Josef Václav z Lichtenštejna (1767-1842)

Josef Václav František z Lichtenštejna
Narození 21. srpna 1767
Vídeň
Úmrtí 30. července 1842 (ve věku 74 let)
Vídeň
Místo pohřbení Lichtenštejnská hrobka
Povolání důstojník
Ocenění Dělový kříž
rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Rodiče Karel Boromej Josef z Lichtenštejna
Rod Lichtenštejnové
Příbuzní Marie Josefa z Lichtenštejna (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Václav z Lichtenštejna (německy Joseph Wenzel Franz Anastasius von Liechtenstein; 21. srpna 1767 Vídeň – 30. července 1842 Vídeň[1]) byl rakouský duchovní a generál.

Životopis

Josef Václav z Lichtenštejna byl druhý syn polního maršála knížete Karla Josefa z Lichtenštejna (1730–1789) z vedlejší větve lichtenštejnských knížat a jeho manželky, princezny Marie Eleonory, rozené z Oettingenu-Spielbergu (1745–1812).

Také jeho bratři Mořic Josef a Alois Gonzaga z Lichtenštejna sloužili v císařské armádě a oba dosáhli hodnosti polního maršála.

Jako dítě byl, na rozdíl od většiny členů svého rodu, kteří se věnovali vojenské kariéře, původně předurčen pro církevní dráhu. V roce 1774, když mu bylo pouhých devět let, ho jeho otec doprovázel do Kolína nad Rýnem, aby zde v katedrále sv. Petra dokončil svá studia kněžství. Zde obdržel kanonikát, přestože dosud formálně nevyslovil své věčné sliby.[2] V roce 1783 byl pod osobním vedením opata Carla Tacchiho (1745-1813) přeložen do Rovereta, kde získal hudební lekce u skladatele Giacoma Gotifreda Ferrariho. [3]

V listopadu 1784, stále pod dohledem opata Tacchiho,[4] se přestěhoval do Říma, aby zde mohl studovat teologii v klášteře Santo Stefano del Cacco. O dva roky později se v Římě setkal s německým básníkem Johannem Wolfgangem von Goethe, který jej uvedl v Akademii Arcadia, jednom z hlavních uměleckých a literárních kruhů té doby. [5]

V roce 1788 přijal kněžské svěcení. [6]

Když byl ještě v Římě, na radu kardinála Giuseppe Garampiho pokračoval ve studiu na francouzském semináři a byl jmenován kanovníkem salcburské katedrály.

Po období neklidných osobních úvah se však podle zářného příkladu svých bratrů rozhodl opustit církevní dráhu a aktivněji se věnovat vojenské kariéře. V roce 1804 se mu v Římě dostalo sekularizace a vstoupil do císařské armády.

Vojenské působení ukončil v roce 1814 v hodnosti generálmajora poté, co se zúčastnil bojů poslední fáze napoleonských válek, odešel do penze. [5]

Josef Václav z Lichtenštejna se nikdy neoženil a zemřel bez potomků ve Vídni v roce 1842.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giuseppe Venceslao del Liechtenstein (1767-1842) na italské Wikipedii.

  1. ↑ Matrika zemřelých 1791–1858 (1868), rok 1842, Moravský Krumlov (číslo knihy 14277), pag. 188 [online]. [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Friederich Noack, 'Aus Goethes römischen Kreise', Goethe-Jahrbuch (1904) p.198. Online resource, accessed 23 October 2018
  3. ↑ Pleasing and Pleasant Anecdotes of Giacomo Gotifredo Ferrari, trans. Steven Thomson Moore; ed. Deborah Heckert (Hillside, NY: Pendragon, 2018), p.42
  4. ↑ Pleasing and Pleasant Anecdotes of Giacomo Gotifredo Ferrari, trans. Steven Thomson Moore; ed. Deborah Heckert (Hillside, NY: Pendragon, 2018), p.48
  5. ↑ a b Friederich Noack, 'Aus Goethes römischen Kreise', Goethe-Jahrbuch (1904) 185–207. Online resource, accessed 23 October 2018, p. 198
  6. ↑ Hochfürstlich-salzburgischer Kirchen- und Staatskalender ..., edited by Johann B. Zezi (Salzburg: [n.p.], 1795), p.10. Online resource, accessed 23 October 2018

Externí odkazy

  • Friederich Noack, Aus Goethes römischen Kreise, Goethe-Jahrbuch (1904), str.198. Online, přístup 23. října 2018
  • Příjemné a příjemné anekdoty Giacoma Gotifreda Ferrari, trad. Steven Thomson Moore; vyd. Deborah Heckert (Hillside, NY: Pendragon, 2018), s. 42

Zdroj