Jaroslav Šustr

Jaroslav Šustr
Jiná jména odbojové krycí jméno „Přemysl“
Narození 18. března 1908
Strážnice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. listopadu 1988
Alexandria, USAUSA USA
Bydliště Sladkovského 1882, 530 02 Pardubice I - Zelené Předměstí
Vzdělání
Alma mater
Povolání
  • voják z povolání;
  • vojenský diplomat;
  • účetní na pile;
  • zahraničně–politický redaktor a komentátor;
  • expert FBI
Zaměstnavatelé
  • prvorepubliková československá armáda;
  • Socony Vacuum Oil Company;
  • exilové ministerstvo národní obrany;
  • čs. diplomatické služby (Čína);
  • pila v Minnesotě;
  • pittsburské rádio KDKA;
  • Institut mezinárodních studií na Westminster College v New Wilmingtonu;
  • poradenská firma Consulting International
Znám jako Mr. Jerry Sustar
Titul plukovník generálního štábu (in memoriam)
Choť
  • 1. choť: Miloslava Šustrová (zemřela v Osvětimi);
  • 2. choť: Věra (svatba v Číně);
  • 3. choť: Joyce Mary Sustar
Děti
  • adoptivní syn Jiří Šustr (* 1936);
  • syn Vladimír Šustr;
  • syn Peter (narozen v USA);
  • syn Myron (narozen v USA);
Rodiče otec i matka (zemřeli v Mauthausenu)
Příbuzní
  • 2 bratři (zemřeli v Mauthausenu)
  • švagr: František Fryč (* 1895 Praha – 1973 Rychnov nad Kněžnou)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Šustr (18. března 1908 Strážnice – 7. listopadu 1988 Alexandria Spojené státy americké) byl příslušník prvorepublikové československé armády, po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska se zapojil do domácího odboje (Obrana národa) a po ilegálním opuštění protektorátu pracoval v řadách čs. zahraniční armády a v čs. exilovém ministerstvu obrany ve Velké Británii. Ke konci druhé světové války byl čs. vojenským atašé v Číně a po návratu do Československa byl členem čs. vojenské mise u Spojenecké kontrolní rady v Německu. Po únoru 1948 emigroval s rodinou do USA, kde strávil zbytek života.

Život

Studia

Jaroslav Šustr se narodil 18. března 1908 ve Strážnici na Hodonínsku v domě číslo 63, který stával v ulici Boženy Hrejsové.[1][p. 1] Po absolvování gymnázia ve Strážnici, kde se již projevilo jeho značné nadání pro studium cizích jazyků,[1] nastoupil do vojenské akademie v Hranicích na Moravě.[2] V létě 1927 úspěšně vojenská studia v Akademii ukončil a v hodnosti poručíka pěchoty prošel několika jednotkami po celém území Československé republiky.[2] Současně přitom absolvoval i různé výcviky (pyrotechnický, zpravodajský, minometný). V prvním ročníku Vysoké školy válečné v Praze začal studovat od 1. února 1935. Vedle vojenského vzdělávání se ale současně zaměřil na studium žurnalistiky a politických věd na Karlově univerzitě v Praze.[2] (Vysokou školu válečnou dokončil v roce 1937.[1])[p. 2] V červenci 1938 byl přidělen do generálního (hlavního) štábu československé armády, když byl předtím povýšen (za výborné studijní výsledky) do hodnosti kapitána pěchoty.[2] Během mobilizace v roce 1938 byl jako štábní důstojník a zpravodajec zařazen do štábu velitelství okrsku Praha (cílem tohoto velitelství bylo zajišťovat obranu hlavního města).[1][3]

