Josef Hynie

prof. MUDr. Josef Hynie, DrSc.
Narození 8. květen 1900
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Dobrovice u Mladé Boleslavi
Úmrtí 23. března 1989 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání lékař
Alma mater Gymnázium Dr. Josefa Pekaře Univerzita Karlova
Témata sexuologie
Významná díla Lékařská sexuologie; Sexuální život a jeho nedostatky; Hygiena pohlavní: sexuální poruchy a jejich předcházení; Dospíváte v muže; Dospívající dívka: lékařské poučení ženské mládeži;
Příbuzní Ota Hynie (1899-1968) bratr
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hynie (8. květen 1900, Dobrovice[1] u Mladé Boleslavi – 23. březen 1989, Praha) byl významný[2] český lékař, zakladatel české sexuologické školy, jenž vedl po dobu takřka 40 let Sexuologický ústav v Praze.[3] Jeho starším bratrem byl prof. Ing. Ota Hynie, český hydrogeolog.[4][5]

Život a dílo

Vystudoval[6] lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, posléze se tamtéž v roce 1934 habilitoval v oboru lékařské sexuologie.[7] V roce 1935[8] se stal přednostou Sexuologického ústavu v Praze, který vedl až do roku 1974.[9] Profesor Hynie byl autorem řady publikací, věnujících se problematice lidské sexuality, sexuálních poruch, či dospívání mladistvých.

Je po něm pojmenována Cena Josefa Hynieho, již uděluje Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyněho za nejlepší odbornou publikaci v oboru sexuologie.[10]

Citáty o sexu

  • „Spatří-li muž poprvé genitál ženy, je zklamán.“[11]
  • Parafráze jeho slov: „Muži, kteří, pronikají pohlavním údem ženě do konečníku nebo dokonce do úst, jsou jedinci duševně zaostalí.“[12]
  • „Muž třeba občas manipuluje svým penisem mezi stehny nebo mezi prsy své partnerky. Jindy zase proniká pohlavním údem ženě do konečníku, nebo dokonce do úst. Takovéto odporné činy většinou neprovádí s vytouženou láskou, ale s ženou lehkých mravů, která mu to dovolí. Na citový a erotický vztah to má prý nepříznivý dopad. Jde vlastně o zvláštní druh onanie. Obvykle se k němu uchylují jedinci duševně zaostalí. Ještě horší jsou případy, kdy muži olizují stydké pysky a poštěváček. K této praktice se většinou uchylují ti, kteří trpí nedostatečnou erekcí. Debilové a psychopati někdy provozují i tak odpornou věc, jakou je olizování okolí konečníku.“[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Dobrovice
  2. ↑ BÍLÁ, Martina. Radio Praha - Josef Hynie neměl na všechny anekdoty a historky o sexu čas. Radio.cz. 2009-03-22. Dostupné online [cit. 2017-08-02]. 
  3. ↑ Historie | Naše společnost | Sexuologická společnost ČLS JEP. www.sexuologickaspolecnost.cz [online]. [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ Osobnosti Dobrovicka - přehled: Město Dobrovice. www.dobrovice.cz [online]. [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Hynie, Ota, 1899-1968. ipac.svkkl.cz [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ Matriky Univerzity Karlovy, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy – Josef Hynie *1900
  7. ↑ HAEBERLE, Erwin. Česká a slovenská psychiatrie. S. 148–164. www.cspsychiatr.cz [online]. 2012 [cit. 2017-08-02]. S. 148–164. Dostupné online. 
  8. ↑ WEISS, Petr; KOLEKTIV, a. Sexuální zneužívání dětí. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 251 s. Dostupné online. ISBN 9788024763729. Google-Books-ID: DWxaAgAAQBAJ. 
  9. ↑ Historie české sexuologie | Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. www.vfn.cz [online]. [cit. 2017-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-19. 
  10. ↑ Cena Josefa Hynieho | Sexuologická společnost ČLS JEP. www.sexuologickaspolecnost.cz [online]. [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ PASTOR, Zlatko. Sexualita ženy. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 205 s. Dostupné online. ISBN 9788024719894. Google-Books-ID: dVQLuYKNrIQC. 
  12. ↑ MUDRANINCOVÁ, Monika. Změny v českých ložnicích: tabu se stává normou a vytrácí se láska. iDNES.cz [online]. 2012-06-13 [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ JANÁČKOVÁ, Laura. O čem ženy nerady mluví? Tabu analního sexu. Maminka.cz. 2012-08-11. Časopis Moje psychologie. Dostupné online [cit. 2017-08-02]. 

Externí odkazy

Zdroj