Jan Kryštof Clam

Jan Kryštof Clam
Narození 11. července 1702
Clam
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 12. dubna 1778 (ve věku 75 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení Gallasovská a Clam-Gallasovská hrobka
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě 1759 hrabě
Nábož. vyznání katolická církev
Choť Markéta Aloisie Colonnová z Felsu
Děti Karel Leopold Clam-Gallas
Kristián Filip z Clam-Gallasu
Rodiče Jan Leopold z Clamu a Maria Franziska, Gräfin von Salburg[1]
Příbuzní Aloisie z Clam-Gallasu (vnučka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Kryštof Clam (11. července 1702, Clam – 12. dubna 1778, Praha), byl český šlechtic.

Životopis

Narodil se v roce 1702 na dodnes rodinném hradě Clam v Rakousku a zemřel roku 1778. Stál na počátku nového rodu Clam-Gallasů. Vše ale bylo příbuzensky mírně zamotané. Poslední z Gallasů, Filip Josef, zemřel v roce 1757 a severočeská panství Frýdlant, Liberec, Grabštejn a Lemberk, spolu s dalším majetkem zdědila jeho manželka Anna Marie rozená z Colonna-Felsu. Za její nástupce byli ustanoveni její synovci Kristián Filip Clam a jeho mladší bratr Karel Leopold, synové Jana Kryštofa Clama a Markéty Aloisie z Colonna-Felsu, sestry Anny Marie. Mělo to však podmínku. Ke jménu Clam se muselo přidat i jméno Gallas včetně poloviny erbu. Chudí Clamové samozřejmě nabídky využili. Kristián Filip, jako hlavní dědic (Karel Leopold zdědil prozatím jen rodové jméno, dědicem gallasovského majetku se měl stát teprve v případě vymření bratrovy větve) však byl ještě nezletilý, takže Frýdlant a další statky spravoval jeho otec, Jan Kryštof. Ten získal roku 1757 český inkolát a roku 1759 jej s celou rodinou Marie Terezie povýšila do hraběcího stavu.[2] Hraběcí stav získal jako odměnu za vojenské zásluhy, kdy jako major bojoval ve válce s Turky (17361739) a jako plukovník ve Válce o dědictví rakouské (1740–1748). Spojení rodů Clamů a Gallasů pro oba bratry, nikoli ovšem pro jejich otce, Jana Kryštofa z Clamu, pak Marie Terezie potvrdila v roce 1768.

Příbuzenské vztahy

Modře jsou vyznačeni příslušníci rodu Gallasů, červeně Jan Kryštof z Clamu, zeleně jeho synové, sourozenci Clam-Gallasové.

 
 
Kateřina Barbora z Martinic
† 1667
 
 
František Ferdinand z Gallasu
1635–1697
 
 
 
 
 
 
Johana Emerenciana z Gaschin-Rosenbergu
† 1735
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rudolf z Gallasu
1678–1699
 
 
Johana Beatrix z Gallasu
† 1716
 
 
 
 
 
 
Karel Linhart z Colonna-Felsu
1674–1716
 
 
Marie Anna z Dietrichsteinu
1681–1704
 
 
 
 
 
 
Jan Václav z Gallasu
1671–1719
 
 
Marie Arnoštka z Dietrichsteinu
1688–1745
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan Kryštof z Clamu
1702–1778
 
 
 
 
 
 
Markéta Aloisie Colonnová z Felsu
1714–1782
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Colonnová z Felsu
1702–1759
 
 
Filip Josef z Gallasu
1703–1757
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Kristián Filip z Clam-Gallasu
1748–1805
 
 
Karolína Josefína Sporcková
1752–1799
 
 
 
 
Karel Leopold z Clam-Gallasu
1755–1784
 
 
Antonie Skrbenská z Hříště
1757–1783
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

Reference

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Argo Praha 2008, s. 140-141

Literatura

  • MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Argo Praha 2008, s. 140-141
  • OSN V, s. 426

Externí odkazy

Zdroj