Jodid hořečnatý

Jodid hořečnatý
Model jednotkové buňky
Model jednotkové buňky
Model krystalové struktury
Model krystalové struktury
Obecné
Systematický název jodid hořečnatý
Sumární vzorec MgI2
Vzhled bílé krystaly[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 10377-58-9
7790-31-0 (oktahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 233-825-1
PubChem 66322
SMILES [Mg+2].[I-].[I-]
InChI 1S/2HI.Mg/h2*1H;/q;;+2/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost 278,11 g/mol
Teplota tání 637 °C (1010 K) (bezvodý)
Teplota dehydratace 41 °C (314 K) (oktahydrát)
Hustota 4,43 g/cm3 (bezvodý)
2,353 g/cm3 (hexahydrát)
2,098 g/cm3 (oktahydrát)
Rozpustnost ve vodě 54,7 g/100 ml (bezvodý, 0 °C)
148 g/100 ml (bezvodý, 18 °C)
81 g/100 ml (oktahydrát, 20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech 		rozpustný v ethanolu a kapalném amoniaku
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech 		rozpustný v diethyletheru
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -364 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 134 J⋅K−1⋅mol−1
Měrné teplo 74 J⋅K−1⋅mol−1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-věty H315 H319[1]
P-věty P264+265 P280 P302+352 P305+351+338 P321 P332+317 P337+317 P362+364[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jodid hořečnatý je anorganická sloučenina se vzorcem MgI2, vytvářející také hydráty, MgI2·xH2O. Tato iontová sůl se dobře rozpouští ve vodě.

Použití

Samotný jodid hořečnatý nemá mnoho využití, ale používá se na přípravu sloučenin pro organickou syntézu.

Příprava

Jodid hořečnatý lze získat reakcí oxidu, hydroxidu, nebo uhličitanu hořečnatého s kyselinou jodovodíkovou:[2]

MgO + 2 HI → MgI2 + H2O
Mg(OH)2 + 2 HI → MgI2 + 2 H2O
MgCO3 + 2 HI → MgI2 + CO2 + H2O

Dalším možným způsobem je smíchání práškového jodu s hořčíkem. K získání bezvodého MgI2 je třeba reakci provádět ve zcela suchém prostředí; jako rozpouštědlo lze použít bezvodý diethylether.

Reakce

Jodid hořečnatý je stálý ve vodíkové atmosféře, a to i za vysokých teplot, ale na vzduchu se rozkládá a uvolněným jodem se zabarvuje do hněda. Při zahřívání na vzduchu vytváří oxid hořečnatý.[3]

MgI2 lze zapojit do Baylisových-Hillmanových reakcí, kde se při jeho použití vytvářejí převážně Z-vinylové produkty.[4]

Demethylace některých aromatických methyletherů lze uskutečnit pomocí jodidu hořečnatého v diethyletheru.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnesium iodide na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/66322
  2. ↑ Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. [s.l.]: McGraw-Hill, 2003. ISBN 0-07-049439-8. S. 527–528. 
  3. ↑ N. T. M. Wilsmore. Report of the Third Meeting of the Australasian Association for the Advancement of Science. [s.l.]: [s.n.], 1891. Kapitola Note on Magnesium Iodide, s. 116. 
  4. ↑ Lutz-Friedjan Tietze; Gordon Brasche; Kersten Gericke. Domino Reactions in Organic Synthesis. Chemical Reviews. Wiley-VCH, 2006, s. 115–136. ISBN 3-527-29060-5. DOI 10.1021/cr950027e. PMID 11848746. 
  5. ↑ Seiji Yamaguchi; Masahiro Nedachi; Hajime Yokoyama; Yoshiro Hirai. Regioselective demethylation of 2,6-dimethoxybenzaldehydes with magnesium iodide etherate. Tetrahedron Letters. 1999, s. 7363–7365. DOI 10.1016/S0040-4039(99)01411-2. 

Zdroj