Jiří Sumín

Amálie Vrbová
Amálie Vrbová (pseudonym Jiří Sumín)
Amálie Vrbová (pseudonym Jiří Sumín)
Narození 9. října 1863
Uhřičice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. listopadu 1936 (ve věku 73 let)
Přerov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Místo pohřbení Městský hřbitov v Přerově
Pseudonym Jar. Svitavská
Povolání spisovatelka, dramatička a publicistka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Sumín, vlastním jménem Amálie Vrbová, (9. října 1863 Uhřičice[1] – 11. listopadu 1936 Přerov) byla česká spisovatelka.

Život

Pocházela z mlynářské rodiny. Otcem byl Jan Vrba, matka Apolonie Oralová, svatbu měli v roce 1863 a téhož roku se jim narodila Amálie. Prožila své mládí ve mlýně v Uhřičicích u Kojetína. Navštěvovala obecnou školu v Lobodicích a Tovačově, další vzdělání nabyla v klášterním ústavě ve Frýdlantě nad Ostravicí. Sama se pilně věnovala studiu němčiny a francouzštiny. Po rozpadu manželství rodičů (trvalo asi 10 let) se s matkou a sourozenci odstěhovala v roce 1882 do rostoucího Přerova a tam pak žila a plně se věnovala literární tvorbě. Se spisovatelskou obcí příliš nespolupracovala, výjimkou byl přerovský profesor z tamního gymnasia, literární kritik František Bílý[2]. Aktivně se zapojila do místního divadelního spolku Tyl. Zemřela na mrtvici ve svých 73 letech.

Literární činnost započala básničkami pod pseudonymem Serafína Svitavská (zkráceně také Fina Svitavská) v almanachu Zora. Pak pokračovala psaním článků pro Národní listy, kde používala pseudonym Jiří Sumín převzatý z Kraszewského románu Podivíni. Psala i pro časopisy Niva a Domácí hospodyně pod pseudonymem Jar. Svitavská, které byly přijaty kritikou (např. ji pochválil Svatopluk Čech)[3]. Roku 1886 se dobře uvedla v brněnském divadle s aktovkou Tajný sňatek.

Od roku 1895 začala se psaním románů už jako zralá spisovatelka, zejména z prostředí hanáckého venkova[4]. Snažila se psát objektivně, občas s trochou ironie, nezapírala svůj soucit s trpícími, reagovala i na rozpad manželství svých rodičů. V některých povídkách se projevují feministické rysy, prvky hrůzy, fantastiky, lidové pověrčivosti, a je proto zařazována mezi předchůdce české sci-fi literatury. Vyhýbala se lyrickým líčením moravské přírody, zato bezohledně popisuje dobu úpadku starých šlechtických rodů, bídu venkova, živelní pohromy.

Úmrtí

Amálie Vrbová zemřela 11. listopadu 1936 v Přerově ve věku 73 let a byla pohřbena na Městském hřbitově v Přerově.

Dílo

  • Z doby našich dědů (1895), prvotina, vesnický příběh o sebevrahu a problému jej někde pohřbít
  • Zapadlý kraj (1898), románová studie o úpadku šlechtického panství, které přebere židovský podnikatel
  • Věště (1899), románová studie o nemilované dcerce statkářky, končící chřadem v klášteře
  • Úskalím (1900), sbírka povídek
  • V samotách duší (1902), sbírka čtyř povídek o příbězích různých žen
  • Potomstvo (1903) Dostupné online
  • Zrádné proudy (1904), předtím vydány v Květech jako Přeludy, vrcholové dílo autorky o proměnách venkova na Moravě
  • Dvě novely (1907), v osobě hraběnky zde píše své vlastní názory na život
  • Spása (1908), velký (proti)náboženský román z moravského venkova
  • Podle cest (1909), povídková knížka
  • Když vlny opadly (1910), povídky o ubohých ženách
  • Kroky osudu (1912)
  • Poupata (1912), pro mládež
  • Trosečníci (1913)
  • Příčina rozvodu a jiné povídky (1913)
  • Zápas s andělem a jiné prózy (1917) Dostupné online
  • Děti soumraku (1918)
  • Bílý ďábel (1922)
  • Martin Gaca (1936)
  • Povídky skoro neuvěřitelné (1937), povídky, vydalo posmrtně Moravské kolo spisovatelů v Brně[3].

Galerie

  • Amálie Vrbová, pozdější portrét
    Amálie Vrbová, pozdější portrét

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Slovník českých spisovatelů. Praha: Československý spisovatel, 1964. Kapitola Jiří Sumín, s. 470. 
  3. ↑ a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Jiří Sumín, s. 252–253. 
  4. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Jiří Sumín, s. 100. 

Literatura

  • Česká literatura 19. století, vydal SPN roku 1990, autor prof. PhDr. Josef Polák, CSc.

Externí odkazy

Zdroj