Stříbrný medvět za nejlepší režii (1960) Silver Bear for Outstanding Artistic Contribution (1961) Stříbrný Lev (1962) Sutherlandova trofej (1965) Zlatý medvěd (1965) Golden Lion for Lifetime Achievement (1982) Zlatý lev (1983) … více na Wikidatech
Godard začal svou kariéru v 50. letech jako filmový kritik pro časopis Cahiérs du Cinéma, často společně s ostatními kritiky André Bazinem, Françoisem Truffautem, Ericem Rohmerem a dalšími navštěvoval filmová představení ve francouzské cinematéce (Cinemathéque française). Zde se často setkávali při horečnatých diskusích s ostatními kritiky, ale také s tehdejším ředitelem cinematéky Henri Langloisem. Již během své dráhy filmového kritika působil jako nesmlouvavá, ale respektovaná osobnost.[2] Jako kritik výrazně vystoupoval proti tendencím tzv. tradice kvality, francouzským klasickým filmům, naopak se obracel často k protežovaným tvůrcům, jakými byli Orson Welles, William Wyler nebo Alfred Hitchcock. Od roku 1960 do roku 2018 natočil řadu významných snímků. Godard zemřel v roce 2022 po několika letech tvůrčí odmlky.[3]
Tvorba
Záhy začal natáčet krátké filmy na 16 mm film: Opération Béton (Operace Beton, 1954), dokument o stavbě přehrady Grande-Dixence ve Švýcarsku, Une femme coquette (Koketní žena, 1955), inspirovaný tvorbou Guy de Maupassanta, Une histoire d'eau (Příběh o vodě, 1958), kterou sestříhal ze snímků natočených Françoisem Truffautem, a nakonec Charlotte et son Jules (1958).
V roce 1959 přešel k celovečerním filmům. Film U konce s dechem se setkal s velkým úspěchem a stal se jedním z prvních filmů francouzské nové vlny. V roce 1960 Godard natočil filmy Vojáček o alžírské válce, a Žena je žena, filmovou poctu muzikálu. Poté režíroval film Žít svůj život (1962), film o mladé ženě, která se prostituuje, Les Carabiniers (1963), další film o válce, a Pohrdání (1963) o světě kinematografie. Pokračoval v roce 1964 filmy Banda pro sebe a Vdaná žena. V roce 1965 režíroval sci-fi film Alphaville a poté film Bláznivý Petříček, považovaný mnoha odborníky za jeho mistrovské dílo. Dalšími filmy byly v roce 1966 Masculin féminin, Made in U.S.A. a 2 ou 3 choses que je sais d'elle (1966), ve kterém se opět zabýval tématem prostituce, a v roce 1967 La Chinoise a Week End.
Godard se v té době stal prvořadým filmařem a vůdčí osobností uměleckého světa a inteligence. V roce 1968 po květnových událostech, předvídaných v některých z jeho dřívějších filmů, se se světem filmu na čas rozloučil, věnoval se především avantgardní video-tvorbě a politickému aktivismu. Vrátil se až na přelomu 80. let s filmem Zachraň si, kdo můžeš (život). Koncem šedesátých let spolu s příklonem k radikálním, zejména maoistickým myšlenkám sociální revoluce, založil společně s Jean-Pierrem Gorinem skupinu Dziga Vertov Group.
Od konce 80. let se věnoval cyklu filmových esejů Histoire(s) du cinema (Dějiny kinematografie), který dokončil v roce 1998. V roce 2000 pokračoval ve své práci filmy Éloge de l'amour (Chvála lásky, 2001), Notre musique (Naše hudba, 2004) a Socialismus (2010).
Jean-Luc Godard získal řadu ocenění: mimo jiné na Berlínském festivaluZlatého medvěda v roce 1965 za film Alphaville a také dva Stříbrné medvědy (za nejlepší režii v roce 1960 za film U konce s dechem a Mimořádného stříbrného medvěda v roce 1961 za Žena je žena). Získal také Čestného Zlatého lva v roce 1982 na filmovém festivalu v Benátkách a Zlatého lva za nejlepší film za Křestní jméno Carmen v roce 1983. V roce 2014 mu byla udělena Cena poroty v Cannes za Sbohem jazyku. V roce 2010 obdržel čestného Oscara za celoživotní dílo.
↑KEHR, Dave; KANDELL, Jonathan. Jean-Luc Godard, 91, Is Dead; Bold Director Shaped French New Wave. The New York Times. 2022-09-13. Dostupné online [cit. 2023-02-23]. ISSN0362-4331. (anglicky)
Literatura
Jean-Luc Godard na univerzitě v Berkeley v roce 1968Dixon, Wheeler Winston. The Films of Jean-Luc Godard. Albany: State University of New York Press, 1997.
Godard, Jean-Luc: The Future(s) of Film. Three Interviews 2000/01. Bern – Berlin: Verlag Gachnang & Springer, 2002. ISBN978-3-906127-62-0
GODARD, Jean-Luc. Jean-Luc Godard – texty a rozhovory. Překlad Helena Bendová. Jihlava: JSAF, 2005. 330 s. ISBN80-903513-6-0.
GODARD, Jean-Luc. Příběh(y) filmu. Překlad Miloš Fryš. Příbram: Camera obscura, 2006. 304 s. ISBN80-903678-2-8.
Loshitzky, Yosefa. The Radical Faces of Godard and Bertolucci.
Morrey, Douglas. 2005. Jean-Luc Godard. Manchester: Manchester University Press. ISBN0-7190-6759-6
Silverman, Kaja and Farocki, Harun. 1998. Speaking About Godard. New York: New York University Press.
Sterrit, David. 1999. The Films of Jean-Luc Godard: Seeing the Invisible. Cambridge: Cambridge University Press.
Temple, Michael and Williams, James S. (eds). 2000. The Cinema alone: Essays on the Work of Jean-Luc Godard 1985-2000. Amsterdam: Amsterdam University Press.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.