Jean-Pierre Jabouille
 Jean-Pierre Jabouille v roce 1975
| |
| Narození |
1. října 1942 Paříž, Francie |
|---|---|
| Úmrtí | 2. února 2023 (ve věku 80 let) |
| Národnost |
 Francie
|
| Kariéra ve Formuli 1 | |
| Aktivní roky | 1974–1975 a 1977–1981 |
| Týmy | Wiliams, Surtees, Tyrrell, Renault, Ligier |
| Závody | 55 startů |
| Mistr světa | 0 |
| Vyhrané závody | 2 |
| Stupně vítězů | 2 |
| Body celkem | 21 |
| Pole positions | 6 |
| Nejrychlejší kola | 4 |
| Nejlepší umístění v sezóně | 8. místo (1980) |
| Nejlepší umístění v závodě | 1. místo |
| První závod | Grand Prix Francie 1974 |
| První vítězství | Grand Prix Francie 1979 |
| Poslední vítězství | Grand Prix Rakouska 1980 |
| Poslední závod | Grand Prix Španělska 1981 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean-Pierre Alain Jabouille[1] (1. října 1942 Paříž – 2. února 2023[2]) byl francouzský automobilový závodník, pilot Formule 1. Na přelomu 70. a 80. let 20. století se účastnil 55 závodů Grand Prix Formule 1 v nichž získal dvě prvenství. Od konce 60. let až do počátku 90. let byl také účastníkem závodů 24 hodin Le Mans s vozy Alpine, Matra, Sauber a Peugeot.
Život
Kariéra
Svou kariéru zahájil ve francouzské Formuli 3 v roce 1967. V 1969 byl najatý jako vývojový pilot automobilky Alpine, zároveň se účastnil několika závodů Formule 2 a závodu 24 hodin Le Mans. V roce 1973 a 1974 s vozem Matra získal 3. místo v Le Mans 24 hodin. V tomtéž roce vyhrál závod Formule 2 v Hockenheimu. Také se objevil poprvé ve dvou závodech Formule 1.
V roce 1975 přerušil svou spolupráci s týmem Alpine, s podporou společnosti Elf si vytvořil vlastní podvozek pro Formuli 2 a v sezóně skončil na 5. místě. Ve Formuli 1 v Grand Prix Francie obsadil 12. místo s vozem Tyrrell. V roce 1976 se soustředil pouze na závody Formule 2, v nichž získal titul Mistra světa.[3]
V roce 1977 ve Formuli 1 podepsal smlouvu s týmem Renault. S novým přeplňovaným motorem měl potíže a tak první úspěch se dostavil až na Grand Prix USA 1978, kde obsadil 4. místo. V roce 1979 se Renault rozhodl postavit druhý vůz pro René Arnouxe a Jean-Pierre Jabouille v tomto roce při Grand Prix Francie získal první vítězství, bylo to první vítězství s přeplňovaným vozem ve Formuli 1. V roce 1980 zvítězil Grand Prix Rakouska. Při Grand Prix Kanady 1980 si zlomil nohu, což se projevilo i na prvních dvou závodech sezóny 1981 z vozem Ligier. Cítil, že není zcela fit, nedokázal se kvalifikovat do závodů a tak se rozhodl odejít z Formule 1 a stal se manažerem týmu Ligier.
Konec kariéry
K závodění se vrátil v polovině 80. let. Jezdil na francouzském šampionátu Supertouring. V roce 1992 a 1993 skončil na třetím místě v závodech 24 hodin v Le Mans. Kariéru závodníka ukončil v roce 1995. Od té doby řídil v týmu FIA Sportscar Championship svůj vlastní tým sportovních vozů.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Pierre Jabouille na anglické Wikipedii.
- ↑ FIA Year Book of Automobile Sport 1976. [s.l.]: Patrick Stephens Ltd. ISBN 0-85059-229-1. S. 38. (anglicky)
- ↑ CLEEREN, Filip. Double F1 race winner Jean-Pierre Jabouille dies aged 80. www.motorsport.com [online]. 2023-02-02 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jean-Pierre Jabouille. www.racingsportscars.com [online]. Racing Sports Cars [cit. 2020-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Pierre Jabouille na Wikimedia Commons
