James Cornewall
| James Cornewall | |
|---|---|
 Kapitán James Cornewall (Národní portrétní galerie (Londýn)
| |
| Narození |
1698 Moccas |
| Úmrtí | 11. února 1744 (ve věku 45–46 let) |
| Místo pohřbení | Westminsterské opatství |
| Povolání | důstojník a politik |
| Rodiče | Henry Cornewall |
| Příbuzní | Velters Cornewall (sourozenec) |
| Funkce | poslanec 7. parlamentu Velké Británie poslanec 8. parlamentu Velké Británie poslanec 6. parlamentu Velké Británie |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
James Cornewall (17. listopadu 1698, Moccas Court, Anglie – 22. února 1744, Toulon, Francie) byl britský námořní důstojník a politik. Od mládí sloužil u Royal Navy a zúčastnil se dynastických a koloniálních válek první poloviny 18. století. V námořnictvu dosáhl hodnosti kapitána, kromě toho byl poslancem Dolní sněmovny. Díky tragické smrti v bitvě u Toulonu se stal národním hrdinou a byl mu postaven pomník ve Westminsterském opatství.
Životopis
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu, narodil se na zámku Moccas Court (Herefordshire) jako nejmladší syn plukovníka a poslance Henryho Cornewalla (1654–1717). James sloužil od mládí jako dobrovolník u námořnictva, v roce 1717 zdědil část majetku z pozůstalosti svého otce. V roce 1724 dosáhl hodnosti kapitána a poté sloužil v severní Americe, kde chránil anglické obchodní lodě a bojoval proti pirátům. Po návratu do Anglie (1728) kandidoval ve volbách do Dolní sněmovny, ve složitých poměrech úplatkářství a zneplatňování volebních výsledků byl nakonec poslancem v letech 1732–1734 a 1737–1741. Mezitím nadále aktivně sloužil na moři, ve 30. letech ve Středomoří opět proti pirátům, zasedání parlamentu se zúčastnil jen zřídka. Po roce 1737 sloužil u břehů Západní Afriky a upadl do podezření, že přepravoval černošské otroky do Karibiku, i když to důstojníkům Royal Navy bylo zakázáno. Na počátku války o rakouské dědictví sloužil ve Středomoří pod velením admirála Mathewse, od roku 1743 velel lodi Marlborough. V bitvě u Toulonu byl vážně zraněn, když mu španělská dělová koule utrhla obě nohy, a jeho utrpení pak ukončil pád zadního stěžně na hlavu. Velení lodi Marlborough po jeho smrti převzal bratranec Frederick Cornewall (1706–1788), který byl poručíkem. Také on byl vážně zraněn (přišel o pravou ruku) a ještě v roce 1744 byl povýšen na kapitána.
Tragická smrt z něj učinila národního hrdinu, i když již někteří současníci toto jeho postavení zpochybňovali (Horace Walpole). Jednalo se nicméně o první případ, kdy pomník ve westminsterském opatství vznikl z podnětu parlamentu na základě veřejné finanční sbírky a nikoli z popudu panovníka.
Jamesovým starším bratrem byl Velters Cornewall (1697–1768), dlouholetý poslanec Dolní sněmovny, který provozoval obchod v koloniích a byl dědicem rodového sídla Moccas Court. Jejich nejstarší nevlastní bratr Henry Cornewall (1685–1756) sloužil v armádě a za války o rakouské dědictví dosáhl hodnosti generálporučíka.
Související články
Odkazy
Literatura
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 419 s. ISBN 978-80-7557-176-2
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu James Cornewall na Wikimedia Commons
- James Cornewall na webu britského parlamentu
- James Cornewall na webu Westminsterského opatství
