Jan Čumpelík

Jan Čumpelík
ak. mal. Jan Čumpelík
ak. mal. Jan Čumpelík
Narození 28. ledna 1895
Dobrovice u Mladé Boleslavi
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. října 1965 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malíř a grafik
Manžel(ka) Anna Nekvapilová
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Čumpelík (28. ledna 1895 Dobrovice[1] – 12. října 1965 Praha) byl český malíř, představitel socialistického realismu.

Životopis

Před první světovou válkou se vyučil v Zemské řemeslnické škole v Mladé Boleslavi a byl krátce zaměstnán ve firmě F. Sklenáře v Přerově jako malíř divadelních dekorací a interiérů. Od roku 1915 byl žákem prof. Emanuela Dítěte na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Školu ukončil v roce 1920.

Dne 7. října 1920 se v Čáslavi oženil s Annou Nekvapilovou (*1895).[2]

V letech 1920–1924 studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vratislava Nechleby. Za první republiky se stal vyhledávaným tvůrcem portrétů politické smetánky.[3] Obdržel cenu Josefa Mánesa a roku 1927 Katzovo cestovní stipendium do Paříže. Podnikl také cesty do Holandska, Německa a SSSR. Jeho kvalitní[4] rané obrazy se stále objevují v aukcích.[5]

Vystavoval s Jednotou umělců výtvarných, na Zlínském salonu, v Rakousku, Švédsku, Dánsku a USA. V září roku 1928 vystavoval v Rubešově salonu v Praze 20 obrazů, první soubornou výstavu měl roku 1938 v Nové síni. Roku 1939 byl navržen za profesora pražské Akademie, ale krátce nato byly vysoké školy uzavřeny.

Po převratu v roce 1948 byl vůdčí osobností nově nastoleného socialistického realismu. V témže roce se v České Lípě seznámil s malířem Jaromírem Schořem, při realizaci zakázky pro závod Tatra a později s ním navázal další spolupráci. V roce 1948 byl také pověřen namalováním portrétu nového prezidenta Klementa Gottwalda. Uznání mu v 50. letech vynesly především obrazy 9. květen 1945 (1947) a Na úsvitu únorového dne (1950, olej na plátně, 80×220 cm), které byly v době svého vzniku považovány za nejbližší správné vystižení socialistického realismu. V roce 1950 byl pověřen Ministerstvem zemědělství zakázkou na vytvoření monumentálního obrazu Díkuvzdání československého lidu generalissimu J. V. Stalinovi, který měl reprezentovat Československo na Zemědělské výstavě v Moskvě v roce 1951. Ke spolupráci na rozměrném díle (870×800 cm) přizval Čumpelík čerstvě vystudovanou malířku Alenu Čermákovou a Jaromíra Schoře. Obraz byl veřejně představen na výstavě Československo-sovětského přátelství ve výtvarném umění, v rámci měsíce Československo-sovětského přátelství a 35. výročí Velké říjnové socialistické revoluce na Slovanském ostrově, pořádanou Ústředním svazem československých výtvarných umělců. Kritika tehdy dílu vytýkala až náboženský charakter a podobnost s oltářními barokními obrazy a nereálnost prostředí.[6] Osud díla po jeho vystavení je neznámý.

V roce 1952 Čumpelík vstoupil do nově vzniklého Armádního výtvarného studia, kam o rok později vstoupila i Čermáková a Schoř. Členové Armádního výtvarného studia měli tvořit v nejčistší formě socialistického realismu a zpracovávat témata spojené s armádou. Vzniklá díla obvykle sloužila pro výzdobu armádních objektů či jako dary. Od 60. let, kdy došlo k uvolnění politického režimu, byla Čumpelíkova díla veřejně kritizována, proto se Čumpelík stáhl do ústraní. Na sklonku života maloval hlavně květiny a zátiší.[6]

Zemřel 12. října 1965 v Praze.

