Josef Hegenbarth

Josef Hegenbarth
Narození 15. června 1884
Česká Kamenice
Úmrtí 27. července 1962 (ve věku 78 let)
Drážďany
Místo pohřbení Loschwitz Cemetery
Povolání ilustrátor, malíř, vysokoškolský učitel, umělec, grafik a kreslíř
Příbuzní Emanuel Hegenbarth (bratranec)[1]
Ocenění Joseph E. Drexel award (1959)
Národní cena Německé demokratické republiky
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hegenbarth (* 15. června 1884, Česká Kamenice, Rakousko-Uhersko - 27. července 1962, Drážďany ) byl německý grafik, kreslíř, malíř a ilustrátor.

Životopis

Dětství a mládí

Umělcův dům v Dresden-Loschwitz postavený Martinem Pietzschem poskytoval Hegenbarthovi byt a studio

Josef Hegenbarth byl synem Františka Josefa Hegenbartha (1846-1916), sklářského výrobce a majitele společnosti "Hegenbarth & Sons" v České Kamenici. Jeho matka Marie Palme (1860-1929), dcera výrobce lustrů Elias Palme, pocházela ze sousedního Kamenického Šenova. Vyrůstal se svými dvěma mladšími sestrami Elisabeth (1885-1944) a Gertrud (1890-1965) v místě narození.

Brzy se objevil jeho mimořádný talent pro kreslení. Po ukončení základní školy v České Kamenici přešel Hegenbarth na střední školu v okresním městě Česká Lípa. Trpěl duševními potížemi, které vyžadovaly hospitalizaci, ale měly pozitivní dopad na jeho uměleckou inspiraci.

Drážďany (1905-1917)

Josef Hegenbarth už jako chlapec často sledoval svého šestnáctiletého bratrance Emanuela Hegenbarta pracovat u malířského stojanu a mělo to na něj velmi ohromující vliv. Když v roce 1903 dostal Emanuel výzvu k vedení výuky na Královské akademii výtvarných umění v Drážďanech (třída malby zvířat), následoval ho v roce 1905 také Josef Hegenbarth. Usadil se v Drážďanech, pracoval v samostudiu a svou práci v pravidelných intervalech předkládal Emanuelovi k posouzení a opravám.[2] V zimním semestru 1908/09 vstoupil Josef Hegenbarth na Královskou uměleckou akademii a začal v salonu Richarda Müllera. Brzy však přeskočil třídu kresby a pokračoval ve studiu v malířské místnosti ve třídě Carla Bantzera.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Hegenbarth na německé Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Fritz Löffler: Josef Hegenbarth. VEB Verlag der Kunst, Dresden 1980, S. 6 f.

Literatura

  • Josef Hegenbarths Palette. Handzeichnungen aus der Hegenbarth Sammlung Berlin. Mit einem Essay von Bernhard Maaz. Hrsg. von Jutta und Christopher Breu. Berlin 2015, ISBN 978-3-945970-00-3.
  • Ulrich Zesch (Hrsg.): Der Illustrator Josef Hegenbarth (1884–1962). Zeichnungen, farbige Blätter, Grafiken und illustrierte Bücher. Edition Cantz, Stuttgart 1987, ISBN 3-922608-85-X.

Externí odkazy

Zdroj