Protektorát

Po nastolení protektorátu (15. března 1939) a rozpuštění prvorepublikové československé armády (jaro a léto 1939) našel Jaroslav Šustr civilní místo obchodního zástupce a kontrolora v zahraniční firmě s motorovými oleji Socony Vacuum Oil Company v Pardubicích.[1][p. 3] Jako mnoho jeho kolegů z rozpuštěné prvorepublikové československé armády i Jaroslav Šustr se záhy začlenil do práce ve vojenské ilegální odbojové organizaci Obrana národa.[1] V odboji používal krycí jméno „Přemysl“, jeho funkce obchodního zástupce a firemního kontrolora mu zajišťovala jednak krytí a současně mu umožňovala relativně volný pohyb prakticky po celém teritoriu tehdejšího protektorátu.[2] V rámci své odbojové činnosti připravoval Šustr sabotáže a pomáhal bývalým důstojníkům v jejich nelegálním přechodu za hranice protektorátu. Když gestapo odhalilo protiříšskou činnost Jaroslava Šustra musel tento před jistým zatčením sám 20. února 1940[4] uniknout (s pomocí kolegů – odbojářů z Obrany národa) do exilu přes Balkán.[2]

Cesta do Velké Británie

Po přechodu hranice s Maďarskem byl ale zatčen a téměř dva měsíce vězněn v Budapešti, odkud se mu 17. dubna 1940 podařilo uprchnout. Za tři dny (20. dubna 1940) se již Jaroslav Šustr hlásil v Jugoslávii u československého úřadu, kde byly shromažďovány československé vojenské jednotky a odkud byly následně přepravovány na Blízký východ pro budoucí podporu vojenských sil Spojenců. V Jugoslávii působil Jaroslav Šustr nějaký čas ve funkci instruktora četnických oddílů generála Dragoljuba Mihailoviće. Jaro a léto 1940 prožil při formování zahraniční armády v Libanonu, Sýrii a především Palestině. V září 1940 byl převelen do Velké Británie ve funkci velitele roty u pěšího pluku. A ve Velké Británii změnil i svoji velitelskou odbornost a od pěšího vojska se dostal k letectvu.[2] Jaroslav Šustr byl schopným a zodpovědným vojákem, disponoval ale přehnaným sebevědomím a oplýval i velice kritickým pohledem směrem ke svým nadřízeným.[2]

Nad protektorátem

Na československém exilovém ministerstvu národní obrany sloužil od jara 1941 pod velením generála Sergěje Ingra.[2] Poté, co sám prošel všemi obtížnými kurzy speciální školy pro speciální operace (Special Training School), byl Jaroslav Šustr od 10. dubna 1941 pověřen řízením skupiny zvláštního určení. Celým názvem se jeho funkce jmenovala: přednosta velitelské sekce zvláštní skupiny D druhé správy odboru ministerstva obrany pro výsadkové akce v Československu.[1] V jeho pravomoci byl výběr a výcvik výsadkářů, kteří byli vysazováni nad Protektorátem Čechy a Morava aby tam plnili mimořádně důležité diverzní úkoly.[2][p. 4] Jednou ze Šustrovo povinností bylo stát se těmto mužům rádcem, pomocníkem a starším kamarádem. Po dobu dvou let Jaroslav Šustr doprovázel parašutisty na palubě letadel ve funkci výsadkového průvodce (dispečera).[1] Jeho povinnosti začínaly s nástupem do letadla a končily seskokem posledního výsadkáře do protektorátu. V této funkci se účastnil celkem devíti paradesantních misí nad protektorát[4] a to včetně operace Anthropoid, operace Silver A a operace Silver B, které se uskutečnily v rámci společného letu 29. prosince 1941.[1][p. 5] Poslední takováto akce se pro Jaroslava Šustra skončila v březnu 1943.[p. 6]

Rodina

Rodiče Jaroslava Šustra a oba jeho bratři zahynuli v koncentračním táboře Mauthausen. Šustrova manželka Miloslava Šustrová (židovského původu) nechtěla opustit svoji nemocnou matku.[4] Gestapo ji zatklo někdy kolem 13. července 1942 a po skončení vyšetřování byla převezena do koncentračního tábora v Osvětimi kde byla umučena dne 19. listopadu 1942.[1][4] Adoptivní syn manželů Šustrových – Jiří Šustr (* 11. dubna 1936)[4] se ukrýval u rodiny švagrové. V protektorátu byla vypsána peněžitá odměna ve výši 10 tisíc Korun za informace, které by vedly k Šustrovu vypátrání a zadržení.[2]

