Jacques Brel

Jacques Brel
Narození 8. dubna 1929
Belgie Schaerbeek, Belgie
Úmrtí 9. října 1978 (ve věku 49 let)
Francie Bobigny, Francie
Místo pohřbení Calvary Cemetery
Choť Thérèse Michielsen (od 1950)
Partner(ka) Suzanne Gabriello (1955–1961)
Maddly Bamy (1971–1978)
Děti France Brelová
Příbuzní Pierre Brel (sourozenec)
Bruno Brel (synovec)
Oficiální web fondationbrel.be
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques Brel (8. dubna 1929, Schaerbeek – 9. října 1978, Bobigny), byl belgický šansoniér, písničkář, básník, herec a režisér.

Životopis

Mládí

Narodil se v Belgii v rodině soukromého podnikatele, který vlastnil továrnu na karton. Studoval jen s malým zájmem o školu (kromě hodin francouzštiny). Mladý Jacques Brel se aktivně zajímal o amatérské divadlo. Později vystudoval řečtinu, latinu a obchodní právo. Předpoklad, že jednou převezme rodinnou textilní továrnu, se nikdy nenaplnil, práce obchodníka a podnikatele ho prakticky nikdy nezajímala. V roce 1951 si vzal za ženu Thérèse Michielsen, řečenou „Miche“ (=“bochník“) a koncem téhož roku se jim narodila dcera Chantal.

Začátky

Od roku 1952 skládal své první písně, které zpíval nejprve v rodinném kruhu nebo v bruselských kabaretech. Již v této době v sobě skrýval onu sílu, a to jak ve svých textech, tak ve své osobité interpretaci. Jeho rodině se tyto pokusy vůbec nelíbily a v žádném případě jej nepodporovala v jejich pokračování. On však vytrval a v roce 1953 vydal svůj první singl. Poté opustil Brusel a sám se vydal do Paříže, na pozvání Jacquese Canettiho, objevitele nových talentů, který pracoval u Philipsu a vlastnil kabaret Les trois baudets. Jeho rodina mu odmítla půjčit další peníze, narodila se jeho druhá dcera France. Byla to léta největších problémů. V roce 1955 za ním přijela jeho žena s dětmi a usadili se v Montreuil. Vydal své první dlouhohrající album. Zpíval pro křesťanské organizace, a tak jej Georges Brassens začal přezdívat „abbé Brel“ – s velkou dávkou humoru, neboť byli přátelé.

První úspěchy

V roce 1956 se setkal s pianistou Françoisem Rauberem, který jej od té doby doprovázel a staral se o aranžmá jeho písní. V roce 1957 se setkal s dalším pianistou Gérardem Jouannestem, který jej potom výhradně doprovázel na scéně, zatímco François Rauber s ním pracoval ve studiu. Postupně si vytvořil své publikum a získal první úspěchy. V roce 1957 obdržela jeho druhá deska Velkou cenu Akademie Charles Cros. Koncem roku 1958 měl první úspěch v pařížské Olympii a v roce 1959 v jiné slavné pařížské hale Bobino.

Nejplodnější období

Od tohoto momentu na sebe vše navazovalo v rychlém rytmu, v roce 1966 opustil scénu. Dne 16. května 1967 absolvoval svůj poslední recitál.

V létě 1967 natočil film Rizika zaměstnání a začal cestovat po světě na plachetnici. V dalších letech se věnoval filmu jako režisér či herec (např. Dobrodružství je dobrodružství od Clauda Lelouche).

V roce 1974 vše opustil a odjel na plachetnici. Byl těžce nemocen, po první operaci rakoviny plic. Usadil se na Markézách na tichomořském ostrůvku Hiva Oa. Pracoval zde jako pilot a majitel malého letadla, létal zde jako aerotaxi a vozil poštu pro místní obyvatele.

V roce 1977 se vrátil do Paříže a natočil své další album, kterého se během prvního týdne prodalo neuvěřitelných více než milion kusů. Vrátil se zpět na ostrovy, ale v červenci 1978 se jeho zdravotní stav zhoršil a byl přepraven do Francie. Zemřel v říjnu téhož roku. Je pochován na Markézách, po boku Paula Gauguina.

Nejen ve frankofonním světě je považován za jednoho z největších šansoniérů, hudebních skladatelů a básníků druhé poloviny 20. století. Jeho vliv na francouzskou (a belgickou) hudební scénu je stále významný. Dodnes je symbolem nonkonformismu a některé jeho texty, přestože známé, neustále překvapují svou násilnou prozíravostí.

V prosinci 2005 byl zvolen diváckým SMS hlasováním za největšího Belgičana (všech dob) ve stejnojmenné anketě státní televize RTBF.

Dílo

Písňová tvorba

Diskografie:

  • Grand Jacques – 1954
  • Quand On n’a Que l’Amour – 1957
  • Au Printemps – 1958
  • La Valse à Mille Temps – 1959
  • Marieke – 1961
  • Enregistrement Public à l’Olympia 1961 – 1962
  • Les Bourgeois – 1962
  • Enregistrement Public à l’Olympia 1964 – 1964
  • Les Bonbons – 1966
  • Ces Gens-Là – 1966
  • Jacques Brel ’67 – 1967
  • J’arrive – 1968
  • L’Homme de la Mancha – 1968
  • Ne Me Quitte Pas – 1972
  • Brel – 1977

Filmová tvorba

Režie:

  • Franz – 1971, v tomto filmu působil zároveň jako herec
  • Le Far West – 1973, v tomto filmu působil zároveň jako herec

Herec:

Odkazy

Externí odkazy

Zdroj