Jan Kolda II. ze Žampachu

Jan Kolda II. ze Žampachu
Kolda z Náchoda (Jan Kolda II. ze Žampachu (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Narození	1390 Černíkovice
Úmrtí	asi 1462 (ve věku cca 70 let)
Povolání	žoldnéř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kolda II. ze Žampachu (před 1407 – po 1462) byl český šlechtic z rodu pánů ze Žampachu, táborský hejtman a žoldák ve službách polského krále.

Život

Kdy se narodil není přesně známo, ale pravděpodobně to bylo v 90. letech 14. století. Jeho sestrou byla Anna ze Žampachu, manželka Vaňka Kordule z Dubence. Jméno Kolda je nejspíš zdrobnělina Mikuláše. Na universitě vystudoval na bakaláře svobodných umění. V letech 1407–1415 je uváděn jako podací pán kostela v Černíkovicích. Roku 1419 získal odúmrť v Rokytovci a Voděradech.

Další zprávy jsou z doby husitských válek. V roce 1427 se měl zúčastnit bitvy u Tachova a ve stejném roce byl přítomen na kališnickém a katolickém táboře na hradě Žebrák. V roce 1428 se účastnil tažení do Slezska, přičemž došlo k vypálení hradu Rychleby a dále dobyli a obsadili hrad na hoře Ślęża nad dolnoslezským městem Sobótka. V červenci hrad opět dobyli Slezané a Jan Kolda se vrátil do Čech. Ve stejném roce byl svědkem příměří mezi Táborem a Oldřichem z Rožmberka. V roce 1429 se účastnil neúspěšného obléhání Budyšína. Další zmínky jsou až z roku 1433, kdy získal obce Slemeno a Těchlovice, dále se účastnil svatomartinského sněmu v Praze a o Vánocích přepadení Chocně. V roce 1434 se účastnil bitvy u Lipan, kterou ale opouští stejně jako Jan Čapek ze Sán či Ondřej Keřský před porážkou. Následně se uchýlil s Janem Holcem z Nemošic na hrad Homoli. V roce 1437 mu Zikmund udělil úrok ve vsi Lovčice. Ve stejném roce se Hradec poddal králi, čímž vypukla nová válka. Jan Kolda se postavil proti Zikmundovi a dobyl Náchod; jeho spojenci vedeni Janem Pardusem neúspěšně obléhali Hradec Králové a Litovel. Jan Kolda si z náchodského hradu udělal své sídlo a predikát si často obohacoval o část z Náchoda.

Po smrti Zikmunda v roce 1437 se postavil na stranu Jagellonců a stal se spojencem polských šlechticů Sudivoje z Ostrorogu a Jana z Tęczyna. Roku 1440 se s Bedřichem ze Strážnice neúspěšně pokusil přepadnout Prahu. V stejném roce odmítl podepsat zemský landfrýd a se spojenci na svých sídlech (Černíkovice, Velká Skalice, Liberk-Rychmberk) a sídlech přátel (Dubenec, Bolehošť, Hronov a hrady Skály, Belver, Adršpach, Pecka, Opočno a Valdštejn) se postavil na odpor. Často pobýval na hradě Homole, odkud pořádal loupeživé výpravy, při kterých se neúspěšně pokoušel dobýt Klečkov. Podílel se na válečných akcích v Kladsku, kde podporoval Hynka Krušinu z Lichtenburka. V květnu 1441 vpadla k Náchodu zemská hotovost Vratislavského a Svídnicko-javorského knížectví s cílem zabránit Janu Koldovi v jeho loupežných přepadech na slezské území. Během výpadu byl dobyt hrad Náchod a Koldova tvrz v Černíkovicích.^[1] Kolda se proto opevnil na Homoli a začal jednat o pomoci s Táborem. Proti Koldovi se postavili čeští páni, kteří vyzývali k akci Rožmberky, pány z Hradce, krajské landfrýdy, rakouské panstvo a dokonce také římského krále. Až Janu Rokycanovi a Bohuši Kostkovi se podařilo dojednat příměří. Kolda získal zpět Náchod, jenž začal ihned opravovat, a to do doby než bude zvolen nový panovník.

Nadále však zachovával věrnost polskému králi. V letech 1442–1443 se účastnil bojů v Uhrách a po návratu ve Slezské válce. Roku 1444 jeho družina přepadla město Bolków i s hradem, ale u Krzeszowa je dostihla slezská vojska a mnoho lidí zabila. Ve stejném roce od něj koupil Hynek Krušina hrad Homoli. V roce 1445 uzavřel mír s moravskými stavy a vstoupil do služeb Řádu německých rytířů, kde v letech 1445–1446 působil jako kondotiér. Roku 1447 se vrátil do Čech.

V letech 1448–1451 se dostal do sporu s Jiřím z Poděbrad a Východočeského landfrýdu, na jejichž stranu se přidali někdejší Koldovi spojenci. V roce 1449 porazil v bitvě u Moravské Třebové moravské oddíly. Jelikož mu tento úspěch nemohl zaručit převahu, jednal dál s možnými spojenci. V roce 1452 byl i bez souhlasu Tábora, Koldy ze Žampachu, Bedřicha ze Strážnice a dalších Jiří z Poděbrad zvolen správcem země. Od krále Ladislava se mu roku 1453 podařilo získat Koldovy hrady Náchod a Homoli, jejichž vydání Kolda prodlužoval. V roce 1454 se přihlásil o dědictví po Chrstovi ze Semína, ale spor táhl až do roku 1461.

Mezitím Kolda verboval v severovýchodních a západních Čechách a na Táborsku žoldnéře, kteří by ve službách polského krále bojovali ve Třináctileté válce proti Řádu německých rytířů. V říjnu 1454 se zúčastnil bojů proti Lehnicím, dobyl Němčí a vypálil okolní vesnice. V listopadu se pak u Toruně připojili k vojsku polského krále. V roce 1455 jej s Andrzejem Tęczyńskim jmenovali do funkce generálního hejtmana Chełmského kraje a Prus. Základnu si vytvořil z města Nidzice. Spolu s Janem Skalským z Valdštejna se měl podílet na dobytí Varmie, odkud se stáhl až v roce 1456. Zde obsadil hrad Wormditt (Orneta). V roce 1457 získal jako částečné vyrovnání za svůj žold město Brodnice. V Polsku působil pravděpodobně do roku 1458.

V roce 1455 byl v Čechách předvolán k soudu, kam se ale kvůli nepřítomnosti v zemi nemohl dostavit. Proto Jiří z Poděbrad nechal jeho sídla oblehnout a nakonec i zabavit. Stejný trest hrozil každému, kdo by mu nějaké sídlo postoupil nebo poskytl. Za Koldu se u českého krále přimlouval sám polský král Kazimír. Kolda mezitím pobýval u přátel ve Slezsku. Zda Kazimír s přímluvou uspěl, není známo, ale roku 1462 je Kolda doložen na listině Jana Parduse z Vratkova, sezením na Rychmburku. To je také poslední zmínka o Janu Koldovi ze Žampachu.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• WOLF, Vladimír. Jan Kolda ze Žampachu: Život táborského hejtmana, loupeživého rytíře, kondotiéra a psance. Hradec Králové-Trutnov, 2002.
• článek na e-stredovek.cz
• z Žampachu ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Zdroj