Diplomatické úkoly

Od března 1943 začal Šustr pracovat v Londýně jako přednosta oddělení pro přípravu mírových jednání. Čs. exilové ministerstvo národní obrany (vědomo si jeho mimořádných organizačních a jazykových schopností) vyslalo Šustra (od 1. června 1944) coby vojenského a leteckého atašé (přidělence) do Číny.[2][1] Do čínského města Čunking cestoval přes Teherán a Kalkatu. Když byl v březnu 1946 dokončen přesun veškerých úřadů, včetně československé ambasády, do čtrnáct set kilometrů vzdáleného Nankingu, přesunul se Jaroslav Šustr spolu s vedoucím celé mise – vyslancem Stanislavem Miňovským (1887–1953) do východní Číny.[2] Jaroslav Šustr prožil na Dálném východě plné dva roky. V srpnu 1946 byl povolán zpět do Československa. Během svého pobytu v Číně se Šustr podruhé oženil s Češkou Věrou. Ta s ním v Číně nějaký čas žila a spolu měli syna Vladimíra Šustra.[2]

V letech 1946 až 1948

Do Československa se Jaroslav Šustr vrátil v hodnosti podplukovník generálního štábu a po dobu několika týdnů bylo jeho pracovištěm ministerstvo národní obrany.[2] Na začátku listopadu 1946 byl Šustr odeslán do Berlína, aby tam posílil československou vojenskou misi u spojenecké kontrolní rady (Allied Control Commission).[1][p. 7]

Komunistický „vítězný“ únor 1948 zastihl Jaroslava Šustra v Německu právě při práci v tomto orgánu.[2] Budování nové socialistické československé armády po vzoru Rudé armády s sebou přineslo i personální čistky a „šikanózní tlaky“ na nucené odchody důstojníků, kteří sice ve druhé světové válce bojovali proti Hitlerovi, ale po boku Západních Spojenců.[1] Jaroslav Šustr skončil v dubnu 1948 svoji práci u vojenské mise a protože se nehodlal vrátit do komunistického Československa, ukryl se spolu se svojí rodinou na západě Německa. Poté, co byl varován, že se sovětská rozvědka může pokusit o jeho únos, nabídl svoje vojenské a diplomatické informace a znalosti Američanům a v tomto smyslu spolupracoval s jejich rozvědkou.[2] Díky tomu již v srpnu 1948 získal Jaroslav Šustr a celá jeho rodina (manželka a oba jeho synové) povolení k pobytu ve Spojených státech.[1][4] V komunistickém Československu byl Jaroslav Šustr označen za zrádce a zběha, následovala degradace z vojenské hodnosti podplukovníka na vojína, rozsudek smrti v nepřítomnosti a zabavení veškerého v republice zbylého (zanechaného) majetku.[2][1]

Začátky ve Spojených státech

Po příletu do Spojených států pobýval Jaroslav Šustr s rodinou krátký čas v New Yorku. Následně se Šustrovi přestěhovali do malého městečka v Minnesotě. Tam, téměř u kanadských hranic, právě hledala usilovně pomocí novinového inzerátu místní pila účetního a Jaroslav Šustr na toto místo nastoupil.[2] Již při příjezdu se Šustrovi dostalo velkolepého uvítání a místní dali rodině do začátku k dispozici vybavený dům i automobil.[2] Emigrant a světoběžník Jaroslav Šustr si zakrátko své americké spoluobčany získal, dobře pracoval a s lidmi se přátelil.[1] Byl pro ně válečným hrdinou, který v jejich lokalitě hledá klid a přátelskou atmosféru. Místní rozhlas i noviny o jeho příjezdu obšírně referovaly a protože se jméno Jaroslav Šustr Američanům obtížně vyslovovalo, musel si nakonec pozměnit jméno na Mr. Jerry Sustar.[3] Během plných sedmi let, která prožil Mr. Sustar s rodinou v této lokalitě, se rodina rozrostla o dva syny (Peter, Myron).[2]

