James G. Blaine
| James G. Blaine | |
|---|---|
 | |
| 28. a 31. ministr zahraničí USA | |
|
Ve funkci: 9. března 1889 – 4. června 1892 | |
| Prezident | Benjamin Harrison |
| Předchůdce | Thomas F. Bayard |
| Nástupce | John W. Foster |
|
Ve funkci: 9. března 1889 – 4. června 1892 | |
| Prezident |
James A. Garfield Chester A. Arthur |
| Předchůdce | William M. Evarts |
| Nástupce | Frederick T. Frelinghuysen |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Republikánská strana |
| Narození |
31. ledna 1830 West Brownsville |
| Úmrtí |
27. ledna 1893 (ve věku 62 let) Washington, D.C. |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Choť | Harriet Stanwood Blaine (od 1850) |
| Rodiče | Ephraim Lyon Blaine |
| Děti | Walker Blaine |
| Sídlo | The Blaine House |
| Alma mater | Washington & Jefferson College |
| Profese | politik, advokát, diplomat, novinář, editor a spisovatel |
| Náboženství | Kongregacionalismus |
| Podpis |  |
| Commons | James G. Blaine |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
James Gillespie Blaine (31. ledna 1830 - 27 leden 1893) byl americký státník a republikánský politik. Zastupoval Maine v americké Sněmovně reprezentantů (1863-1876), sloužil jako předseda americké Sněmovny reprezentantů (1869-1875) a poté byl senátorem (1876-1881). Dvakrát také působil jako ministr zahraničí (1881, 1889–1892) jako jeden ze dvou lidí, kteří tuto funkci zastávali u tří různých prezidentů (druhým byl Daniel Webster). Neúspěšně usiloval o republikánskou nominaci na prezidenta v letech 1876 a 1880, než byl nominován v roce 1884. Ve volbách pak byl těsně poražen demokratem Groverem Clevelandem. Blaine byl jedním z předních republikánů z konce 19. století a vedl umírněnou reformní frakci strany známou jako „Half-Breeds“ (Míšenci).
Blaine se narodil ve městě West Brownsville v západní Pensylvánii a po vysoké škole se přestěhoval do Maine, kde se stal redaktorem novin. Jako charismatický řečník v éře, která si cenila veřejných projevů, získal přezdívku „magnetický muž“. Politickou kariéru zahájil mezi prvními přívrženci Abrahama Lincolna a válečného úsilí Unie v americké občanské válce. Během éry rekonstrukce byl Blaine zastáncem volebního práva černochů, stavěl se proti některým donucovacím opatřením radikálních republikánů. Zpočátku byl protekcionista a později pracoval na snížení cel a rozšíření amerického obchodu se zahraničím. Rozvoj železnice byl v jeho době důležitý a v důsledku jeho podpory této věci byl Blaine široce podezřelý z korupce při udělování železničních licencí, a tato obvinění poškodila jeho prezidentskou kandidaturu roku 1884.
Jako ministr zahraničí byl Blaine přechodnou postavou, která znamenala konec izolacionistické éry zahraniční politiky a předznamenala vzestup amerického století, které začalo španělsko-americkou válkou z roku 1898. Blaineovo úsilí o rozšíření obchodu a vlivu Spojených států zahájilo posun k aktivnější americké zahraniční politice. Blaine byl průkopníkem tarifní vzájemnosti a naléhal na větší zapojení do latinskoamerických záležitostí. Jeho expanzivní politika předznamenala pozdější získání tichomořských kolonií Spojenými státy a dominanci v Karibiku.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku James G. Blaine na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu James G. Blaine na Wikimedia Commons
