Josef Košulič

Josef Košulič
Pamětní deska s podobiznou Josefa Košuliče na ZUŠ Mikulov
Pamětní deska s podobiznou Josefa Košuliče na ZUŠ Mikulov
Narození 1927
Hovorany
Úmrtí 8. listopadu 1974 (ve věku 46–47 let)
Mikulov
Povolání hudební pedagog, historik a muzikolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Košulič (1927 Hovorany – 8. listopadu 1974 Mikulov[1]) byl český hudební pedagog, historik, muzikolog a organizátor uměleckého života. Během svého dvacetiletého působení v čele hudební školy v Mikulově se stal významnou osobností hudebního školství nejen v Mikulově, ale i v jihomoravském regionu. Jeho aktivity ukončila náhlá smrt v roce 1974[2][3]

Život a vzdělání

Josef Košulič se narodil v Hovoranech na Hodonínsku; jeho otec se kromě kolářského řemesla věnoval hudbě, byl místním varhaníkem a vedl pěvecký sbor. Malý Josef po něm lásku k hudbě zdědil; základní hudební vzdělání nabyl u ředitele hovoranské obecné školy Jaroslava Pospíšila, který jej vyučoval hře na housle. Své vzdělání si rozšiřoval na Hudební škole v Hodoníně, kde se kromě hry na housle učil hrát též na trubku a klavír.. Následně na brněnské konzervatoři studoval u tehdejšího významného varhaníka a pedagoga Josefa Černockého hru na varhany. I později při svém povolání ředitele hudební školy neustále cítil potřebu doplňovat své znalosti a rozšiřovat svůj hudební obzor. V letech 1964 až 1972 absolvoval studium hudebních věd na filozofické fakultě UJEP v Brně, které ukončil diplomovou prací o hudebním životě v Mikulově za vlády Dietrichsteinů; v ní představuje Mikulov jako jedno z významných center tzv. hudebního baroka na Moravě a přináší také vzácné poznatky k historii mikulovské piaristické koleje.[2][4]

Pedagogická činnost

Po absolutoriu konzervatoře v roce začal svou pedagogickou činnost na hudební škole v Břeclavi a v Ústavu pro tělesně postižené v Brně - Králově Poli.

Základní umělecká škola v Mikulově

Dne 1. září 1954 byl Josef Košulič jmenován ředitelem Hudební školy v Mikulově.[5] V této funkci se plně zapojil do činnosti pedagogické, organizační i společenské a postupně dosáhl radikální proměny. V roce 1961 v rámci školské reformy změnila tato instituce název na Lidovou školu umění (dále LŠU), ale díky Košuličově snaze se výrazně rozrostla nejen počtem žáků i vyučujících, ale i pestrostí oborů. Už se zde nevyučovalo pouze hudbě, přibyly obory výtvarný, fotografie, taneční a literárně-dramatický.[6] Josef Košulič dbal na kvalifikaci učitelů, ceněna je i jeho snaha předávat zkušenosti mladým pedagogům. Mikulovská škola se tak stala jednou z prvních komplexních Lidových škol umění v tehdejším Jihomoravském kraji. Začala spolupráce a výměna zkušeností s dalšími lidovými školami umění, uskutečnily se výměnné koncerty pedagogů a žáků LŠU z Poličky, Uherského Brodu, Prostějova, Třebíče a ze slovenských měst Skalica a Hlohovec.

Mimopedagogická činnost

Kromě činnosti pedagogické zaměřil Josef Košulič svou pozornost na hudební a společenské dění ve městě. Při tehdejším ONV Mikulov založil Národopisný soubor, který úspěšně rozvíjel svou činnost v okresním, krajské i celostátním měřítku. V roce 1956 se soubor stal vítězem krajského kola soutěže Lidové umělecké tvořivosti. Soubor vystupoval při významných společenských a slavnostních událostech, účinkoval pro různé zahraniční hosty a zájem o něj nejednou projevila i Československá televize.

Dalším úspěchem bylo založení cimbálové muziky, která se stala dvojnásobným vítězem Ústředního kola Soutěže tvořivosti mládeže. Tato žákovská cimbálová muzika vystupovala jak v Mikulově, tak v zahraničí (např. ve Vídni).[2]

Koncem šedesátých let založil při LŠU Komorní orchestr učitelů a stanul před ním s taktovkou v ruce. A právě taktovka se stala pro jeho život symbolem - ta opravdová, provázející jeho orchestr skladbami, i ta pomyslná, budující a řídící školu živou, hrající, zpívající, která do současnosti nese jeho myšlenky.[7]

Veřejná činnost

Veřejná činnost Josefa Košuliče přerůstala hranice Mikulova - podílel se na kulturním a společenské životě celého okresu i tehdejšího kraje. Byl členem mnoha komisí - členem Krajské komise LŠU v Brně i krajského poradního sboru pro vážnou hudbu, předsedou poradního sboru pro národopis, metodikem Okresního pedagogického sdružení pro LŠU Břeclav.[8] Stal se organizátorem mikulovského kulturního života, který zpestřoval vystoupeními předních osobností československého hudebního světa. Účinkovalo zde Dvořákovo komorní trio, také žáci a profesoři brněnské konzervatoře.

Odkaz Josefa Košuliče

Lidová škola umění vychovala řadu muzikantů, dramatických umělců i výtvarníků , pro něž se zde studované obory staly profesí nebo alespoň celoživotní láskou.[9] I po nečekané Košuličově smrti se tradice založená v cílech a způsobech práce tohoto ředitele přenesla dál do práce a života školy v dalších desetiletích. Při příležitosti výročí 50 let příchodu Josefa Košuliče do Mikulova a současně 30. výročí jeho úmrtí byla umístěna na budově školy pamětní deska; odhalena byla 14.11. 2004 manželkou paní Marií Košuličovou a dcerou Marií za spoluúčasti ZUŠ, města Mikulova a Mikulovského centra pro evropskou kulturu.[10]

Reference

  1. ↑ VRBKA, Jiří. Významné výročí Základní umělecké školy v Mikulově. Regio M - sborník Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Roč. 2004, s. 125–126. 
  2. ↑ a b c VYSLOUŽIL, Jiří. 50 let lidové školy umění Mikulov. LŠU spolu se SRPŠ. Roč. 1979, s. 10. 
  3. ↑ CZAJKOWSKÝ, Igor. Mikulovská sympozia. sborník. 1981. 
  4. ↑ Zpravodaj města Mikulov - Zpravodaj města Mikulov. www.zpravodajmikulov.cz [online]. [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Naše historie | Základní umělecká škola Mikulov | zus-mikulov.cz [online]. [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ VRBKA, Svatopluk. Povídání o Mikulově aneb o čem městské kroniky hovoří a o čem mlčí.. 1.. vyd. Mikulov: Muzejní spolek v Mikulově, 2009. ISBN 978-80-254-6108-2. S. 145. 
  7. ↑ WWW.VIKTORHANACEK.CZ, WordPress: Viktor Hanáček-. Základní umělecká škola Mikulov | zus-mikulov.cz [online]. [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ Základní umělecká škola Mikulov | zus-mikulov.cz [online]. [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Město, ve kterém zpívají domy. 1. vyd. Mikulov: ARC Mikulov, s.r.o., 1998. S. 87. 
  10. ↑ VRBKA, Jiří. Významné výročí ZUŠ v Mikulově. RegioM-sborník Regionálního muzea v Mikulově. 2004, s. 102–126. 

Zdroj