Josef Matocha

Jeho Excelence
Prof. PhDr. ThDr. Josef Karel Matocha
12. arcibiskup olomoucký
Arcidiecéze Olomoucká
Jmenování 23. března 1948
Uveden do úřadu 2. května 1948
Emeritura 2. listopadu 1961
Předchůdce Leopold Prečan
Nástupce František Vaňák
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 15. června 1914
Biskupské svěcení 2. května 1948
světitel Josef Beran
Osobní údaje
Datum narození 14. května 1888
Místo narození Pitín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 2. listopadu 1961 (ve věku 73 let)
Místo úmrtí Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Pitín
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Alma mater Papežská univerzita Gregoriana
Řády a ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm I. třída, in memoriam (1999)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Karel Matocha (14. května 1888 Pitín[1] – 2. listopadu 1961 Olomouc) byl český římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský.

Život

Josef Matocha pocházel z rodiny kováře s 11 dětmi, po roce studia na gymnáziu v Uherském Hradišti přešel na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži,[2] kde roku 1908 maturoval. Jako bohoslovec a student teologické fakulty v Olomouci byl vyslán na Gregoriánskou univerzitu v Římě, kde roku 1911 získal doktorát filozofie, 15. června 1914 byl vysvěcen na kněze a v roce 1915 dosáhl hodnosti doktora teologie.[2]

Po návratu působil v letech 1915–1919 jako kooperátor v Sobotíně u Šumperka, jako kaplan Vojenské nemocnice v Ružomberku a pak dva roky jako profesor dogmatiky a filozofie na Bohoslovecké fakultě v Nitře. Na olomoucké teologické fakultě přednášel jakožto řádný profesor v letech 1931–1939 a po okupaci v letech 1945–1948 křesťanskou filozofii a spekulativní dogmatiku a dvakrát byl děkanem fakulty. V březnu 1948 jej papež Pius XII. jmenoval arcibiskupem olomouckým. Úřad však mohl vykonávat pouze do Velikonoc v roce 1950, kdy byl nezákonně internován a izolován komunistickou státní mocí.[3] Jeho spolupracovníci byli zatčeni a on nesměl vycházet ze své rezidence, kde s ním neustále byl zaměstnanec StB, který mu nedovolil ani číst noviny a poslouchat rozhlas. V roce 1999 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka I. třídy. Po jeho smrti komunisté znemožňovali znovu obsadit úřad arcibiskupa.[2] Je pohřben na hřbitově v Pitíně. Uvažuje se o exhumaci a přenesení jeho ostatků do Olomouce.[4]

Biskupská genealogie

Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[5] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

  1. kardinál Scipione Rebiba
  2. kardinál Giulio Antonio Santorio
  3. kardinál Girolamo Bernerio, OP
  4. arcibiskup Galeazzo Sanvitale
  5. kardinál Ludovico Ludovisi
  6. kardinál Luigi Caetani
  7. kardinál Ulderico Carpegna
  8. kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
  9. papež Benedikt XIII.
  10. papež Benedikt XIV.
  11. papež Klement XIII.
  12. kardinál Marcantonio Colonna
  13. kardinál Giacinto Sigismondo Gerdil, B
  14. kardinál Giulio Maria della Somaglia
  15. kardinál Carlo Odescalchi, SJ
  16. kardinál Costantino Patrizi Naro
  17. kardinál Lucido Maria Parocchi
  18. papež Pius X.
  19. papež Benedikt XV.
  20. papež Pius XII.
  21. arcibiskup Saverio Ritter
  22. arcibiskup Josef Beran
  23. Josef Matocha

Dílo

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Matocha
  • Bytnost milosti posvěcující (1925)
  • Osoba v dějinném vývoji a významu (1929)
  • Compendium philosophiae christianae (1940)

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c Kandidát blahořečení Josef Karel Matocha. dekanatprerov.cz [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03. 
  3. ↑ POLÁČEK, Michal. Arcibiskup byl vězněm StB ve své rezidenci, režim se ho bál i po smrti. iDNES.cz [online]. 2018-07-06 [cit. 2018-07-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ MVR. Ostatky arcibiskupa Matochy se možná vrátí do Olomouce. Komunisté ho 11 let drželi v izolaci. ct24.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 6.11.2021 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky) 

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • CHAROUZ, Jindřich Zdeněk. Biskup - vyznavač. Josef Karel Matocha 1888–1961. Olomouc: MCM, 1991.
  • CHAROUZ, Jindřich Zdeněk. Zůstává mi však milost Boží. Život a internace biskupa-vyznavače Josefa Karla Matochy (1888-1961). Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2022. 318 s. ISBN 978-80-7566-248-4.
  • KOSATÍK, F.: Olomoucký arcibiskup ThDr. J. M., SI 1981
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 447. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 358. 

Související články

Externí odkazy

12. arcibiskup olomoucký
Předchůdce:
Leopold Prečan 		1948–1961
Josef Matocha 		Nástupce:
František Vaňák

Zdroj