Jan z Klenové a Janovic
| Jan hrabě z Klenové, svobodný pán z Janovic | |
|---|---|
 Generál Jan z Klenové, svobodný pán z Janovic
| |
| Narození |
13. dubna 1758 Praha,  České království
|
| Úmrtí |
6. října 1819 Brno,  Moravské markrabství
|
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost |
generál jezdectva, generálmajor  Rakouské císařství
|
| Sloužil | císařská armáda |
| Války |
Válka o bavorské dědictví Rusko-turecká válka (1787–1792) Napoleonské války Německá osvobozenecká válka |
| Bitvy | Bitva u Drážďan a bitva národů u Lipska |
| multimediální obsah na Commons | |
Jan hrabě z Klenové, svobodný pán z Janovic (německy Johann Graf von Klenau, Freiherr von Janowitz, 13. dubna 1758, Praha – 6. října 1819, Brno) byl rakouský generál jezdectva a také velící generál na Moravě a ve Slezsku. Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Janovských z Janovic a Klenové.
Původ
Jeho rodiči byli hrabě Václav Ignác Josef z Klenové a Janovic a jeho manželka, hraběnka Marie Josefa z Bredova.
Život
Dne 1. října 1774 nastoupil jako kadet ke 47. pěšímu pluku. Poté přešel k jezdectvu a za války o bavorské dědictví (1778–1779) se stal rytmistrem u 5. pluku švališérů. Vyznamenal se rovněž ve válce proti Turkům v roce 1788. Byl povýšen na majora a během první koaliční války roku 1793 bojoval v porýnské armádě pod velením Dagoberta Wurmsera. Tam se vyznamenal v několika bitvách, jako např. 27. července 1794 u Lutychu. Největšího úspěchu dosáhl 24. září 1795 v bitvě u Handschuhsheimu, po které obdržel rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie a byl povýšen na plukovníka. S 8. husarským plukem byl roku 1796 převelen do Itálie.
Po skončení první koaliční války se vrátil do Vídně a v roce 1797 byl povýšen na generálmajora. Během druhé koaliční války se roku 1799 vrátil do Itálie a roku 1800 do Německa. Ve třetí koaliční válce byl zpočátku v Bavorsku a 18. prosince porazil Charlese Augereaua u Laufu, později byl uvězněn v Ulmu. V roce 1809 bojoval u Aspernu, později také u Wagramu, kde vedl 6. armádní sbor. Za své zásluhy obdržel komandérský kříž Vojenského řádu Marie Terezie.
Během Německé osvobozenecké války v roce 1813 byl Klenovský povýšen na generála jezdectva a velel armádnímu sboru v Čechách. Účastnil se bojů u Drážďan a bitvy u Lipska (bitva národů). 26. října velel drážďanskému blokádnímu oddílu. 7. listopadu nabídl maršál de Saint-Cyr vyjednávání, která byla 11. listopadu zakončena kapitulací vojska. Téměř 28 000 mužů padlo do zajetí a mělo být odvedeno do Štrasburku. Polní maršál Karel Filip ze Schwarzenbergu však smlouvu 17. listopadu prohlásil za neplatnou, a dal Francouzům na vybranou – stáhnout se zpět do Drážďan nebo se nechat zajmout Rakušany. Maršál de Saint-Cyr zvolil druhou možnost. Klenovského vojsko odtáhlo do Itálie, jedna část k Rýnu. Generál obdržel rozkaz odebrat se do Prahy a poté do Vídně, a teprve odtud byl vyslán k vojsku do Itálie.
V roce 1815 se stal velícím generálem na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Brně. V této funkci setrval až do své smrti.
Pocty
- Za vynikající zásluhy byl vyznamenán velitelským křížem Vojenského řádu Marie Terezie
- V roce 1909 po něm byla pojmenována ulice Klenaugasse v největším vídeňském (22.) městském obvodě Donaustadt
Rodina
V roce 1800 se oženil s Marií Josefou Tallianovou de Vieseck (* 1763), vdovou po Antonu Somsichovi de Sard, s níž měl dceru:
- Maria (* 17. prosince 1800)
- ∞ hrabě Joseph Siegmund von Riesch († 1833)
- ∞ 1835 Gustav von Bennigsen (1790–1867), pruský generálmajor
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann von Klenau na německé Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan z Klenové a Janovic na Wikimedia Commons