V Pittsburghu

Občanství USA získal Jerry Sustar v říjnu 1953 v době stupňující se Studené války mezi Západem a Východem.[2] Když jej oslovilo pittsburské rádio KDKA s nabídkou místa zahraničněpolitického komentátora, Jerry Sustar nezaváhal a s rodinou se přestěhoval do Pittsburghu. Vnitřně cítil, že má stále větší potřebu podělit se s veřejností o své celoživotní politické a vojenské úvahy a zkušenosti. Zpočátku připravoval vysílání, natáčel reportáže, dělal rozhovory; později mu vedení rozhlasové stanice KDKA umožnilo i vlastní pořad. Ten se vysílal 3x až 5x týdně, trval 15 minut a jeho obsahem byla aktuální mezinárodní témata.[2] Současně s prací pro stanici KDKA (ta se odehrávala hlavně v letech 1955 až 1958)[4] psal Mr. Sustar ještě sloupky pro několik novin a začal spolupracovat i s televizním kanálem WQED.[2] Jerry Sustar si průběžně ještě doplňoval svoje odborné vzdělání a tak každý rok získal nějaký certifikát nebo osvědčení (hlavně z oblasti bezpečnostních studií a politologie).[2] Projekty, kterých se účastnil byly úspěšné a brzy si tento bývalý podplukovník, který hovořil sedmi jazyky a procestoval 60 zemí světa získal svým silným osobním příběhem srdce amerických posluchačů, čtenářů a diváků.[2]

Od 60. let 20. století

Když v 60. letech 20. století zájem o zahraniční vojensko–politické komentáře v médiích utichl, stal se Jerry Sustar lektorem politických věd na Point Park Junior College.[p. 8] A byl to také Sustar, kdo stál u založení soukromé akademické školy Allegheny Academy.[2] Také působil jako zástupce ředitele a lektor na Institutu mezinárodních studií na Westminster College v New Wilmingtonu.[2] Časté pracovní cesty do různých koutů světa mu zajišťovala jeho pracovní pozice experta na mezinárodní politiku ve velké poradenské firmě Consulting International.[2] V rámci československé exilové komunity se angažoval při práci ve Společnosti pro vědy a umění, která se snažila udržovat a rozvíjet vědu a kulturu Čechoslováků ve svobodném (netotalitním) světě.[2][4]

V důchodovém věku

V pokročilém věku bydlel v domku v pensylvánské osadě Bakerstownu, ale neoddával se žádné pasivitě. Jeho třetí manželkou se stala Mary Joyce Sustar.[2] Sustar dokončil studia práv na univerzitě La Salle v Chicagu a stal se konzultantem FBI pro východoevropský region.[4] Magisterský titul v oboru strategického zpravodajství na National Defence Intelligence College (Národní škola obranného zpravodajství) ve Washingtonu získal v roce 1984 (ve věku 76 let).[2] Jerry Sustar opustil tento svět ve věku dožitých 80. narozenin dne 7. listopadu 1988.[2] Byl pohřben ve Spojených státech.[1]

