Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastelkornu

Jeho biskupská Milost
Jakub Arnošt
z Lichtensteinu-Castelcorna
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 1713
Biskupské svěcení 14. březen 1728
světitel Leopold Antonín z Firmianu
1. spolusvětitel Kaspar Ignaz von Künigl
2. spolusvětitel Karl Joseph von Kuenburg
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 14. února 1690
Místo narození Doboszowice
Datum úmrtí 12. června 1747 (ve věku 57 let)
Místo úmrtí Salcburk
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna (německy Jakob Ernst von Lichtenstein-Kastelkorn / Castelcorn, 14. února 1690 Doboszowice – 12. června 1747 Salcburk) byl moravský šlechtic z rodu Lichtenstein-Castelcornů a římskokatolický duchovní. Vykonával funkce biskupa sekavského, olomouckého a poslední dva roky svého života knížete-arcibiskupa salcburského.

Život

Jakub Arnošt se narodil v dolnoslezských Dobošovicích jako potomek původně jihotyrolského rodu Lichtenstein-Castelcornů. Jeho rodiči byli František hrabě z Lichtenštejna-Kastelkornu, císařský tajný rada a Kateřina, roz. svobodná paní Pawlowská.

Jakub Arnošt studoval filosofii a právo v Brně a Olomouci. Poté, co se rozhodl pro dráhu duchovního, stal se roku 1709 kanovníkem olomoucké kapituly. V letech 1709 až 1712 studoval na Collegiu Germanicu v Římě, kde získal doktorát z teologie.

Roku 1713 ještě v Římě obdržel kněžské svěcení a poté několik let působil při biskupské kanceláři v Olomouci a zároveň byl arcijáhnem v Opavě. Roku 1717 se, po odstoupení svého bratra, stal členem kapituly v Salcburku, kde brzy povýšil na post předesdy konsistoře.

Při dělení otcovského panství Malenovice roku 1724 připadly Jakubu Arnoštovi Pohořelice. Jeho dědicem byl později Karel Otto hrabě ze Salm-Neuburgu.

V letech 1728–1745 byl Jakub Arnošt biskupem sekavským a v roce 1738 až 1745 byl knížetem-biskupem olomouckým. Od roku 1745 až do své smrti v roce 1747 zastával úřad knížete-arcibiskupa salcburského.

Mimo jiné založil na svém panství v Bílé Vodě piaristickou kolej.

Roku 1743 korunoval Marii Terezii na českou královnu.

Literatura

  • ZEMEK, Metoděj, Posloupnost prelátů a kanovníků olomoucké kapituly od počátku až po nynější dobu, 1-2, rukopis práce uchovaný v olomouckém archivu, 2, n. 105.
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století 1695-1777. I. díl. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 292 s. S. 130–143. 

Externí odkazy

Zdroj