Josef Tacl

Josef Tacl
Josef Tacl
Josef Tacl
Narození 3. března 1892
Ústí nad Orlicí,
České královstvíČeské království České království,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. září 1942 (ve věku 50 let)
Německá říše věznice Plötzensee, Berlín, Německo
Civilní činnost učitel
Vojenská kariéra
Hodnost plukovník jezdectva
(brigádní generál in memoriam)
Doba služby 1914–1942†
Sloužil Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Složka Rakousko-uherská armáda (1914–1918)
Československá armáda (1918–1939)
Obrana národa (1939–1940)
Jednotka c. k. pěší pluk č. 15
c. a k. pěší pluk č. 28
Pěší pluk 5 (velitel roty)
Jezdecký pluk 6 (plukovní pobočník)
10. divize (přednosta I. oddělení štábu)
Válečná škola Praha (profesor taktiky jezdectva)
I./2. oddělení MNO (přednosta skupiny jezdectva)
Velel I. korouhev jezdeckého pluku 1
Dragounský pluk 8 „Knížete Václava Svatého“
Krajské velitelství ON Pardubice
Války první světová válka
druhá světová válka (odboj)

Josef Tacl (3. března 1892, Ústí nad Orlicí – 2. září 1942, Berlín) byl důstojník československé armády a za okupace příslušník odbojové organizace Obrana národa popravený během druhé světové války nacisty.[1]

Život

Po maturitě na učitelském ústavu v Poličce byl v letech 1910 až 1914 učitelem na obecné škole, ale po vypuknutí první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády, v níž bojoval na ruské a italské frontě jako velitel čety a později roty. Po návratu do Československa se stal důstojníkem z povolání, zastával řadu velitelských a štábních funkcí, a jeho vojenská kariéra vyvrcholila velením 8. dragounskému pluku, v jehož čele stál od 30. září 1937 až do rozpuštění československých ozbrojených sil po okupaci republiky.

Poté navázal spojení se zemským velitelem Obrany národa pro Čechy divizním generálem Vojtou a zapojil se do organizace odboje ve východních Čechách jako velitel Krajského velitelství ON Pardubice, a podílel se i na vytváření Krajského velitelství ON Hradec Králové a Okresního velitelství ON Vysoké Mýto a samostatné brigády ON Českomoravská vysočina (sídlo štábu Německý Brod).[1] Již 6. února 1940 byl zatčen gestapem a uvězněn nejprve v Pardubicích a později v Drážďanech a Lipsku. Dne 17. prosince 1941 byl tzv. Lidovým soudem v Berlíně odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán 2. září 1942 ve věznici Plötzensee.[1] Jeho manželka zemřela již 22. dubna 1940 následkem nervového otřesu, který utrpěla po jeho zatčení.

Pamětní místa

Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před budovou ministerstva obrany ČR.[2]

Galerie

  • Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – titulní strana
    Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – titulní strana
  • Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – strana 1204 s oznámením o povýšení
    Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – strana 1204 s oznámením o povýšení
  • Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945. Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před sídlem Ministerstva obrany ČR
    Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945. Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před sídlem Ministerstva obrany ČR

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c STEHLÍK, Eduard. TACL Josef. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 294–295.
  2. ↑ Praha 6: Pomník obětem druhé světové války [online]. Spolek pro vojenská pamětní místa [cit. 2016-04-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj