Josef Gabriel Rheinberger

Josef Gabriel Rheinberger
Základní informace
Narození 17. března 1839
Vaduz
Úmrtí 25. listopadu 1901 (ve věku 62 let)
Mnichov
Místo pohřbení Starý jižní hřbitov v Mnichově (1901–1949; 48°7′30″ s. š., 11°33′45″ v. d.)
Vaduz (od 1949)
Žánry opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel, muzikolog a vysokoškolský učitel
Nástroje varhany
Ocenění Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1888)
rytíř Řádu sv. Řehoře Velikého
Manžel(ka) Franziska von Hoffnaaßová
Rodiče Johann Peter Rheinberger
Příbuzní Peter Rheinberger a David Rheinberger[1] (sourozenci)
Egon Rheinberger (synovec)[2]
Hans Rheinberger (prasynovec)
Rudolf Rheinberger (prasynovec)
Hermine Rheinberger (neteř)
Hans-Jörg Rheinberger (praprasynovec)
Volker Rheinberger (praprasynovec)
Peter Rheinberger (prasynovec)
Sídla Vaduz (1839–1851)
Mnichov (1851–1901)
Web www.rheinberger.li
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Gabriel Rheinberger (17. března 1839 ve Vaduzu, Lichtenštejnsko – 25. listopadu 1901 v Mnichově) byl původem lichtenštejnský a později německý hudební skladatel, klavírista, varhaník a hudební pedagog z období hudebního romantismu.

Život

Josef Gabriel Rheinberger se narodil 17. března 1839 ve Vaduzu v Lichtenštejnsku. Jeho otec byl pokladníkem Aloise II. knížete z Lichtenštejna. Od dětství projevoval mimořádné hudební nadání. V sedmi letech byl varhaníkem v kostele sv. Florina a o rok později již byly provedeny jeho první skladby. Od roku 1849 studoval u skladatele Philippa M. Schmutzera (pocházejícího z Čech) ve Feldkirchu

Skladatelův otec nejprve nepřál synově hudební kariéře, ale v roce 1851 jej přece jen nechal zapsat na mnichovskou konzervatoř. Krátce po absolvování se Rheinberger stal na téže škole profesorem kompozice a hry na klavír. Když byla konzervatoř uzavřena působil až do roku 1867 jako korepetitor dvorního divadla. V roce 1867 se oženil s básnířkou Franziskou "Fanny" von Hoffnaass. Ačkoliv neměli děti, bylo jejich manželství šťastné. Franziska napsala většinu textů k manželovým vokálním skladbám.

V roce 1877 byl jmenován dvorním dirigentem odpovědným za hudbu v královské kapli. Obdržel čestný doktorát Mnichovské univerzity (Ludwig-Maxmilians-Universität München). Po obnovení konzervatoře se Rheinberger stal profesorem skladby a hry na varhany Toto postavení si podržel až do konce svého života. Jako hudební pedagog vychoval mnoho významných dirigentů a skladatelů. Mezi jinými to byli např. Ermanno Wolf-Ferrari, Engelbert Humperdinck, Wilhelm Furtwängler, George Whitefield Chadwick, Hans von Koessler či Horatio Parker.

31. prosince 1892 po dlouhé nemoci zemřela Rheinbergova žena Franziska. I skladatel kvůli nemoci se o dva roky později vzdal místa dvorního hudebního ředitele. Zemřel v Mnichově 25. listopadu 1901 a byl pohřben na hřbitově Alter Südfriedhof. Jeho hrob byl za druhé světové války zničen. V roce 1950 byly jeho ostatky i ostatky jeho ženy převezeny do Vaduzu.

Dílo

Rodný dům skladatele ve Vaduzu.
Rheinbergerův památník ve Vaduzu.
Pamětní deska v Mnichově.

Rheinberger byl velmi plodný skladatel. Jeho chrámové skladby zahrnují mše, Requiem, Stabat Mater i moteta a hymny. Mezi jeho světskými skladbami je několik oper, symfonií, mnoho komorní hudby a sborových skladeb. Zvláště jsou ceněny jeho skladby pro varhany. Kromě dvou koncertů zkomponoval 20 sonát v různých tóninách. Plánovanou úplnou serii 24 skladeb již nedokončil. Kromě toho zkomponoval 22 trií a 36 dalších sólových skladeb.

