Jan Schneider

Jan Schneider
Narození 30. března 1934
Písek
Úmrtí 1. prosince 2014 (ve věku 80 let)
Třeboň
Místo pohřbení Břevnovský hřbitov (50°5′8″ s. š., 14°21′4″ v. d.)
Alma mater Vysoká škola ekonomická v Praze
Gymnázium Pierra de Coubertina
Povolání spisovatel, básník, novinář, textař, dramatik, malíř a překladatel
Choť Libuše Schneiderová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Schneider (30. března 1934 Písek – 1. prosince 2014) byl český textař, básník, dramatik, scenárista, novinář, překladatel a divadelní organizátor, někdejší redaktor Rádia Svobodná Evropa, muž spojený s organizací cen Thálie. Svá literární díla vydával také pod pseudonymem Jan Chum.[1]

Život

Narodil se sice v Písku, ale své dětství prožil v jihočeském Táboře, kde úspěšně absolvoval gymnázium. Věnoval se ochotnickému divadlu, které se jmenovalo Intimní scéna. Následně vystudoval statistiku na VŠE Praha a stal se inženýrem. V roce 1956 se jeho překlad básní recitoval v poznaňském literárním kabaretu Žioltodziob, následně se po překladu do francouzštiny objevily i ve studentském časopise pařížské Sorbonny. Doma se poprvé jeho básně objevily na stránkách časopisů, konkrétně Květen a Kultura, v roce 1958.

Následovala spolupráce s malými divadly – Semafor, Paravan, Na Zábradlí, Rokoko. V Semaforu se zviditelnil v roce 1961 pořadem tzv. chuligánských veršů Vo co de, v němž účinkoval spolu s Waldemarem Matuškou a Pavlínou Filipovskou.[1] O rok později odešel do Rokoka a stal se jeho kmenovým autorem, mimo jiné pořadů Rokokokoktejl či úspěšných komedií.[1] Na Zábradlí uváděl spolu s Jaroslavem Jakoubkem šansony zpívané především Ljubou Hermanovou.[1] V plzeňském divadle Alfa napsal spolu s Bohuslavem Ondráčkem písně do komedií Francimor a Edudant a Černej sen, které zpívali Marta Kubišová a Václav Neckář.[1] V Divadle E. F. Buriana uvedl svou burlesku Poetikon.[1] V roce 1967 vznikl první český divadelní muzikál Gentlemani, na němž opět spolupracoval s Bohuslavem Ondráčkem. Uveden byl v Praze i Brně, ale také v Budapešti či západoněmeckém Giessenu.[1]

Písně s jeho texty zpívali např. Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Waldemar Matuška či Eva Pilarová. V 60. letech působil v Československém rozhlase, kde vedl tehdejší pořad Mikrofórum,[1] což bylo z ideologického hlediska bráno jako konkurence hudebních pořadů Svobodné Evropy typu Afternoon Music. V písňových soutěžích byla jeho tvorba oceněna mimo jiné bronzovým a zlatým Klíčem Intervize, stříbrnou a zlatou Lyrou v Bratislavě, zlatou Synkopou či Grand Prix v Sopotech.[1] Jeho texty však byly kritizovány vrcholnými komunistickými politiky a autor upadl v nemilost.

V roce 1969 odešel z republiky do Německa. Po emigraci a vstupu do mnichovské redakce Rádia Svobodná Evropa uváděl již zmíněný pořad Afternoon Music, současně psal fejetony a komentáře. Pro Svobodnou Evropu pracoval téměř dvacet let, až do počátku let devadesátých, kdy se vrátil zpět do vlasti. Spolu s manželkou Libuší, také bývalou novinářkou, se usadil v Třeboni.[1][2]

V Německu napsal šest knih a v psaní pokračoval i po návratu do Československa. Zhruba od roku 1998 vydával dvě i tři knihy ročně, sám si je také ilustroval.[1] V roce 2005 se recitálem Vítej, lásko, napsaným pro Martu Kubišovou a Divadlo Ungelt, vrátil k divadelní tvorbě.[1] V roce 2012 získal literární ocenění Zeyerův hrnek.[3]

Zemřel 1. prosince 2014 ve věku 80 let.[1][4] Poslední rozloučení se uskutečnilo v Písku. Jan Schneider je pochován na břevnovském hřbitově u sv. Markéty,[5][6] (někdy se mylně uvádí písecký Lesní hřbitov[2]), kam byla posléze pohřbena i jeho žena. Supraphon v dubnu 2016 vydal jeho výběrové album Jan Schneider a kamarádi: Musím zpívat dál.[2]

Divadelní a rozhlasová tvorba

Z písňových textů

  • Ó, baby, baby – Marta Kubišová, Helena Vondráčková
  • Hej, pane zajíci – Helena Vondráčková a Marta Kubišová
  • Soud – Václav Neckář
  • Nebeskej kovboj – Waldemar Matuška
  • Don diri don – Waldemar Matuška
  • Hříbě – Helena Vondráčková a Václav Neckář
  • Magdaléna – Marta Kubišová
  • Requiem – Eva Pilarová
  • Óda na příští století – Helena Blehárová

Knižní tvorba

  • Pro Petra a Lucii (1967), nakl. Panton
  • Zlato pro dva slavíky (1968), nakl. MAGNET (společně s Libuší Jelínkovou, jeho pozdější ženou)
  • Květinové hry (1998), nakl. Torst, ISBN 80-7215-078-2
  • 2000 - Motáky z konce milénia (1999), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-3865-2
  • Pláž šedých panterů (1999), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-3770-2
  • Šenkýřka krásy. Verše stověžaté (2000), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-4754-6
  • Klíče od jezera (2000), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-4753-8
  • Sedm zamilovaných (2001), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-6199-9
  • V srdci galského kohouta. Vademecum pro toulavé Čechoevropany 1. (2001), Bílomodrý fén, nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-6198-0
  • Polidštění králíka (2002), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-7814-X
  • Jihočeský kaleidoskop (2002), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-7813-1
  • Bílomodrý fén. Vademecum pro toulavé Čechoevropany 2. (2002), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-8522-7
  • Kočičí zlato. Šlágry, šansony & parlanda rocků rockové rebelie (2003), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-9611-3
  • Teroristé v nás (2003), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-239-0282-2
  • Příštipky k vlašské botě. Vademecum pro toulavé Čechoevropany 3. (2003), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-238-9610-5
  • Europortréty z galerie známých i zpola zapomenutých (2004), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-239-1874-5
  • Tornáda. Evropánům v Bruselu. Troubadurské verše vylovené z ústí katalánské řeky Gaiá (2004), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-239-1875-3
  • Písmo větrných mlýnů. Vademecum pro toulavé Čechoevropany 4. (2004), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-239-1876-1
  • Lunety 06. Kalendářní čtivo (2005), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-239-4178-X
  • Nepohodové Náhledy Nedočecha. O iluzích jako příčinách mnoha českých šlamastyk (2006), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 80-239-7261-8
  • Písně proclené v Ungeltu (2007), nakl. Schneider-vydavatelství
  • Sloky vánoční (2008), nakl. MOBA, ISBN 978-80-243-3514-8
  • Spamy bohyně sváru (2008), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 978-80-254-1519-1
  • Ester nebo HADASA (2009), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 978-80-254-3931-9
  • Trubadúr v harému (2010), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 978-80-254-6233-1
  • Transmutace dcery posledního alchymisty (2010), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 978-80-254-6234-8
  • Studiosus s rolničkami (2011), nakl. Schneider-vydavatelství, ISBN 978-80-254-9134-8
  • Proti dírám v paměti (2012) nakl. JAVA Třeboň ISBN 978-80-260-1202-3
  • Lišejník namísto sametu (2013) nakl. JAVA Třeboň ISBN 978-80-260-4037-8

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Redakce. Zemřel Jan Schneider, básník od třeboňských rybníků. Českobudějovický deník. 2014-12-03. Dostupné online [cit. 2021-02-22]. 
  2. ↑ a b c BUKÁČKOVÁ, Hana. Emigrant a textař Jan Schneider vynikal lidštinou, za úspěch mu vděčí Marta Kubišová i Václav Neckář. iReport.cz [online]. 2016-08-06 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Česká literární bibliografie - Literární ceny. www.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ iDNES.cz; ČTK. Zemřel Jan Schneider, autor velkých hitů Kubišové, Matušky i Neckáře. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-12-01 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Jan Schneider: Obrazy. www.lucerna.cz [online]. Palác Lucerna Praha, březen 2016 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ JINDRÁKOVÁ, Julie. Naučná stezka významných osobností břevnovského hřbitova. [s.l.]: [s.n.] 

Externí odkazy

Zdroj