Jodid sodný

Jodid sodný
	Krystalová mřížka jodidu sodného
Obecné
Systematický název	jodid sodný
Latinský název	Natrii iodidum; Natrium iodatum
Anglický název	Sodium iodide
Německý název	Natriumiodid
Sumární vzorec	NaI
Vzhled	bílý hygroskopický prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS	7681-82-5; 13517-06-1 (dihydrát)
PubChem	5238
ChEBI	33167
Číslo RTECS	WB6475000
Vlastnosti
Molární hmotnost	149,895 g/mol; 185,925 g/mol (dihydrát)
Teplota tání	661 °C; 152 °C (dihydrát)
Teplota varu	1 304 °C
Hustota	3,665 g/cm3
Dynamický viskozitní koeficient	1,45 cP (677 °C); 1,18 cP (747 °C); 0,96 cP (827 °C)
Index lomu	nD= 1,744 5
Rozpustnost ve vodě	159,7 g/100 g (0 °C); 179,3 g/100 g (20 °C); 184 g/100 g (25 °C); 190 g/100 g (30 °C); 205 g/100 g (40 °C); 227 g/100 g (50 °C); 257 g/100 g (60 °C); 297,02 g/100 g (80 °C); 302,08 g/100 g (100 °C); 310 g/100 g (120 °C); 320 g/100 g (140 °C); dihydrát; 315,19 g/100 g (0 °C); 383,81 g/100 g (20 °C); 552,07 g/100 g (40 °C); 644,44 g/100 g (50 °C); 840,03 g/100 g (60 °C); 1 366 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	methanol; 65,0 g/100 g (10 °C); 78,0 g/100 g (25 °C); 80,7 g/100 g (40 °C); 79,4 g/100 g (60 °C); ethanol; 43,3 g/100 g (25 °C); aceton; 30,0 g/100 g (20 °C); 21,8 g/100 g (30 °C); kapalný amoniak
Rozpustnost v nepolárních; rozpouštědlech	pyridin
Povrchové napětí	83 mN/m (760 °C)
Struktura
Krystalová struktura	krychlová; trojklonná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížky	a= 646 pm; dihydrát; a=685 pm; b=576 pm; c=716 pm; α=98°; β=119°; γ=68°30´
Dipólový moment	30,8×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−287,9 kJ/mol; −884,9 kJ/mol (dihydrát)
Entalpie tání ΔHt	147 J/g
Entalpie varu ΔHv	1 067 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−50,2 J/g
Standardní molární entropie S°	98,5 JK−1mol−1; 115,5 JK−1mol−1 (dihydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−284,6 kJ/mol; −747,7 kJ/mol (dihydrát)
Izobarické měrné teplo cp	0,348 4 JK−1g−1
Bezpečnost
	; GHS07 ; GHS08 ; GHS09 ; Nebezpečí
R-věty	R50
S-věty	S61
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jodid sodný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem NaI. Obsahuje sodné kationty (Na⁺) a jodidové anionty (I⁻), je to tedy iontová sloučenina. Za standardních podmínek se vyskytuje jako bílá krystalická sůl, která je hygroskopická a ve vodě dobře rozpustná. Na vzduchu podléhá oxidaci jodidu na jod a získává žlutou barvu.

Je to chaotropní sůl, tedy iontová sloučenina, která snižuje strukturovanost vody. Při vysoké koncentraci jodidu sodného a při vhodném pH dojde k rozbití vodíkových vazeb mezi molekulami vody.

Používá se především jako doplněk stravy, při léčbě a prevenci jodové karence (nedostatek jodu) nebo při ozáření radioaktivním zářením. V organické chemii se jodid sodný používá k detekci radiace. Jeho monokrystaly doplněné thaliem se používají jako scintilační detektory pro spektrometrii záření gama.

Stabilita

Jodid sodný, stejně jako ostatní jodidy, je za běžných podmínek oxidován atmosférickým kyslíkem (O₂) na molekulární jod (I₂). Vzniká jodidový komplex I₂ a I⁻, který má žlutou barvu (na rozdíl od bílé barvy jodidu sodného).
Oxidační proces urychluje přítomnost vody.
K oxidaci jodidu sodného může docházet i vlivem světla - fotooxidace.
Pro maximální stabilitu musí být jodid sodný skladován v tmavých prostorách při nízkých teplotách a nízké vlhkosti.

Reakce

Sůl NaI může být přítomna jako anhydrát (bezvodá sloučenina), dihydrát (obsahuje dvě molekuly H₂0) nebo pentahydrát (obsahuje pět molekul H₂0). Anhydrát NaI krystalizuje z vodných roztoků při teplotě nad 65 °C. Dihydrát NaI.2H₂0 vzniká krystalizací při pokojové teplotě. Pentahydrát NaI.5H₂0 existuje pouze při nízkých teplotách mezi −13,5 °C a −31,5 °C.
Průmyslově se sůl NaI vyrábí reakcí kyselých jodidů s hydroxidem sodným.
Jodid sodný lze získat reakcí uhličitanu sodného s jodidem železa. Vyrábí se jako dihydrát. 4 Na₂CO₃ + Fe₃I₈ + 16 H₂O → 8 NaI.2H₂0 + Fe₃O₄ + 4 CO₂
Běžnou oblastí použití jodidu sodného jsou polymerázové řetězové reakce a Finkelsteinova reakce pro konverzi alkylchloridů na alkyljodidy. Finkelsteinova reakce je nukleofilní substituce, která umožňuje výměnu jednoho atomu halogenu za jiný. Nejčastěji se používá k laboratorní přípravě alkyljodidů z jodidu sodného a z příslušných alkylchloridů nebo alkylbromidů. Tato reakce je založena na nerozpustnosti chloridu sodného v acetonu.

R-Cl + NaI → R-I + NaCl

Použití

Jodid sodný se běžně používá k léčbě a prevenci nedostatku jodu (jodová karence).
Jako terapeutické činidlo při terapii radiojodem.
Jako radiokontrastní látka pro mozkovou angiografii. Poprvé ji použil portugalský neurochirurg António Egas Moniz v roce 1927.
Radioaktivní izotopy jodu¹²³ a jodu¹³¹se používají jako jodid sodný v nukleární medicíně pro diagnostiku - zejména pro scintigrafii štítné žlázy. Princi metody je založen na krystalech jodidu sodného, které jsou dopované thaliem na části sodíkových pozic (NaI:Tl+). Zde vlivem ionizujícího záření vznikají fotony. Ty lze využít jako scintilační detektory - tradičně v nukleární medicíně, geofyzice nebo jaderné fyzice. NaI:Tl⁺ je nejpoužívanějším scintilačním materiálem, protože produkuje nejvíce světla.