Jaroslav Kubiš

Jaroslav Kubiš
Narození 6. července 1916
Rakousko-Uhersko Dolní Vilémovice, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. října 1942 (ve věku 26 let)
Koncentrační tábor Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí popraven zastřelením
Bydliště Třebíč, Rybniční 99
Povolání rolník
Rodiče František Kubiš (1887–1942); Kristina Kubišová (rozená Mitisková; 1891–1919)
Příbuzní bratr: Jan Křtitel Kubiš (1913–1942);
sestra: Františka Právcová, rozená Kubišová (1915–1942);
bratr: Rudolf Kubiš (1912–1942);
nevlastní sestra: Marie Kubišová (1920–1942)
nevlastní sestra: Vlasta Kubišová (1924–1942);
nevlastní sestra: Jitka Kubišová (1925–1942);
nevlastní bratr: František Kubiš (1928–1990)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Kubiš (6. července 1916 Dolní Vilémovice – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl mladším bratrem parašutisty rotmistra Jana Kubiše, spolupracovník členů paraskupin Anthropoid a Bivouac. Za účast bratra na útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl spolu s dalšími členy rozvětvené rodiny popraven v koncentračním táboře Mauthausen.

Život

Jaroslav Kubiš se narodil 6. července 1916. Po vychození obecné školy pracoval jako dělník. V dubnu 1934 se v 17 letech dobrovolně přihlásil k odvodu do armády. Od října 1934 byl zařazen k 2. polní rotě jihlavského pěšího pluku 31 „Arco“. Po základním výcviku byl hodnocen jako veselý, družný, ochotný a pořádný.

V dubnu 1935 absolvoval poddůstojnickou školu, složil střelecké zkoušky. V říjnu 1935 byl povýšen na svobodníka. Z vojenské služby odešel v září 1936 jako svobodník v záloze. Po vyhlášení mobilizace 24. září 1938 se dostavil ke svému domovskému pluku. 17. října byl propuštěn do zálohy.[1]

Spolupráce s paraskupinami

S bratrem Janem Kubišem byl po jeho vysazení ve styku stejně jako jejich bratr Rudolf Kubiš. Poprvé se s Janem setkal 7. února 1942 u rybníka v Dolních Vilémovicích. Jan mu předal některé své osobní věci ve dvou plechových krabicích, které Jaroslav zakopal v lese. Dolní Vilémovice navštívil Jan Kubiš ještě několikrát, naposledy pak 20. května 1942, kdy s sebou přivedl rotného Františka Pospíšila, velitele skupiny Bivouac.[2] Ten byl v té době již na útěku a skrýval se. Jaroslav Kubiš Pospíšilovi zajistil úkryt u rodiny Denemarkových. Naposled se Jaroslav Kubiš setkal s Janem Kubišem v Praze v parčíku u Národního muzea dne 15. června 1942. Přijel za ním se svým kamarádem Aloisem Denemarkem s prosbou o zprostředkování úkrytu pro Františka Pospíšila v Praze. Jan však jejich žádost zamítl s tím, že ani své místo pobytu nepovažuje za zcela bezpečné a ať zůstane, kde je.[3] Po boji v kostele sv. Cyrila a Metoděje byl Jaroslav Kubiš 20. června zatčen v Třebíči při raziích gestapa, zaměřených na příbuzné parašutistů, a následně odvezen do věznice v Praze na Karlově náměstí. Byl donucen identifikovat uřezanou hlavu svého mrtvého bratra Jana v budově německého soudního lékařství. Z Prahy putoval stejně jako ostatní příbuzní do Terezína[4] a odtud byl dne 23. října 1942 převezen do koncentračního tábora Mauthausen. O den později (24. října 1942) byl zavražděn střelou z malorážní pistole do týla společně s dalšími spolupracovníky a rodinnými příslušníky atentátníků při fingované zdravotní prohlídce.[5]

Připomínka

  • Jeho jméno (Kubiš Jaroslav *6. 7. 1916) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje. Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[6][7]
  • Jeho jméno (a jména jeho rodinných příslušníků) je uvedeno na pomníku obětem 1. a 2. světové války v Dolních Vilémovicích na návsi (u silnice na Lipník). Na jeho spodní části je nápis: "OBĚTEM FAŠISMU POPRAVENÝM 1942-1945 / KUBIŠ JAN *1913 / KUBIŠ FRANTIŠEK *1887 / KUBIŠ RUDOLF *1912 / KUBIŠOVÁ MARIE *1912 / KUBIŠ JAROSLAV *1916 / KUBIŠOVÁ MARIE *1920 / KUBIŠOVÁ VLASTA *1924 / KUBIŠOVÁ JITKA *1925 / PRÁVEC RUDOLF *1912 / PRÁVCOVÁ FRANTIŠKA *1915 / LAPEŠ JAN *1909 / DENEMAREK ANTONÍN *1878 / DENEMARKOVÁ MARIE *1885 / DENEMAREK KAREL *1913 / VĚNUJE MNV DOLNÍ VILÉMOVICE 1965".[8]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jaroslav Kubiš - V bratrových šlépějích [online]. 2024-07-30 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Zemřel Alois Denemarek, soused a kamarád Jana Kubiše [online]. 2014-01-02 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Sedlák z Vysočiny se setkal s parašutistou Kubišem dva dny před jeho smrtí. Řekli si jen jednu větu. iROZHLAS [online]. 2022-06-16 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ Poprava 262 českých vlastenců v Mauthausenu 24. října 1942 | Válečné hroby. valecnehroby.mo.gov.cz [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Spolek pro vojenská pietní místa [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ N, Resslova 9a 120 00 Praha 2 Česká republika 50° 4' 33 1932"; MAPY, 14° 25' 0 0336" EZobrazit na mapě: Google. Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-20 [cit. 2025-03-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Pomník Obětem 1. a 2. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-03-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3
  • ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: Vojáci - odbojáři - památníky. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2614-9
  • STEHLÍK, Eduard. Jan Kubiš: nezastaví mne ani to nejhorší... Žďár nad Sázavou: Tváře, 2018. ISBN 978-80-88041-14-6

Externí odkazy

Zdroj