Jan Kozák (archivář)

Jan Kozák
Narození	21. května 1951 (72 let) Praha
Bydliště	Praha
Povolání	archivář, gnostik, překladatel, spisovatel a vydavatel
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jan Kozák (* 21. května 1951 Praha) je český překladatel z němčiny, latiny a sanskrtu do češtiny, vydavatel starých nábožensky zaměřených textů.^[zdroj?]

Životopis

V letech 1969–1975 studoval archivnictví, dějepis a klínopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Za protest proti normalizační politice Socialistického svazu mládeže nebyl připuštěn k uzavření studia. V letech 1976–1977 byl z politických důvodu vězněn ve Vinařicích.^[zdroj?] V roce 1990 byl rehabilitován a v roce 1993 zakládá nakladatelství Bibliotheca gnostica, v němž začal vydávat texty gnostické povahy. V roce 2000 zakládá Prokopskou školu indoevropské duchovní tradice, kde mimo jiné vyučuje sanskrt a vykládá a propaguje základní principy údajné indoevropské duchovní tradice a vysvětluje její odlišnosti k tradici židokřesťanské.^[zdroj?] Velmi kriticky se staví k biblickému křesťanství a židovství. Samotný obsah Bible považuje za zfalšovaný text původního učení gnostiků.

Kontroverze

Spisovatel Patrik Ouředník kritizuje fakt, že Kozákovy překlady gnostických textů jsou z větší části tvořeny komentářem prezentujícím učení překladatele. Kozáka taktéž přirovnává k amatérským indoevropeistům 19. století, zpochybňuje jeho znalosti hebrejštiny a označuje jej za vypjatého antisemitu.^{[1][2][chybí lepší zdroj]}

Publikační činnost

• Dvacet jedna řečí askety Gótama zvaného Buddha. 1993.
• Evangelium „neznámého“ boha. 1994.
• Křesťané před Kristem, za Krista a po Kristu. Výběr z qumránských textů, nejstarších zpráv katolických otců a spisů z Nag Hammadí. 1995.
• Příběh o povstání hada. Gnostický mýtus v několika podobách. 1996.
• Hippolytus: Vymítání všeho kacířstva. 1996.
• České lidové příběhy o vodnících. 2000.
• Kořeny indoevropské duchovní tradice. 2001.
• Tři přednášky o gnozi. 2002.
• Ašvaghóša: Příběh Buddhova života. 2005.
• Manuův zákoník. Mánavadharmašástram. 2012.
• Bhagavadgítá. 2018.

Reference

Zdroj