John Fane, 11. hrabě z Westmorlandu

John Fane, 11. hrabě z Westmorlandu
Narození 2. února 1784 nebo 3. února 1784
Londýn
Úmrtí 16. října 1859 (ve věku 75 let)
Londýn
Alma mater Trinity College
Cheam School
Harrow School
Povolání diplomat, hudební skladatel, důstojník, politik a voják
Zaměstnavatel Foreign Office
Ocenění velkokříž Řádu lázně
rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Choť Priscilla Anne Fane (od 1811)[1][2]
Děti Julian Fane[1]
Francis Fane, 12th Earl of Westmorland[1]
Rose Weigall[1][3]
John Arthur Fane[3]
George Fane, Lord Burghersh[3]
Ernest Fane, Lord Burghersh[3]
Rodiče John Fane, 10. hrabě z Westmorlandu[1] a Sarah Fane, Countess of Westmorland[1]
Příbuzní Sarah Villiersová, hraběnka z Jersey[1] a Lady Augusta Fane[1] (sourozenci)
Ethel Grenfell, Baroness Desborough[1] a John Fane[3][1] (vnoučata)
Funkce ambassador of the United Kingdom to Tuscany (1814–1831)
ambassador of the United Kingdom of Great Britain and Ireland to Prussia (1841–1851)
Velvyslanec Spojeného království v Rakousku (1851–1855)
Člen 3. Parlamentu Spojeného království
Člen 4. Parlamentu Spojeného království
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Fane, 11. hrabě z Westmorlandu (do roku 1841 známý jako Lord Burghersh) (John Fane, 11th Earl of Westmorland, 11sth Baron Burghersh) (2. února 1784, Londýn, Anglie – 16. října 1859, Londýn, Anglie) byl britský generál a diplomat ze staré anglické šlechty. V mládí bojoval v napoleonských válkách, později mimo aktivní službu dosáhl generálských hodností. Mezitím se prosadil dlouholetou službou v diplomacii, byl vyslancem v Toskánsku (1814–1829), Prusku (1841–1851) a Rakousku (1851–1855). Mimo jiné byl amatérským hudebním skladatelem a v roce 1822 založil královskou konzervatoř Royal Academy of Music.

Vojenská kariéra

Zámek Apethorpe Hall (Northamptonshire), hlavní rodové sídlo hrabat z Westmorlandu

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Fane, který od roku 1624 užívá titul hrabat z Westmorlandu. Narodil se jako jediný syn Johna Fane, 10. hraběte z Westmorlandu (1759–1841) a Sarah Childové (1764–1793), spolu s rodiči byl vyloučen z dědictví obrovského majetku bankéřské rodiny Childů. Studoval v Harrow School a v Cambridge, od mládí zároveň sloužil v armádě a zúčastnil se napoleonských válek. V letech 1806–1807 v hodnosti kapitána působil na Sicílii a v Egyptě. Později bojoval pod velením maršála Wellingtona ve Španělsku a Portugalsku. Zúčastnil se bitvy u Talavery a v letech 1809–1811 byl Wellingtonovým pobočníkem, v roce 1811 se oženil s jeho neteří. Mezitím s podporou svého strýce 1. hraběte z Lonsdale vstoupil do Dolní sněmovny. Poslancem byl v letech 1806–1814, a i když spolu s otcem patřil k toryům, hlasováním podpořil některé návrhy strany whigů[pozn. 1]. V roce 1814 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1814–1825 byl pobočníkem prince waleského, pozdějšího krále Jiřího IV.

Diplomatická kariéra

Priscilla, hraběnka z Westmorlandu, rozená Wellesley (1793–1879)

Po skončení napoleonských válek se uplatnil jako diplomat, v letech 1814–1829 byl vyslancem v Toskánsku (od roku 1818 zároveň vyslanec pro Modenu a Parmu). V roce 1822 byl jmenován členem Tajné rady a i mimo aktivní službu nadále postupoval ve vojsku (generálmajor 1825, generálporučík 1838, generál 1854). V roce 1841 po otci zdědil titul hraběte z Westmorlandu a vstoupil do Sněmovny lordů (do té doby jako jeho dědic užíval titul lord Burghersh). V letech 1841–1851 byl vyslancem v Berlíně a nakonec v letech 1851–1855 ve Vídni[pozn. 2]. V rámci svého diplomatického působení se zúčastnil několika mezinárodních kongresů, důležitou úlohu měl jako vyslanec v Rakousku v předvečer krymské války a v jejím průběhu. V září 1853 osobně jednal v Olomouci s ruským carem Mikulášem I., v roce 1854 podepsal spojeneckou smlouvu, jíž se Rakousko zavázalo vstoupit do války po boku Francie a Británie[4]

Po skončení napoleonských válek získal Řád lázně (1815) a hannoverský Řád Guelfů (1817), v roce 1846 obdržel velkokříž Řádu lázně. Proslul mimo jiné jako mecenáš hudby, hrál na violu a sám se pokoušel o skladatelskou tvorbu. V roce 1822 založil Royal Academy of Music.

Rodina

V roce 1811 se oženil s Priscillou Wellesley-Pole (1793–1879), dcerou 3. hraběte z Morningtonu a neteří vévody Wellingtona. Měli spolu sedm dětí, synové John Arthur Fane (1816–1816), George Fane, lord Burghersh (1819–1848), a kapitán Ernest Fitzroy Fane, lord Burghersh (1824–851), zemřeli předčasně, dědicem rodových titulů se stal až čtvrtý syn Francis William Fane, 12. hrabě z Westmorlandu (1825–1891), který v mládí sloužil v armádě, byl generálním pobočníkem indického místokrále a účastníkem krymské války. Nejmladší syn Julian Charles Fane (1827–1870) působil jako vyslanecký tajemník ve Vídni a Paříži.

Poznámky

  1. ↑ V parlamentu byl poslancem za malé město Lyme Regis v jižní Anglii. Tento volební obvod zastupovali jeho příbuzní od poloviny 18. století, John Fane byl za Lyme Regis poslancem spolu se svým bratrancem Henry Fanem (1778–1840), generálem a účastníkem napoleonských válek.
  2. ↑ Ve funkci vyslance v habsburské monarchii nahradil vikomta Johna Ponsonbyho, který byl bratrancem jeho švagra 4. hraběte z Bessborough. Další švagr Arthur Paget byl vyslancem ve Vídni již v letech 1801–1806 a Arthurův syn Augustus Paget byl velvyslancem ve Vídni v letech 1884–1893.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. ↑ a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ TARLE, Jevgenij: Krymská válka; Praha, 1951 s. 316–317, 345, 378–381

Externí odkazy

Zdroj