Dílo

Po studijním pobytu v Paříži maloval převážně národopisné výjevy z venkovského života na Slovensku a Slovácku[7] a rozměrná plátna s odbojovou tematikou (Bitva u Terronu).

Po druhé světové válce se přiklonil k socialistickému realismu a dal se zcela do služeb komunistického režimu. V Armádním výtvarném studiu, které spoluzaložil s J. Schořem a A. Čermákovou roku 1953 a stal se jeho uměleckým vedoucím, maloval obří plátna s dělnickou a rolnickou tematikou. V 50. letech byl pokládán oficiálními kruhy za „největšího současného českého malíře“. Mezi jeho nejznámější díla patří obraz milicionáře Na úsvitu únorového rána (1951),[8][9] a zejména Díkůvzdání československého lidu generalissimu J. V. Stalinovi (1951–1952), malířský protějšek Stalinova pomníku na Letné.[10]

Známá díla (výběr)

  • Podobizna paní Č. (1923)
  • Hrozen vína (1924)
  • dekorace, Loutkové divadlo TJ Sokol Čáslav
  • Babička a vnučka (1924)
  • Podobizna sl. K. (1925)
  • Dítě (1926)
  • Podobizna (1927)
  • Portrét dámy z profilu (1927)
  • Dívčí akt v křesle (1927)
  • Naslouchající děvče (1928)
  • Hlava Krista (GASK Kutná Hora), 1931
  • Portrét plukovníka Švece (1936-38)
  • Podobizna Klementa Gottwalda (1950)
  • Vám poděkování a lásku vám (1950)[11]
  • Na úsvitu únorového dne (1950)[8][12]
  • Díkůvzdání československého lidu generalissimu J. V. Stalinovi (1951–1952)

Zastoupení ve sbírkách

Jan Čumpelík v literatuře

Spisovatel Karel Konrád o Janu Čumpelíkovi ve svých Epigramech napsal:

„ „Večer před svatým Jánem mluví sestra s Čumpelíkem Janem: Kampak, bratře milý, kam tvé kroky pílí, nelíbí, nelíbí se mi tvé zvyky!“

„Ale jdu se dívat do kostela na svaté, chci malovat politiky.“

“
— Karel Konrád[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Dobrovice
  2. ↑ Matrika oddaných, Čáslav 1920-1941, snímek 14 [online]. SOA Praha [cit. 2020-10-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Artalk: recenze výstavy GHMP Bytosti odnikud, 2008
  4. ↑ Chmelařová Marcela, Kvalitní maličkosti, Art+antiques 8.11.2012, s. 22
  5. ↑ Dorotheum: Čumpelík Jan. www.dorotheum.com [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-20. 
  6. ↑ a b PERINGEROVÁ, Markéta. Alena Čermáková, malba 50. let [online]. Masarykova univerzita, 2013 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ Web umenia: Jan Čumpelík
  8. ↑ a b Únor 1948/Vítězný únor jako předmět dobové propagandy v období 1948–1988 [online]. Muzeum hl. m. Prahy [cit. 2020-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-19. 
  9. ↑ Autor slavného obrazu milicionáře Jan ČUMPELÍK. www.milice.cz [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-20. 
  10. ↑ Česká televize: Socialistický realismus, 2011
  11. ↑ ABART, Jan Čumpelík
  12. ↑ Milice.cz, Jan Čumpelík: Milicionář na noční hlídce. www.milice.cz [online]. [cit. 2017-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-09. 
  13. ↑ KONRÁD, Karel. Epigramy. Praha: Mladá fronta, 1958. 91 s., s. 76

Literatura

  • Jan Čumpelík : 1895–1965 : Výběr z malířského díla, Katalog výstavy, Praha 1986, Praha : Středočeská galerie, 1986
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 219. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 92–93. 
  • Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, s. 94, ISBN 978-80-87376-01-0

Externí odkazy

Zdroj