Jaromír Glac

Jaromír Glac
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1989 – 1990
Stranická příslušnost
Členství bezpartijní (OF)
Narození 15. října 1955
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Glac (* 15. října 1955[1]) byl český a československý disident, signatář Charty 77, po sametové revoluci politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, odešel z politiky v roce 1990 po odhalení, že byl agentem Státní bezpečnosti.

Biografie

V létě roku 1977 podepsal Chartu 77. Poté, co zbylí dva ostravští signatáři Charty odešli do exilu, byl Glac po jistou dobu jediným chartistou v tomto regionu. Bylo mu tehdy přes 20 let a byl pod trvalým dohledem Státní bezpečnosti. V 80. letech patřil mezi nejznámější ostravské disidenty. Měl informace o nezávislé scéně a kontakty na polské kanály pro šíření samizdatu. Byl v koordinačním výboru Hnutí za občanskou svobodu. Na rok 1990 se plánovalo, že se stane mluvčím Charty 77.[2]

Profesně je k roku 1989 uváděn jako elektrikář podniku Nová huť Klementa Gottwalda Ostrava, bytem Ostrava.[3]

V listopadu 1989 patřil mezi hlavní postavy Občanského fóra v Ostravě.[4][5] V prosinci 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 63 – Ostrava II, Severomoravský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1990.[6][7]

V únoru 1990 ovšem Úřad na ochranu ústavy a demokracie zjistil, že v seznamech agentů Státní bezpečnosti je uveden jistý Jaromír Glagoš. Podle zápisu ovšem bylo zřejmé, že příjmení bylo dodatečně upravováno přidáním oš a změnou písmena c na g. Shodovalo se rodné číslo a Jaromír Glac se doznal, že spolupráci s StB udržoval (krycí jméno JIRKA). Vzdal se mandátu a odešel z politiky. Tvrdil ovšem, že nikoho neudal a že působil jako dvojitý agent.[2][8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jaromír Glac [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Fiedor, Jiří: Bílé vrány v černém kraji, Chartisté a nezávislé iniciativy na Ostravsku [online]. dejiny.nln.cz [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ Návrh na volbu nových poslanců Sněmovny národů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ Upatlaná a zbabělá rebelie [online]. www.siuda.ic.cz [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ Listopad 1989 byl v Ostravě plný protikladů [online]. moravskoslezsky.denik.cz [cit. 2012-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-21. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  8. ↑ KOLIK Z NICH SE BUDE DOMÁHAT SATISFAKCE U KONKRÉTNÍCH ESTÉBÁKŮ? [online]. szcpv.szm.com [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj