Jeanne Forain

Jeanne Forain
Jeanne Forain, autor její manžel Jean-Louis Forain
Jeanne Forain, autor její manžel Jean-Louis Forain
Rodné jméno Jeanne Bosc
Narození 25. ledna 1865
Paříž, Francie
Úmrtí 17. června 1954 (ve věku 89 let)
Le Chesnay, Francie
Místo pohřbení Le Chesnay
Země Francie
Národnost francouzská
Povolání malířka a loutkářka
Manžel(ka) Jean-Louis Forain
Hnutí Postimpresionismus
Ovlivněná Velázquez, Maurice Quentin de La Tour, William Hogarth
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeanne Forainová, rozená Bosc (25. ledna 1865, Paříž, Francie – 17. června 1954, Le Chesnay, Francie) byla francouzská postimpresionistická malířka a loutkářka. Byla manželkou malíře a karikaturisty Jeana-Louise Foraina.

Životopis

Jeanne Forain se narodila se v pařížské čtvrti Marais. Její otec Michel Bosc učil francouzštinu, latinu a řečtinu na Collège Rollin. Během francouzsko-pruské války v roce 1870 se její rodina přestěhovala do Auvers-sur-Oise, kde zůstala několik let. Tam se mladá Jeanne Bosc setkala s Camille Pissarrem, který povzbudil její rodiče, aby jí umožnili studovat umění. Po návratu rodiny do Paříže 18letá Jeanne Bosc studovala u různých učitelů včetně Louise Abbémy.[1]

Vdala se za Jeana-Louise Foraina v roce 1891.[2] Ona a její manžel hodně cestovali, po Evropě a jinde, v roce 1893 navštívili USA a Konstantinopol, Svatou zemi a v roce 1913 Egypt.[2][3] Jejich jediné dítě, syn jménem Jean-Loup, se narodil v roce 1895.[4]

Dílo

Jeanne Forain se specializovala na portréty, hlavně portréty dětí.[5] Její styl ovlivnili malíři Velázquez, Quentin de la Tour a William Hogarth. V roce 1889 vystavovala pastelový portrét s názvem Hlava mladé dívky na pařížském Salon de la Société des artistes français a od roku 1890 se účastnila výstavy Société Nationale des Beaux-Arts (Národní společnost krásného umění). Malovala svou rodinu, přátele z literárních a uměleckých kruhů. V roce 1904 Henri de Régnier napsal André Gideovi, že Jeanne Forain namalovala portrét Pierra Louÿse.[6] Kritik Armand Dayot napsal v roce 1921, že „byla excelentní ve vyjádření ... prvních myšlenkových pohybů, prvních chvění duše“.[1]

V roce 1904 Jeanne Forain potkala skupinu loutkářů, jejichž vůz spadl do příkopu na silnici poblíž Deauville. Pozvala je do svého domu na ulici Spontini v Paříži, kde pro ně uspořádala benefiční představení. Tato zkušenost ji vedla k vytvoření vlastního loutkového divadla, které nazvala Théâtre des Nabots. Jeanne vyřezávala většinu hlav a těl loutek, zatímco její přítelkyně šily kostýmy pro přibližně 80 postav, představujících tanečníky, princezny, žongléry a další postavy. Jedna z hlaviček loutky představující mladou tanečnici byla připsána Edgaru Degasovi, který byl blízkým přítelem Jeanne Forain a jejího manžela.[7] Výtěžek z loutkových představení dávala Jeanne na nákup oblečení pro chudé pařížské děti. Mnoho z loutek později získal francouzský loutkář Jacques Chesnais a byly prodány v aukci v roce 2014.[8]

Jeanne Forain zemřela v roce 1954 ve francouzském Le Chesnay. Musée Carnavalet, Centre national des arts plastiques a Musée du Petit Palais mají její díla ve vlastnictví. První komplexní samostatná výstava děl Jeanne Forain se konala v létě 2016 v Musée Alfred-Canel a ve Pont-Audemer ve Francii.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeanne Forain na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c VALDES-FORAIN, Florence. Jeanne Forain, portraits d'une epoque [online]. Musee Alfred Canel, 2016 [cit. 2016-11-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Jean-Louis Forain (1852-1931) [online]. [cit. 2016-11-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ KAREL, David. Dictionnaire des artistes de langue française en Amérique du Nord: peintres, sculpteurs, dessinateurs, graveurs, photographes, et orfèvres. [s.l.]: Presses Université Laval, 1992. Dostupné online. ISBN 978-2-7637-7235-6. 
  4. ↑ VALDES-FORAIN, Florence. Jean-Louis Forain, correspondant de guerre et peintre camoufleur. Le Figaro. 30 September 2014. Dostupné online [cit. 7 November 2016]. 
  5. ↑ Benezit Dictionary of Artists. Forain, Jeanne. Paris: Gründ, 2006. ISBN 2-7000-3075-3. 
  6. ↑ RÉGNIER, Henri de. Lettres à André Gide: 1891-1911. Geneva, Switzerland: Librairie Droz, 1972. Dostupné online. ISBN 978-2-600-02465-5. 
  7. ↑ Une famille de marionettistes: Les Chesnais [online]. [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ ROUSSEL, Frederique. La collection Chesnais au fil des enchères. Libération.fr. 20 June 2014. Dostupné online [cit. 25 October 2016]. 

Externí odkazy

Zdroj