Jan Valenta (lékař)

Jan Valenta
Jan Valenta okolo roku 1885
Jan Valenta okolo roku 1885
Narození 1826
Praha
Úmrtí 7. června 1887 (ve věku 60–61 let)
Bělehrad
Povolání lékař
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Valenta (srbsky Јован Валента 1826 Praha – 7. června 1887 Marila, Banát)[1] byl český lékař, politik a veřejný činitel dlouhodobě působící v Srbském knížectví, později přetvořeném v Srbské království.

Životopis

Narodil se v Praze, navštěvoval zde obecnou a střední školu. V roce 1849 promoval na pražské lékařské fakultě v Praze, poté pracoval jako „sekundář“ (pomocný lékař) v jedné z pražských nemocnic.

Po příjezdu do Srbska v roce 1852 si změnil české křestní jméno Jan na srbské Jovan. V Srbsku byl jmenován okresním lékařem, nejprve ve Smederevu, poté v Rudničkách (Jagodina) a poté v okrese Valjevo. V roce 1865 nebo 1867 byl jmenován ředitelem První městské nemocnice v Bělehradě, která byla založena v roce 1841. Zůstal v této funkci až do roku 1874, kdy se stal profesorem na „Velikém gymnáziu“ (První bělehradské gymnázium).[2] Jako vážený občan Bělehradu byl v letech 1870-1882 prezidentem spolku Občanské kasino v Bělehradě.

Od počátku roku 1862 byl členem dopisovatele Společnosti srbské literatury. V létě 1864 byl jmenován řádným členem Srbské učené společnosti (Katedra přírodních a matematických věd). Udržoval styky s Českou lékařskou společností, jejímž byl od roku 1865 dopisovatelem.[3] Spolu s doktorem Aćim Medovićem podpořil v roce 1868 založení Srbské lékařské společnosti, k jejímu vzniku ale nedošlo, když na ustavující schůzi bylo mezi 15 lékaři jen pět Srbů. Společnost byla nakonec založena v roce 1872. Zúčastnil se roku 1873 jako delegát Srbska III. mezinárodního kongresu lékařů ve Vídni. Angažoval se i v politice, z vládní listiny byl dvakrát zvolen poslancem. Byl také jedním ze čtyř zakladatelů spolku bělehradských Čechů Češka beseda založeného roku 1869.

Kromě vlastních spisů také překládal lékařskou literaturu z češtiny do srbštiny. V roce 1864 vydal knihu „Nauka o zdravotnictví“. Po této knize následovaly další dvě: „Hygiena – nauka o ochraně zdraví“ (1877) a „Oddělená hygiena – dietetika“ (1881). Byl na částečný úvazek zaměstnán jako učitel hygieny na bělehradské střední škole.

V prosinci 1882 na základě výnosu krále Milana odešel do Pirotu,[4] kde kdysi působil jako okresní lékař, kde kromě povinností obvodního lékaře působil i jako vedoucí nemocnice v Pirotu. Zůstal zde zaměstnán až do roku 1886, kdy odešel do důchodu.

Jan Valenta zemřel náhle v roce 1887 během pobytu v klimatických lázních Marila v dnešním Rumunsku.[5]

Rodina

S manželkou Marií měl syny, Aleksandara a Mihaila. Zatímco sloužil ve Smederevu, žila s nimi lékařova matka, vdova Katarina. To znamená, že celá rodina Valentů (poddaní Rakouského císařství) přišla do Srbska a poté se 1860 roku usadila ve vlastním domě,[6] postaveném však „ze slabého materiálu“.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Јован Валента na srbské Wikipedii.

  1. ↑ "Српски биографски речник", Нови Сад 2004.
  2. ↑ Будимир Б. Павловић: "Историја српске медицине", Београд 2002.
  3. ↑ "Даница", Нови Сад 1865.
  4. ↑ Борислава Лилић: "Југоисточна Србија 1878-1918. године", Пирот 2006.
  5. ↑ "Јавор", Нови Сад 1887.
  6. ↑ Вук Ст. Караџић: "Правитељствујушћи Совиет сербски", Беч 1860.

Literatura

  • NAVRÁTIL, Michal. Almanach českých lékařů: s podobiznami a 1000 životopisy : na paměť 50letého jubilea Spolku a Časopisu lékařů českých. Praha: nákladem spisovatelovým, 1913, s. 338. Dostupné online

Související články

Externí odkazy

Zdroj