Jaroslav Boudný

Jaroslav Boudný
Narození 29. října 1940
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 30. března 2018 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání spisovatel a publicista
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Boudný, publikující též pod pseudonymem Jaboud[1] (29. října 1940 – 30. března 2018), Praha, byl český publicista.

Život

Pocházel z úřednické, respektive buržoazní rodiny. Z politických důvodů byl místo běžné základní vojenské služby přidělen k technickému vojenskému praporu. V mládí se aktivně věnoval sportu. Od roku 1956–1960 závodně boxoval za Tatra Smíchov, později za Pragovku; mimo to závodně vzpíral za Slavoj Vyšehrad. Následně vystřídal různá dělnická zaměstnání.

V letech 1975–1989 byl pod dozorem Státní bezpečnosti, která sledovala jeho aktivity v rámci ilegální náboženské činnosti a výroby samizdatové literatury. V evidenci agentů a spolupracovníků StB není evidován.

V devadesátých letech 20. století byl jednatelem soukromé společnosti. Skrze tyto aktivity se následně dostal k neziskové terapeutické práci s dětmi z Fakultní nemocnice v Motole. Na přelomu tisíciletí zajišťoval mediální poradenství pro sochaře Jiřího Vydru.[2]

Po odchodu do důchodu krátce pracoval jako asistent ředitele strojírenské firmy.[3]

Publikační aktivity

Některé své vzpomínky a úvahy publikoval v internetových periodikách Neviditelný Pes, Britské listy aj. Jako pamětník vystupoval v několika dokumentárních pořadech. V televizním cyklu Fenomén Underground (díl Předci a paralely),[4] který v roce 2014 natočila Česká televize, vzpomínal na život pražské mládeže v padesátých letech. V Magazínu Víkend na TV NOVA uváděl v roce 2015 na pravou míru nesmyslně idealizovanou legendu tzv. Vyšehradských jezdců.[5]

Své vzpomínky na mládí ve skautingu a následně mezi pražskou buržoazní mládeží 50. a 60. let 20. století – mezi tzv. pásky – sugestivním a čtivým způsobem shrnul ve své vzpomínkové knize Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky (2011).[6] V druhé knize Jak mě sledovala Státní bezpečnost a jiné vzpomínky (2022) letmo zmiňuje svou sportovní kariéru, vzpomíná na základní vojenskou službu u technických praporů a drobné každoodenosti pražského dělníka v 60. a 70. letech 20. století. Knihu uzavírá soubor vzpomínek na působnost v ilegální náboženské komunitě, která byla komunistickou bezpečnostní systematicky šikanována za sebemenší rozhovory o Bibli.[7]

Knižní dílo

  • JABOUD. Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky. Praha: NZB, 2011. 103 s. ISBN 978-80-904272-4-2. 
  • JABOUD. Jak mě sledovala Státní bezpečnost a jiné vzpomínky. Praha: NZB, 2022. 120 s. ISBN 978-80-906755-0-6. 

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://aleph.nkp.cz/F/FXA68QS5HI3TQI5FCCA61BK88PJ4YQGNANNBJL41T527BQPSNT-03408?func=accref&acc_sequence=001781451
  2. ↑ http://www.jirivydra.cz/malovani-s-detmi/
  3. ↑ http://www.blisty.cz/aut/2399/bio.html
  4. ↑ Fenomén Underground, díl Předci a paralely, Česká Televize, 2014.
  5. ↑ TV NOVA: Královští Vyšehradští jezdci
  6. ↑ JABOUD. Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky. Praha: NZB, 2011. 103 s. ISBN 978-80-904272-4-2. 
  7. ↑ JABOUD. Jak mě sledovala Státní bezpečnost a jiné vzpomínky. Praha: NZB, 2022. 120 s. ISBN 978-80-906755-0-6. 

Externí odkazy

Zdroj