Jan Bedřich z Trauttmansdorffu

Jan Bedřich z Trauttmansdorffu
Hraběcí erb Trauttmansdorffů
Hraběcí erb Trauttmansdorffů
Nejvyšší zemský komorník
Českého království
Ve funkci:
13. listopad 1658 – 4. únor 1696
Panovník Leopold I.
Předchůdce Maxmilián Valentin z Martinic
Nástupce Václav Norbert Oktavián Kinský
Tajný rada
Panovník Leopold I.
Skutečný císařský komoří
Panovník Ferdinand III.
Říšský dvorní rada
Ve funkci:
1645 – ?
Panovník Ferdinand III.
Císařský komoří
Ve funkci:
1643 – ?
Panovník Ferdinand III.
Narození 5. ledna 1619
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 4. února 1696 (ve věku 77 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení Litomyšl
Choť
  • I. (1650) Marie Klára z Dietrichsteinu (1626–1667)
  • II. (1667) Anna Marie Berková z Dubé a Lipé (1612–1674)
  • III. (1676) Marie Eleonora ze Šternberka (1654–1703)
Rodiče Jan Maxmilián z Trauttmansdorffu (1584–1650) a Žofie Pálffyová (1596–1668)
Děti František Václav (1677–1753)
František Antonín Adam (1679–1762)
Marie Eleonora Lucie, provd. Schliková († 1769)
Příbuzní bratr: Adam Matyáš z Trauttmansdorffu (1617–1684)
bratr: Ferdinand Arnošt z Trauttmansdorffu († 1692)
bratr: Jiří Zikmund z Trauttmansdorffu (1638–1708)
děd: Jan Bedřich z Trauttmansdorffu (1542–1614)
babička: Eva z Trauttmansdorffu
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bedřich hrabě z Trauttmansdorffu (německy Johann Friedrich Graf von Trauttmansdorff-Weinsberg; 5. ledna 1619 Vídeň – 4. února 1696 Praha) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Trauttmansdorffů. Řadu let patřil k nejvyšším hodnostářům Českého království, kde také díky dědictví a vlastním nákupům vybudoval rozsáhlé majetkové zázemí.

Kariéra

Narodil se jako druhorozený syn císařského diplomata hraběte Maxmiliána z Trauttmansdorffu (1584–1650) a jeho manželky Žofie Pálffyové (1596–1668). Jeho vzdělání věnoval otec značnou péči a vkládal do něj naděje ohledně diplomatických služeb, proto se již v roce 1643 stal císařským komorníkem a v roce 1645 říšským dvorním radou. Spolu s otcem se pak zúčastnil diplomatických jednání v závěru třicetileté války, poté jako diplomat působil například v Mnichově.

Po otcově smrti se více začal věnovat správě majetku, a když byl po smrti Ferdinanda III. odvolán z funkce skutečného císařského komorníka,[1] rezignoval na další kariéru u dvora a zapojil se do správy v Českém království. V letech 1658–1696 byl nejvyšším zemským komorníkem, z titulu této funkce zároveň členem sboru místodržících a později i tajným radou. Spolu se starším bratrem Adamem Matyášem, který byl dlouholetým nejvyšším maršálkem, demonstroval rostoucí význam Trauttmansdorffů pro České království.

Majetkové poměry

Po otci zdědil statky v Dolním Rakousku (Totzenbach) a palác ve Vídni, především ale panství Litomyšl ve východních Čechách. Krátce po převzetí otcovského dědictví (1650) začal kupovat další statky,[2] získal Brandýs nad Orlicí s 26 vesnicemi (1652) a Červené Pečky na Kolínsku s 29 vesnicemi (1655). V Červených Pečkách pak nechal postavit raně barokní zámek (1660–1670), který sloužil pro občasné pobyty na cestách mezi Prahou a Litomyšlí. Panství Pečky pak rozšiřoval dalšími nákupy menších statků (Kbel 1661, Jindice 1670, Červený Hrádek 1681). Poslední významnou akvizicí byl zisk panství Choceň s 15 vesnicemi (1683). V sousedství Chocně pak krátce nato nechal vybudovat poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hemžích. V roce 1683 koupil Dolní Břežany u Prahy a k Červeným Pečkám ještě v roce 1689 koupil statek Žandov, kde někdejší jezuitskou rezidenci nechal přestavět na lovecký zámek.

Renesanční zámek v Litomyšli

Všechna panství přebíral zdevastovaná třicetiletou válkou a snažil se o hospodářský rozvoj. Obnovoval pusté vesnice, zakládal nové dvory, ovčíny, podporoval výsadbu nových lesů atd.[3] V souvislosti s tím se zvyšoval útlak poddaných, kteří se proto na jeho panstvích v roce 1680 zapojili do selského povstání. Hlavním sídlem byla Litomyšl, kde nechal provést některé úpravy na zámku, obnovil domy na náměstí zničené za třicetileté války, podporoval vznik církevních staveb a celkově se zasloužil o architektonickou proměnu Litomyšle v duchu baroka.[4] Litomyšli také celkem třikrát potvrdil městská práva,[5] velkorysý v udílení městských privilegií byl i v Brandýse nad Orlicí.[6]

Rodina

Jeho první manželkou byla od roku 1650 Marie Klára z Dietrichsteinu (1626–1667), podruhé se oženil 10. ledna 1667, tedy 6 dní po smrti své první ženy, a to s hraběnkou Annou Marií Berkovou z Dubé a Lipé (1612–1674) a potřetí se oženil v Praze 26. ledna 1676 s Marií Eleonorou ze Šternberka (1654–1703). Ze tří manželství měl celkem šestnáct dětí, mužské potomstvo pocházelo z manželství prvního (Jan Bedřich František 1654–1687[7]) a třetího manželství. Rozsáhlý majetek si rozdělilo celkem pět synů, čímž došlo k rozdrobení dominia.

Z potomstva vynikli:

  • druhorozený syn František Václav (1677–1753)
  • dvě dcery z třetího sňatku, které roku 1712 založily školu a Klášter voršilek v Kutné Hoře a staly se jeho řeholnicemi:
    • Eleonora Františka z Trauttmannsdorffu (14.3.1690[7], † 12.8.1757)
    • Františka Maxmiliána z Trauttmansdorffu (27.8.1694 – 20.8.1721)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kubeš, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou; České Budějovice, 2009, s. 191 ISBN 978-80-86829-43-2
  2. ↑ Cibulková, Věra: Rodinný archiv Trauttmansdorffů; Zámrsk, 1963
  3. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989
  4. ↑ Jiroušková, Tereza: Umění baroka v Litomyšli; magisterská diplomová práce Univerzity Palackého v Olomouci, 2016
  5. ↑ Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – díl III., s. 556; Praha, 1998 ISBN 80-85983-15-X
  6. ↑ Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – díl I., s. 224; Praha, 1996 ISBN 80-85983-13-3
  7. ↑ a b http://www.angelfire.com/realm/gotha/gotha/trauttmansdorff.html

Externí odkazy

Zdroj