • Christoph von Schmid: Štěstí dobrého wychowánj : powídka w desíti listech (1830)
  • Bedřich Karel Schuberth: Mělník a jeho památnosti (1856)
  • Robert Niedergesäß: Báchorky, báječky a povídky pro malé dítky (1868)
  • Alexander Friedrich Franz Hoffmann: Abraham Linkoln, osvoboditel otroků v Americe : povídka pro mládež a přátele její (1869)
  • Wilhelm Bauberger: Bůh neopouští : povídka pro milou mládež vlasteneckou (1869)
  • Richard Baron: Český hoch v Americe : povídka pro mládež a její přátele (1871)

Význam a ocenění

Vlasák byl za života známý svou skromností. Byl milým společníkem a požíval autority mezi učiteli.[3]

15. července 1883 odhalila „Beseda třebenická“ pamětní desku na jeho rodném domě v Chodovlicích.[3][9] Při té příležitosti připomínali jeho zásluhy jako učitele a spisovatele v době znovuzrození české literatury.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ a b c d e f g h i j k KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Vlasák Josef Věnceslav (Štěpán), s. 290. 
  4. ↑ Chodovlice — historie (www.chodovlice.cz). www.chodovlice.cz [online]. [cit. 2012-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-22. 
  5. ↑ O knihovně — Knihovna Mělník. www.knihovna-me.cz [online]. [cit. 2012-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-25. 
  6. ↑ Rodokmen J. V. Vlasáka na MyHeritage.cz
  7. ↑ Pohřeb Jos. K. Vlasáka. Národní listy. 1871-06-26, roč. 11, čís. 172, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-12-09]. 
  8. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR
  9. ↑ Slavnost odhalení desky pamětní J. V. Vlasákovi. Národní listy. 1883-07-05, roč. 23, čís. 158, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-12-09]. 
  10. ↑ Slavným jednotám a spolkům vlasteneckým v Čechách!. Národní listy. 1883-04-10, roč. 23, čís. 85, s. 5. Dostupné online [cit. 2012-12-09]. 

Externí odkazy

Zdroj