Janet Frameová

Janet Frame
Narození 28. srpna 1924
Dunedin
Úmrtí 29. ledna 2004 (ve věku 79 let)
Dunedin
Příčina úmrtí leukemie
Povolání romanopiskyně, esejistka, básnířka, spisovatelka a povídkářka
Alma mater University of Otago
Žánr moderna a magický realismus
Témata poezie a esej
Významná díla The Carpathians
Owls Do Cry
Ocenění Robert Burns Fellowship (1965)
honorary doctor of the University of Otago (1978)
komandér Řádu britského impéria (1983)
Commonwealth Writers' Prize (1989)
Řád Nového Zélandu (1990)
… více na Wikidatech
Vlivy William Styron
William Faulkner
Virginia Woolfová
Web oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janet Frameová, vlastním jménem Nene Janet Paterson Clutha (28. srpna 1924 Dunedin – 29. ledna 2004 tamtéž), byla novozélandská spisovatelka.

Studovala na University of Otago a pracovala jako učitelka. Ve věku 21 let se pokusila o sebevraždu a byla u ní diagnostikována schizofrenie, poté byla téměř deset let hospitalizována v různých novozélandských léčebnách a léčena elektrošoky. Za svoji první sbírku povídek The Lagoon and other Stories získala v roce 1951 Cena Huberta Churche. Následná publicita vedla k tomu, že lékaři se rozhodli upustit od lobotomie, kterou původně chtěli vyřešit její psychické obtíže.[1] Po propuštění z ústavu se jí ujal spisovatel Frank Sargeson a umožnil jí napsat první román Owls Do Cry (1957). Poté se živila jako učitelka tvůrčího psaní, často pobývala v zahraničí a kriticky se vyjadřovala o provinčnosti novozélandské společnosti.[2] Dodatečně bylo zjištěno, že Frameová není schizofrenička a že její potíže pravděpodobně souvisejí s poruchou autistického spektra.

Literární dílo Janet Frameové zahrnuje povídky, romány, eseje i básně. Největší úspěch měla její autobiografická trilogie To the Is-land, An Angel at My Table a The Envoy from Mirror City. Její tvorba se často zabývá tématy osamění a vyvržení, vyznačuje se prolínáním reality a fikce, obrazným jazykem, četnými odkazy na literární klasiku a důrazem na ženskou problematiku, Frameová tak bývá řazena k magickému realismu a postmodernismu a přirovnávána k Virginii Woolfové.[3]

V roce 1965 získala Robert Burns Fellowship, v roce 1983 Řád Britského impéria, v roce 1989 cenu Nadace Commonwealthu a v roce 1990 Řád Nového Zélandu. Byla také nominována na Nobelovu cenu za literaturu.

Jane Campionová natočila podle jejích vzpomínek v roce 1990 film Anděl u mého stolu s Kerry Foxovou v hlavní roli.[4]

V češtině vyšla sbírka jejích próz Sněhuláku, sněhuláku / Laguna (Nakladatelství Dauphin 2019, přeložil Denis Molčanov).

Reference

  1. ↑ Janet Frameovou literatura uchránila před lobotomií. Aktuálně.cz Dostupné online
  2. ↑ Daniela Macháčková: Kdo je Janet Frameová? Host 4/2000
  3. ↑ Veronika Geyerová: Povídky o smutku, jinakosti a vyrovnání se se smrtí. iLiteratura.cz Dostupné online
  4. ↑ Aussie Film Fest Dostupné online

Externí odkazy


Zdroj