Jaroslav Kabeš

Jaroslav Kabeš
bankéř Jaroslav Kabeš
bankéř Jaroslav Kabeš
čs. ministr financí
Ve funkci:
duben 1949 – září 1953
Předchůdce Jaromír Dolanský
Nástupce Július Ďuriš
gen. ředitel Národní banky Československé
Ve funkci:
únor 1954 – srpen 1957
Předchůdce Otokar Pohl
Nástupce Otokar Pohl
Stranická příslušnost
Členství KSČ
Narození 18. května 1896
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. srpna 1964 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese spisovatel, ekonom, básník, bankéř, překladatel, editor, filozof a politik
Ocenění Řád republiky řr
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Kabeš (uváděno též Josef Kabeš[1]; 18. června 1896 Tábor[2] – 15. srpna 1964 Praha) byl český a československý ekonom, bankéř a politik KSČ, v poúnorovém období ministr financí, v 50. letech 20. století generální ředitel Národní banky Československé. Kromě politických aktivit se věnoval též poezii, filosofii a překladu. Vydal několik básnických sbírek.[3][4]

Kabešova marxistická teorie literatury a marxismus

Vývoj ideového myšlení J. Kabeše začíná před první světovou válkou.V tehdejší době byl oficiální teorií levicových a především sociálnědemokratických stran v Rakousku-Uhersku austromarxismus, který však v důsledku své teoretické slabosti nemohl být pro mladou pokrokovou inteligenci přitažlivým. Radikální proudy politického myšlení v českých dělnických hnutích tak oslovovala i filosofie Friedricha Nietzscheho; začal se uplatňovat přibližně od 90. letech 19. století v období počátku krize hodnot české společnosti.[5]

Kabeš, protože se pohyboval v této literárně-kulturní oblasti, využil německý idealismus jako terminologickou oporu a podporu pro vysvětlení revolučního charakteru marxismu, jakožto revoluční vůle člověka. Byl přesvědčen, že v centru pozornosti každého světového názoru, který by chtěl postihnout smysl lidské existence, je aktivita člověka. Nietzschův voluntarismus s čelním pojmem vůle k moci vyjadřoval Kubešovi usílí zaměřené na vytvoření nové ontologie,[5] což si do jisté míry spojoval s revolučním charakterem marxismu, který se snaží nahradit kapitalistickou ontologii komunistickou.

Roku 1925 podal ve studii Socialismus a Masaryk jeden z tehdy nejvýznamnějších marxistických rozborů třídního charakteru světového názoru u Masaryka a jeho vztahu k teorii a praxi dělnického revolučního hnutí. Z této pozice kritizoval Masaryka za jeho metafyzický základ filosofie, která viděla určující hybnou sílu jednání člověka v náboženství a redukovala tzv. sociální otázku na otázku mravní. Socialismus Kabešovi představoval[5] „návrat od spekulace a věci o sobě ke skutečnosti, tj. světu materiálních, oddělených, vzájemně na sebe působíchc objektů“.[6] Jedná se tedy o teoretické východisko Kabešova pojetí uměleckého díla jako projevu a naplnění předmětného vědomí.

Život

Pocházel z tkalcovské a řezbářské rodiny. Po maturitě na táborské reálce absolvoval dvouletý obchodní kurz při obchodní akademii v Chrudimi.[7] Od roku 1920 pracoval na pozici účetního v Agrární bance československé a v jejích dceřiných společnostech Centrocarbon a Agrocarbon v uhelném průmyslu. Členem KSČ byl již od jejího založení roku 1921. V září 1945 byl jmenován ředitelem Zemědělské banky (nástupkyně Agrární banky), v září 1946 se stal prvním náměstkem vrchního ředitele Živnobanky. Působil i v Národní bance Československé jako člen její dočasné správy a pak i člen bankovní rady.[3][4][8]

V dubnu 1949 se stal ministrem financí v československé vládě Antonína Zápotockého. Na postu setrval do září 1953.[9] Za jeho ministerského období byla provedena československá měnová reforma.[3][4]

V letech 1954–1957 byl generálním ředitelem Národní banky Československé.[4] Zastával i významné stranické funkace. VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. X. sjezd KSČ a XI. sjezd KSČ ho pak zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. V roce 1961 mu byl udělen Řád republiky.[10]

Díla

  • Noc na hoře Oliv – Hlas hořícího keře. 1. vyd. Praha: Jan Pohořelý, 1943. 74 s. 
  • Budova časů. 1. vyd. Praha: Jan Pohořelý, 1945. 32 s. 
  • Bílek myslitel, 1942;
  • Samomluvy I–IV, 1943 (souhrnně 1944);
  • Moudrost a Tajemství – Setkání s Lao'c I–II, 1944, 1945;
  • Budova časů, 1945;
  • Ladislava Klímy filozofie češství, 1945;
  • Ladislav Klíma filozof-básník, 1948;
  • Budovatelský rozpočet, 1950;
  • Národohospodářská evidence – nástroj kontroly plánu a státního rozpočtu, 1952;
  • Generální stávka v bankách r. 1921, 1961;
  • Počátky českého finančního kapitálu a hnutí proletariátu v Čechách, 1962.

Sborníky

Přítel mládí, Šedesát let Emanuela Chalupného, 1940;

Filosof vůle a jeho myslitelské dílo, Stavitel chrámu, 1941;

Hegelův úvod do dějin filosofie, Almanach Kmene, 1948.

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1945-1960-csr/vláda
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Tábor
  3. ↑ a b c Životopisy ministrů [online]. mfcr.cz [cit. 2012-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-06. 
  4. ↑ a b c d Přehled představitelů ČNB a jejích právních předchůdců [online]. mfcr.cz [cit. 2012-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-24. 
  5. ↑ a b c HROCH, Jaroslav. Místo Jaroslava Kabeše v dějinách české marxistické teorie literatury a umění. Česká literatura. 1980, roč. 28, čís. 3, s. 264–280. Dostupné online [cit. 2025-02-22]. ISSN 0009-0468. 
  6. ↑ KABEŠ, Jaroslav. Socialismus a Masaryk. Komunistická revue; Filosofický časopis (přetisk). 1925; 1956, roč. 2; 4, s. 246–251, 310-314, 332-338, 365-373, 400-405; 749-771 (dále citováno z tohoto přetisku).. 
  7. ↑ Jaroslav Kabeš. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2025-02-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ Zemřel soudruh J. Kabeš. Rudé právo. Srpen 1964, roč. 44., čís. 227, s. 1. Dostupné online. 
  9. ↑ Vláda Antonína Zápotockého, Viliama Širokého (15. 6. 1948 – 12. 12. 1954) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-10-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj