Josef Nešvera

Josef Nešvera
Josef Nešvera r. 1901
Josef Nešvera r. 1901
Základní informace
Narození 24. října 1842
Praskolesy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. dubna 1914 (ve věku 71 let)
Olomouc
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Žánry klasická hudba, duchovní hudba a opera
Povolání hudební skladatel, varhaník, učitel a dirigent
Nástroje varhany
Ocenění Řád Františka Josefa
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Nešvera (24. října 1842 Praskolesy[1] – 12. dubna 1914 Olomouc) byl český varhaník a hudební skladatel.

Život

Josef Nešvera – pamětní deska

Hudební základy získal u svého otce, Františka Nešvery, který byl učitelem a varhaníkem. V Praze vystudoval střední školu a učitelský ústav. Vedle toho byl ve hře na klavír a varhany soukromým žákem ředitele Varhanické škole v Praze Josefa Krejčího. Skladbu a hudební teorii se učil u Josefa Förstera a Františka Blažka. Po absolvování školy byl krátce učitelem v Litni a v Hořovicích.

V roce 1868 se vzdal učitelského povolání a stal se ředitelem kůru v kostele svatého Jakuba v Berouně. V Berouně spolupracoval s housistou Václavem Koptou, se kterým koncertoval v českých městech. Spřátelil se i s Bedřichem Smetanou. V Berouně také vznikly jeho první skladby.

V roce 1878 byl jmenován ředitelem kůru katedrály sv. Ducha v Hradci Králové a učitelem zpěvu v biskupském semináři. V roce 1878 přesídlil do Olomouce, kde vystřídal Pavla Křížkovského ve funkci ředitele kůru katedrály svatého Václava. Byl členem římské akademie pro vědu a umění „Arkadie“. Roku 1912 se stal dopisujícím členem IV. třídy české akademie věd a umění. Byl nositelem rytířského kříže řádu Františka Josefa, či papežského záslužného kříže. V Olomouci je po něm pojmenovaná ulice.[2]

Dílo

Složil mnoho klavírních či varhanních skladeb. Dále je autorem melodramat, skladeb pro housle, violu nebo violoncello, písní pro jeden hlas aj. Těžištěm jeho díla je však chrámová hudba. Napsal několik desítek mší, 5 requiem a mnoho drobnějších duchovních skladeb. Živé jsou např. České pašije op. 15. Vrcholným Nešverovým dílem je oratorium De profundis (žalm 129) op. 49, které bylo uvedeno i v Brně, Vídni a na Bridlingtonském festivalu v Londýně.

Napsal též opery Bratránek (1882, libreto Antonín Koukl), Perdita (1892–93), Lesní vzduch (1896), Černokněžník (Radhošť, 1903–1905) a Meerweib.[3]

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ http://www.psc.cz/cz/Olomoucky-kraj/Olomouc/Olomouc/Nesverova/
  3. ↑ PETRÁNĚK, Pavel. Nešvera Josef. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2005. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 364.

Literatura

Externí odkazy

Zdroj