Jean-François Reubell

Jean-François Reubell
Narození 6. října 1747
Colmar
Úmrtí 24. listopadu 1807 (ve věku 60 let)
Colmar
Povolání politik, diplomat a advokát
Politické strany Bretaňský klub (1789)
Jakobíni (1789–1791)
Feuillanti (1791–1792)
Hora (1792–1794)
Choť Marie-Anne Reubell
Děti Jean-Jacques Reubell
Příbuzní Henri Thomas Reubell (sourozenec)
Funkce poslanec na Generálních stavech 1789 (1789–1791)
poslanec Národního konventu (1792–1795)
Výbor pro všeobecnou bezpečnost (1794–1795)
předseda Národního konventu (1794)
Výbor pro veřejné blaho (1795)
… více na Wikidatech
Podpis Jean-François Reubell – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-François Reubell nebo Rewbell (6. října 1747, Colmar24. listopadu 1807, tamtéž) byl francouzský politik a diplomat za Francouzské revoluce, v letech 1795–1799 člen Direktoria.

Životopis

Jean-François Reubell se narodil jako syn právníka. Pokračoval v otcově profesi a před revolucí zastával funkci u Nejvyššího soudu v Colmaru.

V roce 1789 zvolil třetí stav volebního obvodu Colmar právníka Reubella jako svého zástupce do generálních stavů. Dne 8. května 1789 Reubell jako první vyzval k uznání třetího stavu na národ a následně 17. května uvítal návrh Emmanuela-Josepha Sieyèse prohlásit třetí stav za Ústavodárné národní shromáždění. V srpnu 1789 se Reubell aktivně podílel na vypracování Deklarace lidských a občanských práv, ale byl jedním z nejtvrdších odpůrců emancipace židů. Použil přitom směs tradičních protižidovských stereotypů s novějšími předsudky z diskurzu osvícenství. Obviňoval židy z lichvy a vykořisťování venkovského obyvatelstva, že jsou ve skutečnosti Afričané (obvinění, které sahá až k Voltairovi). V Alsasku jako separatisté ohrožují jednotu národa a vykazují pohrdání všemi nežidy.

Reubell odsoudil králův útěk v červnu 1791. Po masakru na Martově poli a rozkolu v Jakobínském klubu v červenci 1791 vstoupil do klubu feuillantů. Působil jako generální prokurátor, později jako generální tajemník departementu Haut-Rhin, které ho v září 1792 zvolilo zástupcem do Národního konventu. Tam Reubell hlasoval pro popravu Ludvíka XVI.

V lednu 1793 byl Reubell vyslán na misi k rýnské armádě a do Mohuče. Spolu s Nicolasem Haussmannem a Merlinem de Thionville přijel koncem prosince 1792 nebo začátkem ledna 1793 do Mohuče, aby prosadil vytvoření revoluci vstřícných správ (obcí) ve městech a generální správy pro celou okupovanou oblast. Georg Forster, tehdejší redaktor Die Neue Mainzer Zeitung oder Der Volksfreund, informoval o slavnostním přijetí tří komisařů. Stejně jako Custine se komisaři usídlili v bývalém arcibiskupském sídle, kurfiřtském zámku, kde 23. října 1792 založili Společnost přátel svobody a rovnosti – první jakobínský klub v Německu. Během vlády jakobínů (1793/94) se Reubell držel v pozadí a místo toho se v Alsasku věnoval obchodu. Po Thermidorském převratu v červenci 1794 podporoval Reubell očištění vlády od jakobínů a uzavření jejich klubu.

Dne 1. listopadu 1795 byl Reubell zvolen do správní rady a pověřen oddělením zahraniční politiky, financí a jurisdikce. Důrazně se stavěl proti katolické církvi a ukázal se jako schopný obránce republiky. Z důvodů vojenské bezpečnosti obnovil politiku prosazování francouzských „přirozených hranic“ a vytváření sesterských republik na jejich obranu. Oblasti dobyté Napoleonem Bonapartem v italském tažení 1796/1797 měly být vyměněny za oblasti na levém břehu Rýna. Reubell doufal, že to Alsasku poskytne lepší ochranu, ale Bonapartova předběžná mírová smlouva v Leobenu zmařila jeho plány zahraniční politiky. Poté Reubell napsal velkou část základních zákonů Římské a Helvétské republiky.

Tři direktoři, Barras, La Revellière-Lépaux a Reubell, s pomocí generálů Hocheho a Bonaparta provedli 4. září 1797 úspěšný Fructidorský převrat. Reubell byl však 9. dubna 1799 vyloučen z Direktoria a nahrazen Sieyèsem. Brumairový převrat 9. listopadu 1799 ukončil Reubellovu politickou kariéru. Vrátil se do Colmaru, kde zemřel 23. listopadu 1807.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-François Reubell na německé Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj