Jan Obořil

Jan Obořil
Narození 22. května 1900
Brno; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 31. července 1942 (ve věku 42 let)
koncentrační tábor Mauthausen; Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí zahynul v koncentračním táboře
Bydliště
  • Brno, Bürgergasse (Měšťanská) 34
  • Brno, Na poříčí (Flussbettgasse) 9
Národnost česká
Občanství Rakousko-Uhersko, ČSR
Alma mater Státní obchodní akademie v Brně
Povolání bankovní úředník, bankovní ředitel
Zaměstnavatel banka Slavia
Domovské město Brno
Choť Růžena Obořilová
Rodiče
  • Tomáš Obořil;
  • Františka Obořilová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Obořil (22. května 1900 Brno – 31. července 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl původním povoláním bankovní úředník a později ředitel banky Slavia. V období protektorátu se zapojil do činnosti ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa. Byl zatčen 17. prosince 1941 a zahynul v koncentračním táboře Mauthausen 31. července 1942.

Život

Rodinný původ, studia, práce

Jan Obořil se narodil 22. května 1900 v Brně do rodiny tiskárenského dělníka Karla Obořila[p. 1] a ošetřovatelky v zemské porodnici Františky Obořilové.[2][p. 2]

Jan Obořil absolvoval Státní obchodní akademii v Brně, v roce 1929 pracoval jako bankovní úředník a později pak jako ředitel banky Slavia. V Brně v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně se dne 4. července 1929 oženil s Růženou Obořilovou (rozenou Jelínkovou).[2][p. 3]

Odbojová činnost

Spolupracovník Jana Obořila v odboji – chemik a pedagog (in memoriam profesor) Dr. tech. Ing. Vladimír Němec

Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) se Jan Obořil zapojil do domácího protiněmeckého odboje v obnovené ilegální organizaci Obrana národa. Spolupracoval se skupinou v níž byli:[2]

Zatčení, věznění, ...

Jan Obořil byl zatčen 17. prosince 1941.[2] Dne 10. ledna 1942 byl stanným soudem odsouzen pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti a za přípravu velezrady k předání do koncentračního tábora Mauthausen. Tam Jan Obořil také 31. července 1942 zemřel.[2][6][7] Dne 22. října 1946 byl Janu Obořilovi (in memoriam) udělen Československý válečný kříž 1939 (číslo matriky 33.723).[2]

Připomínky

  • Jeho jméno (Jan Obořil) je uvedeno na pamětní desce věnované obětem okupace z řad zaměstnanců banky Slavia, která se nachází na fasádě domu (vlevo od vchodu) na adrese Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno-město. Původní pamětní deska byla odhalena 16. června 1946 a jejím autorem byl F. Šenk. V průběhu rekonstrukce budovy byla tato pamětní deska v 80. letech 20. století odcizena, ale majitel objektu nechal zhotovit na stejné místo identickou novu desku. Při dalších úpravách objektu (v letech 2000 až 2001) se sice s umístěním pamětní desky nepočítalo, ale v roce 2001 byla deska, po protestech příbuzných odbojářů na desce uvedených, opět na objekt instalována, leč bez jakéhokoliv odpovídajícího architektonického začlenění. Bronzová na šířku orientovaná deska s nepravidelnými okraji a se zdrsněným povrchem (v pravém horním kvadrantu) nese plastický nápis: „Silvestr Dvořáček / Miroslav Had / Otakar Häutler / Emil Koutský / Jan Obořil / Oldřich Pírek / Antonín Strnad / Antonín Valach / Dr. Jiří Weimann // tito zaměstnanci položili / životy v boji za svobodu 1939 / 1945“.[8][9][10]
  • K uctění památky odbojáře Jana Obořila byla 22. září 2019 do chodníku (před vstupem do budovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity na adrese Poříčí 945/9, 639 00 Brno - Staré Brno) vložena nevyčnívající dlažební kostka (kámen zmizelých) o velikosti 15 x 15 cm s mosaznou cedulkou, která obsahuje násleudjící nápis: „Zde žil / Jan Obořil / nar. 22. 5. 1900 / člen odboje / zatčen 17. 12. 1941 /zavražděn 31. 7. 1942 / v Mauthausenu“.[11][12]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Karel Obořil (* 7. ledna 1876 Brno – † 24. listopadu 1908 Brno) pracoval jako dělník v tiskárně. Byl synem vyškovského tkalce Tomáše Obořila a Antonie (rozené Penčíkové). Karel Obořil se živil jako tiskárenský dělník. Dne 16. července 1899 se oženil (v Brně v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně) s Františkou Obořilovou (rozenou Křesťanovou). V roce 1900 se Karlu a Františce Obořilovým narodil syn Jan Obořil. Kartel Obořil zemřel v Brně v roce 1908 na plicní TBC.[1]
  2. ↑ Františka Obořilová, rozená Křesťanová (* 8. října 1869 Krucemburk, okres Havlíčkův Brod) byla dcerou obuvníka v Krucemburku Františka Křesťana a Antonie (rozené Daňkové). Františka pracovala jako ošetřovatelka v zemské porodnici. Za svého muže Karla Obořila se vdala v Brně v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně dne 16. července 1899. V roce 1900 se Karlu a Františce Obořilovým narodil syn Jan Obořil.[3]
  3. ↑ Růžena Obořilová, rozená Jelínková (* 15. února 1906 Domašov, okres Brno-venkov) byla dcerou státního cestáře v Bohunicích Karla Jelínka a jeho manželky Marie, rozené Svídové. Dne 4. července 1929 se v Brně (v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně) provdala za Jana Obořila. Růžena byla ženou v domácnosti.[4]
  4. ↑ MUDr. Václav Šilhan (* 9. září 1898 Plumlov, okres Prostějov – † 30. dubna 1945 Bergen-Belsen, zahynul) byl brněnský gynekolog a porodník. Po absolvování středoškolského studia na gymnáziu v Boskovicích vystudoval v letech 1919 – 28. června 1924 Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1924 až 1933 pracoval jako univerzitní asistent na porodnické a gynekologické klinice v Brně, později vlastní gynekologické a porodnické sanatorium (Sanatorium Dr. Šilhana: Veveří 125-127/2216-7). Byl členem zednářské lóže Most se sídlem v Brně. Václav Šilhan byl zapojen do ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa. Pro zajištění materiální stránky zdravotnické péče ve prospěch protiněmeckého odboje věnoval 100 tisíc korun na nákup zdravotnických potřeb. Německými bezpečnstními složkami by MUDr. Václav Šilhan zatčen 5. ledna 1942, pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti a pro přípravu velezrady byl odsouzen stanným soudem v Brně dne 10. ledna 1942 k předání gestapu a zabavení veškerého majetku. V únoru 1942 následoval transport do KT Mauthausenu, pravděpodobným místem úmrtí je Bergen-Belsen, ale je možné, že se z tohoto koncentračního tábora vrátil, aby odešel do Terezína, kde ošetřoval vězněné nakažené skvrnitým tyfem. Tam se touto nemocí sám nakazil a nedlouho poté na ni i zemřel. Úředně byl prohlášen za mrtvého ke dni 1. listopadu 1945. Jeho symbolický hrob (kenotaf) je na hřbitově v Ivančicích.[5]

