Jeřáb ptačí

Jeřáb ptačí
Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Rod	jeřáb (Sorbus)
Binomické jméno
Sorbus aucuparia L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), zvaný též jeřáb obecný, je dřevina z čeledi růžovitých, která roste v převážné části mírného teplotního pásu Eurasie.^[2]

Popis

Jeřáb ptačí je opadavý keř nebo strom dorůstající výšky až 15 metrů ^[3]. Rychle roste a nedožívá se většího stáří. Dřevo je tvrdé, ohebné a houževnaté, využívá se v truhlářství. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, podobné s jasanem ztepilým; u jeřábu jsou jednotlivé laloky listů jen o málo menší a na opticky poněkud delším stonku trochu blíže u sebe. Kvete v květnu až červenci bílými pravidelnými květy v 7–12 cm širokých chocholících a chocholičnatých latách, které jsou opylovány hmyzem. Plody jsou červené malvice. Chutnají ptákům, kteří se starají o jeho rozšíření (trusem). Je též dekorativním stromem užívaným v okrasných výsadbách.^[4]

Ekologie a rozšíření

Co do životních nároků je nenáročným a přizpůsobivým generalistou, preferuje však mírně kyselé až neutrální, čerstvě a průměrně vlhké půdy. Je běžnou dřevinou subalpínských listnatých křovin, roste též v kosodřevině, na pasekách, v křovinách, lesních pláštích a pionýrských porostech na různých typech stanovišť, též jako příměs v mnoha typech lesů od nižších poloh až do hor. V Česku se vyskytuje roztroušeně až hojně na většině území, jeho celkový areál sahá přes Skandinávii a Sibiř až na Dálný východ. Je dobrou meliorační dřevinou a poskytuje potravu mnoha živočichům.^[4]

Význam pro gastronomii a léčitelství

Plody jeřábu jsou považovány za pikantní koření vhodné k přípravě sirupů, kompotů, vína, dochucování hovězí či zvěřinové pečeně a omáček.^[5] Pro lidskou konzumaci jsou vhodné pouze plody šlechtěných odrůd, divoké plody jsou svíravě trpké a nepoživatelné. Plody se sbírají koncem srpna a v září, občas se sbírá i květ (v květnu). Plody se suší nejdříve ve stínu a na závěr se dosuší na plném slunci.

Jeřabiny obsahují organické kyseliny (např. kyselinu parasorbinovou, sorbovou, jablečnou, vinnou, citronovou aj.), cukry, sorbit, sorbózu, karotinoid sorbusin, vitamin C, třísloviny, pektiny, antokyany, silice, flavonoidy a hořčiny. Květy obsahují látky podobné, navíc je však přítomna sloučenina podobná ženským hormonům. Jeřabiny působí mírně projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče, užívají se jako antirevmatikum, k rozrušování a vyplavování močového písku a menších kaménků nebo jako prostředek regulující činnost střev. Osvědčily se i při zánětech horních cest dýchacích.^[zdroj?]

Podávají se ve formě macerátu (luhují se 6 hodin, denně se pijí 2 až 3 sklenice), případně ve formě odvaru (vaří se 2 minuty a poté se luhují ještě 10 minut) nebo sirupu (čerstvé jeřabiny se odšťavní, šťáva se smíchá s cukrem v poměru 1:1 a vaří se do zhoustnutí – berou se pak 3 až 4 lžičky denně). Květy jeřábu se užívají ke koupelím končetin při některých ekzémech (např. mírná forma atopického ekzému), v ženském lékařství jich lze použít při nedostatku ženských pohlavních hormonů. Konzumace čerstvých jeřabin může přivodit lehčí otravu (nevolnost, bolesti hlavy, dávení), kterou zřejmě vyvolává přítomná kyselina parasorbinová a snad i kyanovodík. Sušením nebo vařením však jejich toxicita zcela mizí.^[zdroj?]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu jeřáb ptačí na Wikimedia Commons
• Galerie jeřáb ptačí na Wikimedia Commons
• Jeřáb ptačí na Biolibu.cz
• Jeřáb Ptačí - Kroměřížská zahrada

Zdroj