Josef Ogoun

PhDr. Josef Ogoun
Narození	25. srpna 1889 Počenice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. ledna 1952 (ve věku 62 let) Praha Československo Československo
Bydliště	Václavkova 335/18 (dříve Starodružiníků a Lipská), Praha 6-Dejvice
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	středoškolský učitel
Choť	Marie Ogounová (1900–1967)
Děti	Milan Ogoun (1921–2009), Luboš Ogoun (1924–2009)
Příbuzní	vnuk Aleš Ogoun (* 1954)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Ogoun (25. srpna 1889 Počenice – 1. ledna 1952 Praha)^[1] byl profesor Prvního českého dívčího gymnasia Minerva v Praze, který za protektorátu ukrýval ve svém bytě v Dejvicích parašutisty z výsadku Anthropoid Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, otec významného českého choreografa Luboše Ogouna.

Josef Ogoun se narodil 25. srpna 1889 v obci Počenice nedaleko Kroměříže do rodiny místního řezníka. Vystudoval gymnázium v Kroměříži^[2], v letech 1909–1919 studoval na Filozofické fakultě České Karlo-Ferdinandovy univerzity (dnes Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze),^[3] kterou absolvoval 20. prosince 1919 jako doktor filozofie.^[4][5] Za první světové války se jako dobrovolník v letech 1918–19 zúčastnil bojů na Těšínsku a Slovensku.

V letech 1915–1942 učil latinu, řečtinu, francouzštinu a matematiku v Praze na Prvním českém dívčím gymnasiu Minerva, později přejmenovaném na Gymnázium Elišky Krásnohorské.^[6] Jeho manželka Marie (1900–1967) bývala jeho žačkou na gymnáziu, později pracovala ve Vojenském historickém ústavu. Manželé Ogounovi měli dva syny: Milana a Bohumila (Luboše).^[2] Syn Milan Ogoun (1921–2009) se stal uznávaným odborníkem v oboru ekologických technologií, později působil ve Výzkumném ústavu energetickém v Praze.^[2][7] Mladší syn Luboš Ogoun, vlastním jménem Bohumil Ogoun (18. února 1924 – 14. února 2009) byl v letech 1947–1964 trenérem československého družstva gymnastek a trénoval několikanásobnou mistryni světa Evu Bosákovou. Proslavil se jako taneční choreograf, byl autorem několika set choreografií v operách, operetách, muzikálech, činohrách, televizi i filmu.^[8][9] V roce 1938 odešel Josef Ogoun ze zdravotních důvodů do výslužby.

Hned z kraje druhé světové války se zapojil do odboje. Po uzavření vysokých škol 17. listopadu 1939 u sebe schovával nacisty pronásledovaného studenta.^[2] V noci z 28. na 29. prosinec 1941 seskočili u obce Nehvizdy parašutisté z výsadku Anthropoid, Jozef Gabčík a Jan Kubiš, jejichž hlavním úkolem bylo odstranění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Parašutisté se skrývali v ilegalitě pod falešnými jmény a z důvodu bezpečnosti často měnili svá místa pobytu. Roku 1942 v polovině dubna^[2][10] (či polovině května^[11][12] informace se liší dle zdroje, sám J. Ogoun udává ve svých pamětech polovina dubna) se na Josefa Ogouna obrátil odbojář Petr Fafek, jehož dceru Relu Fafkovou na gymnáziu v minulosti vyučoval. Poprosil ho, zda nemohl u sebe na nějaký čas ubytovat dva parašutisty. Josef Ogoun se rozhodl žádosti vyhovět, a tak se Jan Kubiš a Jozef Gabčík ubytovali u Ogounových v Lipské ulici (dnes Václavkově 335/18^[13]) v Dejvicích a představili se jim pod krycími jmény Zdeněk Vyskočil (Gabčík) a Jarka Navrátil (Kubiš).^[12][11]

Dle vzpomínek Josefa Ogouna, jak je po válce sepsal a vydal vlastním nákladem v publikaci Pravda o Heydrichovi, u nich přebývali Gabčík s Kubišem od začátku května až do 27. května 1942, kdy ráno z jejich dejvického bytu vyrazili do Libně, kde provedli úspěšný útok na Reinharda Heydricha (dle jiné verze Gabčík přenocoval z 26. na 27. květen 1942 na Proseku u Václava Smrže a ráno vyzvedl Kubiše u Václava Khodla ve Vysočanech, odkud se vydali na "místo činu")^[14]. V bytě Ogounových je rovněž pravidelně navštěvoval "Strejda Hajský" (že jde o Jana Zelenku-Hajského Ogounovi nevěděli) a jednou přišel s ním i Adolf Opálka.^[15]

Některé zdroje uvádí, že Gabčík s Kubišem si vypůjčili od synů Ogounových aktovky, čepici a kabát a že Kubiš do Milanovy aktovky schoval výbušniny.^[11] Vyšetřování nicméně prokázalo, že jedna z aktovek zajištěná na místě činu zcela zjevně patřila Josefu Svatošovi, jak ve své výpovědi uvedl Karel Čurda.^[16] Mezi věcmi, které nacisté nalezli na místě atentátu, byla i čepice, která měla patřit Luboši Ogounovi. Aby Ogounovi zakryli stopy vedoucí k nim, nechali ušít přes známého čepici novou.^[11][15]

V noci ze 27. na 28. května probíhaly po celé Praze razie a Němci pátrali po dvojici atentátníků. Ogounovi přečkali domácí prohlídku a kabát (s náboji v kapsách), který zde zanechal Gabčík, zůstal nepovšimnut.^[2][11][15] Večer 28. května dorazil k Ogounům Kubiš a Marie Ogounová mu ošetřila zranění.^[2][10], které mu předtím ošetřila smluvená lékařka.^[15] Jiné zdroje však uvádějí, že Kubiš strávil noc z 27. na 28. května 1942 u Jaroslava Piskáčka ve Vysočanech, kde ho ošetřil dr. Břetislav Lyčka^[12][14], druhý den neúspěšně hledal Gabčíka u rodiny Václava Khodla a poté dorazil do bytu Petra Fafka, odkud následující den, tj. 29. června, odešel do úkrytu v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde se postupně ukrylo sedm parašutistů z pěti různých výsadků.^[17]

Kde přesně se Gabčík s Kubišem poté ukrývali Ogounovi nevěděli, od Jana Kubiše a od Fafků věděli jen to, že jsou někde v centru Prahy v kryptách. Poslali jim ještě přikrývky a nějaké potraviny. Až po boji v kostele sv. Cyrila a Metoděje se dozvěděli podrobnosti z tisku.^[15]

O tom, že Kubiš a Gabčík bydleli u Ogounových, věděli jen Fafkovi a Jan Zelenka-Hajský. Ten se stačil otrávit jedem, když ho do jeho bytu přišlo zatknout gestapo. Josef Ogoun se v době zatýkání nechal 17. června 1942 dobrovolně hospitalizovat v psychiatrické léčebně v Kroměříži (předstíral, že je duševně nemocný).^[2][12][15]

Josef Ogoun sepsal své vzpomínky a na jaře roku 1944 zakopal svůj 14 stránkový rukopis pod tribunu na hřišti Slavie v Praze. Ten ale shořel během květnových bojů v roce 1945. Po osvobození sepsal paměti znovu a vlastním nákladem je vydal.^[15]

Díky mlčenlivosti Petra Fafka a jeho rodiny nebyli Ogounovi prozrazeni a dožili se jako jedni z mála spolupracovníků parašutistů konce války. Petr Fafek se manželkou a dcerami byli popraveni 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen spolu s dalšími podporovateli parašutistů a jejich příbuznými. Josef Ogoun zemřel v roce 1952 a jeho manželka v roce 1967. Syn Luboš Ogoun se stal známým baletním choreografem, starší syn Milan působil ve Výzkumném ústavu energetickém v Praze. Oba zemřeli v rozmezí šestí týdnů v únoru a březnu 2009.^[2] Jeho vnuk (syn Milana Ogouna), Aleš Ogoun (* 1954) je malíř a vysokoškolský pedagog.^[18]

• 
  Dům, kde Ogounovi bydleli - Václavkova 335/18, Praha 6 - Dejvice
• 
  Petr Fafek
• 
  Pamětní deska rodiny Fafkovy v Kolínské ulici v Praze 3
• 
  Pravda o Heydrichovi - vzpomínky sepsané po válce Josefem Ogounem
• 
  Pravda o Heydrichovi - vzpomínky sepsané po válce Josefem Ogounem

• ŠMEJKAL, Pavel a PADEVĚT, Jiří. Anthropoid. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2555-5
• ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: Vojáci - odbojáři - památníky. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2614-9
• OGOUN, Josef. Pravda o Heydrichovi: památce hrdinů, kteří odstranili Heydricha: Moravan Jana Kubiše, Slováka Jozefa Gabčíka a Čecha Jana Zelenky, J. Ogoun, Kroměříž, 1945.

Zdroj