Jessica Dismorr

Jessica Dismorr
vlastní podobizna z roku 1929
Narození	3. března 1885 Gravesend
Úmrtí	29. srpna 1939 (ve věku 54 let) Londýn
Příčina úmrtí	oběšení
Alma mater	Slade School of Fine Art Académie de La Palette
Povolání	malířka, ilustrátorka a básnířka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jessica Stewart Dismorr (3. března 1885 Gravesend, Kent – 29. srpna 1939 Londýn) byla anglická malířka a ilustrátorka. Byla členem téměř všech avantgardních skupin působících v Londýně v letech 1912 až 1937 a byla jedním z mála anglických malířů 30. let 20. století, kteří pracovali zcela abstraktně.

Raná léta

Narodila se v Gravesendu v Kentu, jako čtvrtá z pěti dcer Mary Ann Dismorrové, rozené Clowes, a Johna Stewarta Dismorra, bohatého obchodníka s majetkovými zájmy v Jižní Africe, Kanadě a Austrálii. Rodina se přestěhovala do Hampsteadu v roce 1890, kdy Jessica studovala na Kingsley College. Její matka trpěla dlouhodobě špatným zdravotním stavem, ale příjmy jejího otce znamenaly, že rodina byla bez finančních starostí a tak Jessica mohla cestovat po Evropě. V letech 1902 až 1903 navštěvovala uměleckou školu Slade School of Art. V roce 1904 studovala pod vedením Maxe Bohma v Étaples a v letech 1910 až 1913 na Académie de La Palette v Paříži, kde studovala pod vedením Jeana Metzingera. Také byla ve skupině Scottish Colourists s Johnem Duncanem Fergussonem. V Paříži sdílela studio s americkou umělkyní Marguerite Zorach, rozenou Thompson. V roce 1911 přispěla několika ilustracemi do avantgardního časopisu Rhythm. Během července 1912 vystavila s Allied Artists Association tři obrazy krajin, které měly příznivé recenze. V říjnu 1912 měla společnou výstavu s Fergussonem a S. J. Peploem v galerii Stafford v Londýně. Od roku 1912 do roku 1914 vystavovala také na Salon d'Automne v Paříži. V letech 1912 a 1913 vystavovala fauvismem ovlivněnou práci s Allied Artist's Association.

Vorticismus

V roce 1913 se setkala s Wyndhamem Lewisem a od roku 1914 se stala členkou Rebel Art Center. Držela si studio v Kings Road, Chelsea v Londýně, podnikala časté výlety do Francie. Byla signatářkou Vorticistického manifestu, který byl publikován v prvním vydání literárního časopisu BLAST v roce 1914, a také přispěla ilustrací a článkem Monologue do druhého vydání v roce 1915. Z tohoto období se dochovalo jen málo jejích prací. Čtyři práce, kterými přispěla k výstavě Vorticismu v roce 1915, jsou nyní považovány za ztracené, stejně jako originál The Engine, který byl reprodukován v časopise BLAST. Obě muzea Victoria and Albert Museum a Tate Gallery vlastní po jednom obraze jako příkladu jejích prací z tohoto období. Sběratel John Quinn vystavil několik obrazů v New Yorku v prosinci 1916. S vorticisty vystavovala v New Yorku v Penguin Clubu znovu v lednu 1917. Byla jednou ze dvou žen, které byly členkami vorticistického hnutí (druhou byla Helen Saunders). Také vystavovala s Allied Artists Association^{[Poz 1]}, Seven and Five Society (umělecké sdružení sedmi malířů a pěti sochařů vytvořené v roce 1919 se sídlem v Londýně) a London Group. Byla jedinou ženou, která přispěla ke Group X ^{[Poz 2]} a vystavovala svá abstraktní díla na výstavě Artists' International Association (Mezinárodní sdružení umělců) v roce 1937. Básně a ilustrace od Dismorrové se objevily v několika avantgardních publikacích včetně časopisu BLAST, Rhythm a Axis.