Reference

  1. ↑ MENŠ. Karel Obořil (* 7. ledna 1876 Brno – † 24. listopadu 1908 Brno) [online]. Internetová encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-09-22 [cit. 2024-12-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f MENŠ; KOPIN. Jan Obořil (* 22. května 1900 Brno – † 31. července 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin města Brna, rev. 2020-08-28 [cit. 2024-12-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ MENŠ. Františka Obořilová, rozená Křesťanová (* 8. října 1869 Krucemburk, okres Havlíčkův Brod) [online]. Internetová encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-09-22 [cit. 2024-12-05]. 
  4. ↑ MENŠ. Růžena Obořilová, rozená Jelínková (* 15. února 1906 Domašov, okres Brno-venkov)) [online]. Internetová encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-09-22 [cit. 2024-12-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ KAL; MENŠ. MUDr. Václav Šilhan (* 9. září 1898 Plumlov, okres Prostějov – † 30. dubna 1945 Bergen-Belsen, zahynul) [online]. Internetová encyklopedie dějin města Brno, rev. 2020-09-11 [cit. 2024-12-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jan Obořil (* 22.5.1900 Brno - 31.7.1942 KT Mauthausen) [online]. Raum der Namen [cit. 2024-12-04]. Die Toten des KZ Mauthausen. Dostupné online. 
  7. ↑ Jan Obořil (* 22. 5. 1900 Brno – 31. 7. 1942 Mauthausen); bydliště Brno, vězněn gestapem v Brně, stanný soud 10. ledna 1942 [online]. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ MENŠ. pamětní deska: oběti okupace zaměstnanců banky Slavia [online]. Internetová encyklopedie dějin města Brna, rev. 2021-04-18 [cit. 2024-12-05]. Umístění: Brno–město, Moravské náměstí 8/01 (na fasádě domu vlevo od vchodu). Dostupné online. 
  9. ↑ ŠŤASTNÝ, Ivo; JEDLIČKA, František, Ing. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2005-09-21 [cit. 2024-12-05]. Umístění: Brno, Moravské náměstí 8, Brno - střed, fasáda budovy u vchodu do České pojišťovny; GPS souřadnice: 49°11'53.562"N, 16°36'22.901"E (49.1982117N, 16.6063614E); Centrální evidence válečných hrobů: CZE-6203-37044. Dostupné online. 
  10. ↑ Pamětní deska obětem války [online]. Mapy cz [cit. 2024-12-05]. Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno-město; GPS souřadnice: 49°11'53.562"N, 16°36'22.901"E (49.1982117N, 16.6063614E). Dostupné online. 
  11. ↑ MENŠ. uctění památky oběti okupace - J. Obořil [online]. Internetová encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-11-23 [cit. 2024-12-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ SACHL, Zbyněk. Kámen zmizelých - Jan Obořil [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2019-09-29 [cit. 2024-12-05]. Umístění: Brno, Poříčí 9/11 (Poříčí 9/02 - Kámen zmizelého (Jan Obořil)); GPS souřadnice: 49.1870756N, 16.5959150E (49°11'13.472"N, 16°35'45.294"E). Dostupné online. 

Literatura

  • Adámek, Jiří, Kroutil, Milan a Zřídkaveselý, František. Brněnští občané v boji proti fašismu. 1. vydání Brno: Blok, 1981 172 stran. Knižnice sborníku Brno v minulosti a dnes; svazek 3.; strana 119
  • M.J. 100 let obchodního školství v Brně, Brno, 1995, strana 18

Související články

Zdroj