Chrámové skladby

  • Der Stern von Bethlehem (vánoční kantáta Betlémská hvězda op. 164) a další kantáty
  • 14 mší
  • 3 Requiem
  • 2 Stabat Mater
  • Moteta, hymny, písně

Jevištní díla

  • Die sieben Raben, op. 20 (opera, libreto Franz Bonn podle bratří Grimmů, Mnichov 1869)
  • Der wundertätige Magus, op. 30 (scénická hudba, Pedro Calderón de la Barca, 1865)
  • Die unheilbringende Krone, op. 36 (scénická hudba, Ferdinand Raimund, 1868)
  • Der arme Heinrich op. 37 (komický singspiel pro děti, libreto Franz Bonn, 1863)
  • Türmers Töchterlein, op. 70 (opera, libreto Max Stahl podle Franze Trautmanna, Mnichov 1873)
  • Das Zauberwort op. 153 (singspiel pro děti, libreto Franziska von Hoffnaaß podle Wilhelma Hauffa)
  • Vom goldenen Horn op. 182 (turecká hra z písněmi, libreto Bernhardine Schulze-Smidt podle Assima Aghy Gül-hanendé, 1895)

Orchestrální hudba

  • 2 symfonie
  • 3 overtury
  • Klavírní koncert Es-dur (1860)
  • Klavírní koncert As-dur op. 94 (1876)
  • Koncert pro varhany a orchestr F-dur op. 137
  • Koncert pro varhany a orchestr g-moll op. 177

Varhany

  • 20 varhanních sonát
  • 12 Fughettas, op. 123
  • 12 Monologues, op. 162
  • 12 Meditations, op. 167
  • Skladby pro housle či hoboj s doprovodem varhan
  • Preludia a tria

Komorní hudba

  • smyčcové kvartety
  • smyčcové kvintety
  • klavírní tria
  • sonáty pro sólové nástroje a klavír
  • 4 klavírní sonáty

Ocenění

  • Maxmiliánův řád za vědu a umění (Bavorské království, 1888)
  • V roce 1895 byl povýšen do šlechtického stavu (rytíř) - Josef Gabriel Ritter von Rheinberger.

Reference

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2024-01-06]
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2023-03-24]

Literatura

  • Karl Dienst: Rheinberger, Joseph Gabriel. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 8, Bautz, Herzberg 1994, ISBN 3-88309-053-0, Sp. 134–136.
  • Stephan Hörner: Rheinberger, Josef Gabriel von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 21, Duncker & Humblot, Berlin 2003, ISBN 3-428-11202-4, S. 489 f.
  • Hans-Josef Irmen: Thematisches Verzeichnis der musikalischen Werke Gabriel Josef Rheinbergers. (Studien zur Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts; Bd. 37). Forschungsunternehmen der Fritz Thyssen Stiftung. Arbeitskreis Musikwissenschaft. Regensburg 1974.
  • Hans-Josef Irmen: Gabriel Joseph Rheinberger als Antipode des Cäcilianismus. (Studien zur Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts; Bd. 22). Forschungsunternehmen der Fritz Thyssen Stiftung. Arbeitskreis Musikwissenschaft. Regensburg 1970.
  • Hans-Josef Irmen, Harald Wanger: Gabriel Joseph Rheinberger. Briefe und Dokumente. 9 Bände. Vaduz 1982–1988.
  • Birger Petersen-Mikkelsen, Martin West (Hrsg.): Gabriel Josef Rheinberger und seine Zeit. Die Referate des Symposions anläßlich der 15. Internationalen Orgelwochen Eutin 2001. ISBN 978-3-8311-3873-9.
  • Harald Wanger: Josef Gabriel Rheinberger. Leben und Werk in Bildern. Carus Verlag, Stuttgart 1998, ISBN 978-3-923053-56-8.

Externí odkazy

Zdroj