Po Dismorrové další jedinou ženou ve skupině vorticistů byla Helen Saunders. Obraz The Vorticists at the Restaurant de la Tour Eiffel, Spring 1915 od Williama Robertse z roku 1961–1962 zobrazuje sedm mužů dominujících v popředí, za nimi dvě ženy s Dismorrovou ve dveřích zcela v pozadí. Podle Kate Lechmere, finanční podporovatelky časopisu BLAST a Rebel Art Center, měla Dismorrová s Wyndhamem Lewisem komplikovaný vztah a spolu s Helen Saundersovou byly jedněmi s malých psíčků, kteří chtěli být Lewisovými otroky a dělat pro něj všechno. Kate Lechmer prohlašovala, že při jedné příležitosti Dismorrová stála nahá na Oxford Street, aby demonstrovala, že udělá cokoliv, o co jí Lewis požádá. Dismorrová a Wyndham Lewis se rozešli v roce 1925, když odmítla koupit od něj jeho kresby v době, kdy měl nedostatek peněz. Zdá se, že když mu v roce 1928 půjčila nějaké prostředky, jejich přátelství bylo obnoveno. Robin Ody, blízká přítelkyně a vykonavatelka poslední vůle Dismorrové (ve které všichni příjemci byli ženy), ji popsala jako Edvardiánský fenomén nové ženy. Ody se domnívala, že Dismorrová s Lewisem neměla fyzický vztah. Vztah Kate Lechmer a Lewise skončil trpce, a Kate vedla právní kroky pro získání peněz, které jí Lewi dlužil. Lechmerová poskytla veškeré prostředky na zaplacení Rebel Art Center, kde se potkali Vorticisté v roce 1914 – skutečnost, kterou Lewis musel připustit Christopherovi Nevinsonovi, který ve skupině nechtěl žádnou z těchto zatracených žen.

První světová válka

Během první světové války Dismorrová pracovala jako zdravotní sestra ve Francii a poté spolupracovala s American Friends Service Committee jako dvojjazyčný terénní důstojník. Po válce byla Jessica Dismorr v centru londýnského avantgardního světa, seznámila se s T. S. Eliotem a Ezrou Poundem, její básně a ilustrace byly zveřejněny v různých publikacích. Během roku 1919 byly v The Little Review vydávány její básně, ale po velmi kritickém článku od Arthura Yvora Winterse, amerického básníka a literárního kritika, nepublikovala až do třicátých let 20. století. Počátkem roku 1920 měla Dismorrová několik obrazů vystavených na skupinových výstavách v Mansard Gallery a New Art Salon. Mezi lety 1920 a 1924 neměla zřejmě žádný domov, cestovala po celé Evropě, trávila čas v Paříži, v Alpes-Maritimes, v Londýně a Folkestonu. V roce 1920 měla neurotické potíže a dostalo se jí lékařské rady přestat malovat. W. Lewis podezíral lékaře, že to byl právě její modernistický styl, který způsobil obavu lékaře o její zdraví a napsal jí, že nejlepší možné rozptýlení pro vás by bylo malování.

Pozdější život

V roce 1924 Dismorrová vytvořila sérii akvarelů pro hudební sály, což v té době bylo populární. V roce 1925 měla svou první samostatnou výstavu v Mayor Gallery v Londýně. Úvodní slovo pro výstavní katalog napsal anglický malíř a umělecký historik Reginald Howard Wilenski. Výstava zahrnovala sérii obrazů namalovaných ve Francii, Itálii, Španělsku, Skotsku a Anglii. Fauvistická kompozice Pyrenean Town (Pyrenejské město), byla reprodukována na přehlídce výstavy a také uvedena v Seven and Five Society. V roce 1926 pečovala o svou nemocnou matku, neměla mnoho času na malování a tak v průběhu tohoto roku vystavovala jen starší práce. Její matka i sestra Blanche zemřely v roce 1926 a ona sama byla v roce 1927 nemocná. Zotavila se a mezi lety 1927 a 1934 se skupinou London Group vystavovala asi dvacet šest obrazů. Počátkem třicátých let vytvořila řadu portrétů básníků, včetně Dylana Thomase, Cecil Day Lewis a Williama Empsona. Vystavovala s Charlesem Ginnerem a Barbary Hepworthovou v London Group, stejně jako s Ivonem Hitchensem a Benem Nicholsonem v Seven and Five Society, která se připojila k oběma skupinám v roce 1926. Vytvořila několik pointilistických autoportrétů vedle portrétů své matky a kamarádky. Jedním z nich byl i portrét umělkyně Catherine Dawson Giles, kterou Dismorrová znala od roku 1904, když se setkali v Etaples. Obě také podnikaly ve dvacátých letech společné cesty po Evropě, během kterých malovaly. Dismorrová několik let žila v rodině Gilesové v Londýně. Během svých posledních let pokračovala v malování a vystavovala své dílo, které se během pozdních třicátých let stalo zcela abstraktním. Vystavovala s Association Abstraction-Creation. Svým dílem Related Forms přispěla do časopisu Axis v roce 1937. Jessica Dismorr spáchala v Londýně dne 29. srpna 1939, tedy pět dnů před tím, než Anglie vyhlásila válku Německu, sebevraždu oběšením.

Společnou výstavu děl Dismorrové a Gilesové uspořádala Fine Art Society v Londýně v roce 2000.

Poznámky

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jessica Dismorr na anglické Wikipedii, Group X na anglické Wikipedii a Allied Artists Association na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jessica Dismorr na Wikimedia Commons

Zdroj