Rehabilitace

Po sametové revoluci v listopadu 1989 v Československu obdržel Jaroslav Šustr in memoriam vysoké české státní vyznamenání a byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Stavebně dnes – rok 2024 – vypadá tato část ulice jinak, neboť větší část jedné ze stran ulice byla zbořena a na místě destruovaných objektů byly postaveny domy nové.[1]
  2. ↑ Pramen[3] uvádí, že Jaroslav Šustr absolvoval francouzskou válečnou akademii. To se nevylučuje s Vysokou školou válečnou v Praze, neboť ta byla úzce spjata s Francouzskou vojenskou misí (FVM), která v Československu působila již od února roku 1919 a výstavba škol pro přípravu členů vyšších štábů, důstojníků jakož i středisek výcviku velitelů všech zbraní byla jedním ze základních úkolů FVM.
  3. ↑ Jaroslav Šustr se v Pardubicích usadil, pobýval ve 3. patře domu v dnešní Sladkovského ulici číslo 1882.[3] Přesná nynější – rok 2024 – adresa domu je: Sladkovského 1882, 530 02 Pardubice I - Zelené Předměstí, Česko.
  4. ↑ V letech 1941 až 1943 absolvovali vybraní dobrovolníci zvláštní kurzy, které se uskutečňovaly převážně v odlehlých venkovských oblastech Anglie a Skotska. Kurzy se nazývaly Special Training Schools (STS, speciální tréninkové školy) a pro výcvik vybraných spojeneckých vojáků je vytvořil orgán pro zvláštní operace Special Operations Executive (SOE). Během těchto kurzů si jejich frekventanti měli osvojit řešení konkrétních úkolů, které pak budou muset zvládnout po výsadku do týlu nepřítele.[1] Výcvik měl obvykle tři části školení: základní, udržovací a speciální. Jaroslav Šustr absolvoval kurz útočného boje (assault course) a parašutistický výcvik (para course).[1]
  5. ↑ Kontakt na rodinu Králových (Václav Král a Pavla Králová) v Plzni dostali parašutisté operace Anthropoid (Jozef Gabčík a Jan Kubiš) na palubě ve výsadkovém čtyřmotorovém bombardovacím letounu Halifax A Mk až během letu nad Protektorátem Čechy a Morava od štábního kapitána generálního štábu Jaroslava Šustra.[5] Zpravodajskému odboru poskytl Šustr záchytné adresy svých příbuzných, kterými byli (většinou až na palubě letadla) vybaveni vysazovaní parašutisté.[1][6]
  6. ↑ Výsadkový průvodce na palubě letounu vykonával funkci styčné osoby mezi velitelem stroje a vysazovanými parašutisty. Ačkoliv za místo vysazení parašutistů zodpovídal velitel letounu, v závěrečné fázi letu byl obvykle i výsadkový průvodce povolán, aby identifikoval orientační body na ploše pod aeroplánem.[1] Výsadkový průvodce ale hlavně pomáhal připravit skupinu k seskoku, zodpovídal za bezpečnost osob i materiálu (kontrola padáku, upevnění výstroje a výzbroje, zakotvení lana) a byl to on, kdo určoval aktuální pořadí výskoku jednotlivých mužů z letounu.[1] Během letu a po jeho skončení pořizoval výsadkový dispečer operační záznam s věcným chronologickým popisem hlavních událostí, které se udály v průběhu letu.[1] Kromě toho měla tato funkce i značný psychologický vliv na parašutisty, kteří dispečera znali a byl jim blízký i tím, že byl „jedním z nich“. Dispečer s nimi nesl do poslední chvíle riziko letu a taktním jednáním udržoval jejich dobrou náladu a psychický stav. Pochopitelně dispečer musel ovládat dobře angličtinu, mít parašutistický výcvik a nejlépe navíc i letecký výcvik (navigátor, pozorovatel, palubní střelec).[1]
  7. ↑ Tento kolektivní orgán (spojenecká kontrolní rada) řídil po porážce nacizmu okupační správu na území všech okupačních zón Německa a dohlížel na plnění podmínek kapitulace. Členy spojenecké kontrolní rady byly Spojené státy americké, Spojené království, Francie a Sovětský svaz.
  8. ↑ Point Park University je soukromá univerzita v Pittsburghu v Pensylvánii. Dříve se jmenovala Point Park College, ale v roce 2004 byl název školy změněn, aby odrážel počet nabízených programů pro absolventy. V roce 2021 na ní studovalo celkem 2575 studentů.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y DIDIUS.FALCO. Jaroslav Šustr [online]. Geo Caching com, 2021-08-28 [cit. 2024-02-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah NEKOLA, Martin, PhDr., Ph.D. Jaroslav Šustr: Z vojáka diplomatem a mediální hvězdou [online]. 2024-01-26 [cit. 2024-02-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d VOSTATEK, Miroslav, RNDr. O jednom vojákovi [online]. Klub přátel Pardubicka (KPP), 2018-07-10 [cit. 2024-02-20]. Publikováno v KPP ročník 1999, dvojčíslo 9-10. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i KRÁM, Josef. J. J. Sustar, Czech fighter against Nazis (Nad článkem v amerických novinách a neznámými fotografiemi) [online]. Tip senior (Internetový magazín nejen pro seniory) [cit. 2024-02-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ JANÍK, Vlastislav. Příběh rodiny Královy [online]. Mauthausen webnode cz [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Příběh rodiny Králových [online]. Academia cz [cit. 2024-01-22]. (14 stran textu A4 + fotografie). Dostupné online. 

Související články

  • František Fryč

Externí odkazy

Zdroj